Sběratel.info

Aragonit jako Drahý Kámen

Aragonit a Drahý Kámen ? Již mi zní v uších od mnohých z Vás ten otazník, co je to zase za vymyšlenost ! Ve 4.části tohoto seriálu je hned na prvním místě uvedena definice DK. Dobrá, ale proč tam proboha patří i tahle věc, řekne si laik, který, pokud se někdy s pojmem Aragonit v životě potkal, velmi pravděpodobně nikoliv v podobě připomínající facetovaný Drahý Kámen. A přeci je tomu tak. Dokonce pro Zemi ČESKOU, kde nabídka minerálů s Drahokamovou kvalitou je tak chudá, Příroda zkomponovala malý opus, který hraje v podobě, jež se nám gemologům a sběratelům tak pěkně poslouchá : Česko je totiž jedinou zemí na celém světě, kde se Aragonit v Drahokamové kvalitě vyskytuje, byť i jen na jednom malém místě, i přes několik jednotlivých drobných výjimek ve světě i u nás. Někteří budete namítat, že jste šperk s Aragonitem jako facetovaným DK ještě neviděli. Máte pravdu, a asi ani neuvidíte. Je natolik měkký a křehký, že toto použití nepřipadá v úvahu. Je ale vynikajícím DK pro sběratele z celého světa, kteří jej stále shánějí a dobře zaplatí. Od objevení minerálu jménem Aragonit a posléze i této naší lokality, zdobí muzejní i soukromé sbírky celého světa skvělé krystaly i výbrusy Aragonitu z Hořence u Bíliny. Pravdou je i to, že v současných informacích i nabídkách často chybí a není ani zmiňován - lokalita je malá, bodová, navíc pod reservační ochranou a případné jednotlivé nabídky pocházejí ze starších depozitářů. Ve starších pramenech ovšem chybět nemůže, jeho kvalita i poměrná hojnost se přehlédnout nedala.

Moje poznámka : při nedávné rekognoskaci širšího okolí, věnované přípravě k tomuto textu, nalezl jsem pravděpodobně lokalitu s bohatými nálezy paleolitických nástrojů - věnuji tomu závěr této části seriálu, i když to s Aragonitem asi přímo nesouvisí.

Historicky vzato, neměl to Aragonit se zařazením do mineralogického systému vůbec snadné, a snadné to neměli ani badatelé, kteří se o to snažili. Ale abyste získali poučení, jak to s ním bylo (vzhledem k českým konsekvencím to stojí za to !), je třeba se vrátit do minulosti. Na té cestě opět potkáte několik postav, které se s Aragonitem potýkali pracovně, nebo se jim tak říkajíc připletl do cesty a Vy se s ním budete seznamovat postupně, podobně, jak tomu v těch časech bylo. Představené osobnosti zde tvoří delší frontu než obvykle - je to proto, že většinou geologický i geografický prostor země České dobře poznali a někteří sem náleželi i národnostně. K historické části jsem, kromě dalších doplňujících pramenů, vycházel z - Aragonit, nerost, který vstoupil do dějin mineralogie, M.Bohatý, Minerál 2004/3/XII. Zároveň velice děkuji za korekturu a připomínky Michalovi Filippi (nad Aragonitem jsme se kdysi poprvé poznali), který celé oblasti Českého Středohoří s výskyty Aragonitu věnoval značnou pozornost a Hořenci především.

Mezi badatele geologických a mineralogických věd se Aragonit vloudil koncem 18.století. Ten nový podivný minerál se objevil náhle v poměrně větším množství podlouhlých, několik cm dlouhých i prorostlých šestibokých krystalů v barvách šedavé, tlumeně červenavé, fialové, zelenavé, vždy zakalené, a zdálo se, že nebude žádnou vzácností, i když se v těch časech, jako novinka, prodával pěkně draho (již tenkrát se jej snažili podvodně napodobovat !). Krystaly na první pohled připomínaly Apatit, jenže nový minerál vykazoval značnou odchylku - v kyselině solné se rychle rozkládal za bouřlivého šumění a uvolňování bublinek a to Apatit neprováděl. Také hustota (specifická váha) a tvrdost byly úplně jiné.

