Na okraji lesní cesty klečel asi desetiletý chlapec a klacíkem soustředěně přehrabával drobný štěrk, kterým byla cesta poházená. Co chvíli některý kamínek vybral a vložil do krabičky. Byl horký letní čas, okolní borový les voněl tou charakteristickou vůní, kterou nelze zapomenout. Ticho narušoval jemným bzukotem jen poletující hmyz. V krabičce již bylo pár tuctů malých zelenkavých kamínků, velkých jen tak mezi dva dětské prsty. Většinou špinavě světle zelených, pár jich ale bylo pěkně průhledných, jakoby ze skla a ty měly pro chlapce přitažlivost malého pokladu z drahých kamenů, podobně jako na Obr.01. Nic jiného kolem něj v tu chvíli neexistovalo - netrpělivé pobízení rodičů dávno již zmizelo v dáli.
V dějinách lidstva se jako platidlo používalo ledacos. Kamínky, mušle, pírka, ale také drahé kovy, které se časem ustálily v podobě mincí nebo prutů. Asi největším platidlem bývaly opracované kameny ve tvaru prstenu o průměru až dva a půl metru, kterými se doopravdy platilo v Mikronésii.
V dnešní době se kromě bezhotovostních plateb používají - což každý ví - mince a papírové peníze. Byly ovšem státy, kde papír byl dražší než ... například hedvábí. A tak místo papíru se platilo hedvábnými bankovkami. Vidět je můžete v muzeu v uzbecké Chivě, kde je zcela zachovalé opevněné město z XV. století pod ochranou UNESCO. Zaleťte se na ně podívat. Uzbekistán je nádherná země s neuvěřitelně zachovalými památkami a příjemnými lidmi, kteří nás stále mají rádi.
A propos: Víte vůbec, z čeho vzniklo české slovo platidlo? Údajně z plátěných šátečků, kterými se u nás platilo kolem roku 1000. Když u nás bylo plátno, proč by v Chivském chanátu na území dnešního Uzbekistánu nemohli mít hedvábí, že?
Aragonit a Drahý Kámen ? Již mi zní v uších od mnohých z Vás ten otazník, co je to zase za vymyšlenost ! Ve 4.části tohoto seriálu je hned na prvním místě uvedena definice DK. Dobrá, ale proč tam proboha patří i tahle věc, řekne si laik, který, pokud se někdy s pojmem Aragonit v životě potkal, velmi pravděpodobně nikoliv v podobě připomínající facetovaný Drahý Kámen. A přeci je tomu tak. Dokonce pro Zemi ČESKOU, kde nabídka minerálů s Drahokamovou kvalitou je tak chudá, Příroda zkomponovala malý opus, který hraje v podobě, jež se nám gemologům a sběratelům tak pěkně poslouchá : Česko je totiž jedinou zemí na celém světě, kde se Aragonit v Drahokamové kvalitě vyskytuje, byť i jen na jednom malém místě, i přes několik jednotlivých drobných výjimek ve světě i u nás. Někteří budete namítat, že jste šperk s Aragonitem jako facetovaným DK ještě neviděli. Máte pravdu, a asi ani neuvidíte. Je natolik měkký a křehký, že toto použití nepřipadá v úvahu. Je ale vynikajícím DK pro sběratele z celého světa, kteří jej stále shánějí a dobře zaplatí. Od objevení minerálu jménem Aragonit a posléze i této naší lokality, zdobí muzejní i soukromé sbírky celého světa skvělé krystaly i výbrusy Aragonitu z Hořence u Bíliny. Pravdou je i to, že v současných informacích i nabídkách často chybí a není ani zmiňován - lokalita je malá, bodová, navíc pod reservační ochranou a případné jednotlivé nabídky pocházejí ze starších depozitářů. Ve starších pramenech ovšem chybět nemůže, jeho kvalita i poměrná hojnost se přehlédnout nedala.
Patrně k jednomu z největších úmyslných zničení stříbrných mincí došlo na přelomu 19. a 20. století zásluhou jaipurského maharádži Sawaie Madho Singha II na území současné Indie.