Těmto problémům se v době před r.1790, kromě dalších, věnoval německý geolog s mineralogickými ambicemi i znalostmi Abrahám Gottlob Werner (1749-1817), obr.01. Již dříve se proslavil svými teoriemi o původu hornin a celé Zemi v dobách, kdy se vědci o tomto tématu vášnivě a řevnivě dohadovali, na jedné straně jako Neptunisti (Werner), na druhé jako Plutonisti - první kombinovali i s vlivem biblické potopy, pro druhé byla v této šarádě voda nepřítelem vzhledem k jejich sopečným teoriím. I tak byl Werner ceněn v té době (označován jako nejslavnější vědec o Zemi) pro povzbuzování zájmu veřejnosti o tyto věci a geologii s mineralogií zejména, měl dar lapidárně vysvětlit vše zdánlivě i skutečně nepochopitelné. Dnes jsou tyto úvahy úsměvné, co jsou slepé uličky poznal ale již i náš Jára Cimrman. Ale zpět do doby před r.1790 - k Wernerovi se dostala informace i k místu nálezu. Byla to informace povšechná, nepřesná, říkající :  Španělsko, někde v provincii Aragon. Tuto prvotní nepřesnost přenášeli další a další, všichni, co se tímto minerálem tehdy zaobírali - důležitější pro ně bylo zjistit, oč jde, nikoliv však odkud. Samotný Werner, protože mu asi v hlavě ležely hlavně ty jeho Neptunistické problémy, se zatím spokojil s poněkud neprakticky dlouhým názvem nového minerálu - Španělský Nebo Aragonský Tak Zvaný Apatit.

Další krůček k rozluštění záhady učinil německý chemik Martin Heinrich Klaproth (1743-1817) (obr.02). Udělal r.1788 to, co má chemik v popisu práce :  přesný chemický rozbor. A tu se ukázalo, že se jedná o čistý uhličitan vápenatý (CaCO3), tedy Kalcit (Vápenec). Jenže od Kalcitu, který byl dávno probádán, vykazoval opět odlišnosti (hlavně ve způsobu štěpnosti), které nedávaly klidu. Klaproth tušil, že to bude mineralogický oříšek.Ignaz Edler von Born (1742-1791) (obr.03), maďarský mineralog, který se seznámil s výsledky analýzy Klaprotha, přiřadil tento nerost ke Kalcitu (k Apatitu se nepřiklonil) a v r.1790, rovněž po seznámení s touto analýzou, Werner upravuje svůj název na Aragonský Kalcit, později zkráceně Arragon. Současné jméno Aragonit prosadil r.1797 abbé Estner, kterému se Arragon nelíbil. Po těchto zdlouhavých křtinách ale vůbec ještě nebylo jasné, do kterého systémového šuplíku nové dítko uložit. Chemicky bylo totožné s Kalcitem, ale lišilo se v tolika parametrech (různotvarost krystalů, štěpnost s rozdílnými úhly, různé spec. váhy, chováním při žíhání), že velmi uznávaný francouzský mineralog René Just Haüy (1743-1822) (obr.04) stál před tehdy neřešitelným problémem : z praxe věděl, že některé odlišné chemické sloučeniny vykazují stejné vlastnosti, ale s opačným případem s matériemi stejného složení, ale různými vlastnostmi, se ještě nesetkal. Aragonit opravdu má primát v později objevenými - a vysvětlenými - případy této přírodní úchylky, zvané polymorfismus (mnohotvarost), v tomto případě té doby, dimorfismus (dvoutvarost).

---

A abych se k tomu již nemusel vracet, stručně řečeno, Aragonit vzniká za nižších teplot nežli Kalcit, při tom získává poněkud jiné fyzikální, optické i další vlastnosti. Další zvláštností je, že Aragonit po zahřátí se „přerodí“ do Kalcitu, původní tvar si ale zachová (tzv. pseudomorfóza) ale do Aragonitu se již vrátit nemůže, Kalcitem zůstane navěky.