Maharádža byl v roce 1894 pozván do Londýna na korunovaci krále Edvarda VII, která se měla uskutečnit o osm let později. Tak měl vládce dost času na přípravu a jelikož nevěřil londýnské pitné vodě, rozhodl se do anglické koloniální metropole dopravit - podle něho - mnohem čistší vodu z řeky Ganga.
Na vodu byly zhotoveny dvě nádoby, každá o váze 345 kg, výšce 160cm a objemu 4 091 litrů, obě ze stříbra. Na jejich dvouroční výrobu, která započala právě v roce 1894, použili dva jaipurští stříbrníci 14 000 stříbrných mincí vydaných v roce 1894 jaipurským státem. Mince roztavili na pláty, kterými byla potažena dřevěná forma. Ze stříbra byl zhotoven také poklop, držadla i žebříček sloužící k dosažení hrdla nádoby.
Obě nádoby, které jsou nyní umístěny v královském paláci v Jaipuru, jsou zapsány jako největší stříbrné předměty na světě v Guinessově knize rekordů.
Představuji-li zde tento další DK, musím opět poznamenat, že díky jeho častému výskytu v dlouhodobé i nedávné historii, není možné na tomto místě uvést všechny skutečnosti, které se k němu vztahují (náhradou je zde více obrázků, než obvykle). Vynechám ale jen ty, se kterými, podle mého mínění, byste se mohli setkat v tuzemské i zahraniční populárně naučné i odborné literatuře, a ač je mi to líto, i podrobnosti z historických peripetií některých význačných Spinelů, které jsou dobrodružstvím tak členitým i napínavým, že se do tohoto prostoru nevejdou. Kromě jednoho případu, kde jsem pokušení neodolal a níže Vám jej popsal podle dobových i takřka současných zdrojů.
Když nahlédnete do základní literatury a ujistíte se, že Diamant jako přírodnina stále ještě sestává z jediného prvku, čistého Uhlíku, můžete si říci, že je vše při starém a žádné převraty se na tomto poli v nejbližší době nedají očekávat. Sdělení, které před časem přednesl Nicky Nicholas Frank Oppenheimer (Obr.01), současný předseda De Beers Consolidated Mines Ltd., může být pro mnohé nezainteresované poněkud překvapivé, zvláště od reprezentanta tohoto kartelu. Ten výrok, i když není doslovný, zní nějak takto: Diamant, jako Drahý Kámen, nemá vůbec žádné materiální použití. Muži i ženy si jej draze pořizují nikoliv pro nějaké praktické vlastnosti, ale jen a jen proto, že se stal během času luxusním produktem nejvyšší třídy, a oni jej tedy míti musí (s pomocí peněz poctivě i nepoctivě nabytých a historie zná i mnoho utracených životů pro tento v podstatě malicherný záměr). Tento axiom byl ještě důsledněji upřesněn a zjistíme, že tyto jinak neužitečné kameny (včetně technického použití) by měly mít v průměru (velikosti, kvality a všech nákladů spojených s jejich dobýváním a zpracováním) cenu odhadem od US$ 2,- do US$ 30,-. Vážení čtenáři, hlavně pak čtenářky, nepřehlédli jste se - výrobní cena je opravdu taková, čísla pocházejí ze zdroje výše uvedeného, a tam to musí vědět. Jak je tedy ale možné, že si většina z nás nemůže dovolit alespoň průměrně velký Diamant, ani za celý svůj život ?
Diamanty Sibiře, Diamanty Česka, Harry Winston - Král Diamantů, jak se Diamanty oceňují, Diamanty syntetické, imitace Diamantů - to je obsah dalšího pokračování dílu Diamant nejen jako Drahý Kámen ze seriálu Co byste měli vědět o Drahých Kamenech a není to díl poslední, co se Diamantů týká.
Současně dovolte, abych Vás pozval na svůj stánek na veletrhu Sběratel, který bude mít číslo 112, kde bude také fungovat bezplatná poradenská služba a oceňování Minerálů, Drahých Kamenů a Šperků.
V této stati je použito množství skutečností, které, jak se domnívám, nemusí být publiku obecně známé. K tématu o Diamantech, jako Drahých Kamenech, bylo a je používáno informací, které se v publikačních dokladech soustavně opakují a čtenář/posluchač tak ztrácí díky této jednotvárnosti chuť a zájem takové informace opakovaně přijímat. A neplatí to jen o Diamantech. I když tomu tak je, čtenář nebo čtenářka nechť si uvědomí, že k Diamantům jako královské disciplíně mezi všemi Drahými Kameny, lze dnes dáti dohromady tolik obecně neznámých materiálů historických i současných, že by to vydalo na pěkně objemnou gruntovní knihu ze všech koutů světa, kterých se Diamant jakkoliv dotkl.
Obecně patrně jeden z nejznámějších DK, o jehož cenách kolují mezi laiky ty nejdivočejší představy. Z obou důvodů mu zde věnuji větší prostor v textu i obrazech.
Tento minerál má několik drahokamových odrůd s charakteristickými barvami. Mnozí laici sice jména těchto DK slyšeli, ale po zjištění, že se ve skutečnosti jedná o Beryl, jsou překvapeni. Téměř každá z odrůd má pro jejich gemologické atributy odedávna značné uplatnění ve špercích, vždy jako dominantní element. Pochopitelně jsou i vysoce ceněnou sběratelskou entitou, zvláště pak v případě zajímavých Inkluzí, nebo vzácného Asterizmu. K překvapivým faktům může patřit zjištění, že Smaragd není z této Berylové rodiny nejdražším členem, ale je to.... a to se dozvíte v průběhu tohoto textu, pokud u něj setrváte. Na převzatých obrázcích je uveden jejich zdroj, ostatní jsou mé vlastní výbrusy nebo suroviny.
Jak poznat kvalitní drahý kámen a jak určit jeho cenu? Co znamenají odborné výrazy, které se v souvislosti s drahými kameny objevují i v našem seriálu? Právě na tyto otázky by měl odpověď aktuální díl nazvaný „Výklad odborných pojmů“. Stejně jako v minulých částech je text doplněn názornými příklady a zvlášť jsou zdůrazněny věci, o kterých si myslím, že by měly zůstat k zapamatování.
Granát jsem si v seriálu vybral na druhém místě proto, že k němu máme jako národ určitý vztah již z historických důvodů, v některých literárních pramenech je GRANÁT - PYROP jako náš národní drahý kámen také označován.
Předem upozorňuji, že zde nechci uvádět fakta, o kterých jsem přesvědčen, že jsou všeobecně známa, nebo která lze snadno vyhledat v dostupné literatuře. Jak jsem uvedl dříve, pokusím se, a to bude platit i pro další, později zde prezentované drahé kameny, aby uvedené informace poskytly čtenáři náhled, který k danému drahému kameni pravděpodobně ještě nemá a tím si doplnil či upravil vztah k němu.
Dokončením článku o Křemenu, a to včetně obrazových ukázek, navazujeme na první díl seriálu „Co byste měli znát ze světa Drahých Kamenů“, který by měl být fundovaným a přitom čtivým průvodcem po světě Drahých Kamenů pro laiky i zasvěcené. Příští měsíc se můžete těšit na povídání o Granátu.
Je třeba si uvědomit, že křemík (Si) spolu s hliníkem (Al) jsou nejčastěji se vyskytující prvky v kůře naší Země. Důsledkem toho je, že křemen (SiO2), spolu s nejpočetnější skupinou minerálů obsahující křemík (silikáty), je též jedním z nejčastěji se vyskytujícím minerálem, se kterým se můžete v přírodě setkat.
Je chemicky velmi odolný - rozpouští se jen kyselinou fluorovodíkovou (HF) a ta se v přírodě nevyskytuje, na vzduchu neoxiduje, takže z mateřského horninového prostředí vypadává v tom tvaru, v jakém se zrodil. Pouze transport pomocí větru, nebo vodního toku jej postupně zvolna obrušuje do oblázkových tvarů a postupně do drobných pískových zrnek.
Nahoru