Tyto jevy u Aragonitu v dobách, o kterých je zde řeč, dlouho mátly zúčastněné badatele. Nedá se ani spočítat, kolik se jich při luštění a postupném přibližování k vyluštění hádanky, zvané polymorfismus, zúčastnilo. Největší zásluhu na vyřešení záhady Aragonit versus Kalcit měli německý chemik a mineralog Eilhard Mitscherlich (1794-1863) (obr.05) a německý chemik Friedrich Stro(h)meyer (1776-1835) (obr.06) a jejich přičiněním se polymorfismus dal vysvětlovat i u dalších minerálů a i chemických sloučenin.

Takže nyní máme jakž takž vysvětlenou cestu vedoucí k zařazení Aragonitu do mineralogického systému a též jak ke svému jménu přišel. Ale můžeme s tím druhým být opravdu spokojeni ? Německý mineralog L.A.Emmerling v r.1799 uvedl, že pojmenování nových minerálů podle geografického místa nálezu není právě nejvhodnější. Možná, že již tehdy měl o původním nalezišti Aragonitu své pochybnosti. A.G.Werner v r.1796 prohlížel nové vzorky Aragonitu a nějak se mu přihodilo, že typovou lokalitu prvního nálezu, vesnici, kterou dnes známe pod jménem Molina de Aragon a v těch časech se jménem Torrecillas (Malé Věže), nalézající se v části provincie Castilla la Mancha - Guadalajara, umístil do provincie Arago, která je však odsud nejblíže vzdálená 25km na SV ( viz obr.07). Začíná se to trochu zamotávat. Myslím, že tehdá se tyto věci nebraly příliš přesně a tak se stalo, že Aragonit dostal jméno podle toho tehdejšího „Španělsko, někde v provincii Aragon“. Prosím, některé minerály asi vděčí za svá jména podobným nepřesnostem a nikoho nenapadne s tím něco dělat.

Jenže - při rešerších k tématu jsem narazil na jednu informaci, přiznávám že jedinou a podle již biblických zvyklostí „jeden svědek, žádný svědek“, nemusí na ní nic být. Přesto -  na www.economypoint.org/gem-stone/index.html, portál s ekonomickou náplní, kde také nechybí informace o DK, je uvedeno :  Jméno Aragonit pochází od jeho objevitele Fracois Arago, který v r.1811 zkoumal (objevil) jeho optické vlastnosti spolu s Křemenem. Nic víc, tečka. Všimněte si data, r.1811, tedy dávno po tom, co výše uvedení badatelé se s Aragonitem lopotili a používali asi již i jména Aragonit, i když stále mohlo v korespondencích převládat označení jiné. Aby bylo možné posoudit míru věrohodnosti té poznámky výše, bude třeba podívat se blíže na pana Arago.

Dominique Francois Jean Arago (1786-1853) (obr.08) nebyl jen tak někdo. Na začátku 19.stol. byl považován za jednoho z nejprominentnějších francouzských státníků a vědců. Nás může zajímat jeho nasazení ve vědě - bylo vynikající, lze říci, že téměř neexistuje vědní obor, kterému se nevěnoval a v těch, o která jen zavadil, učinil významná základní pozorování, porozumění a řešení. Ta mají klíčový význam doposud. Stýkal se a pracoval s mnoha vědci své doby ve Francii i Evropě (Biot, T.Young, Brewster, Faraday, Gay-Lussac, Humboldt ....). Oženil se v r. 1911 (ze stejného roku pochází jeho „autorství“ Aragonitu) a měl 3 syny. V práci i životě byl „bezezbytkový, inkviziční a těkající od jednoho tématu k druhému“, vždy plný zájmu a optimizmu. K jeho charakteristice nechť slouží tento zkrácený dobový zápisek :

... jest slovutný a mnohostranný učenec takže od některých současníků »knížetem věd« byl nazýván. Byl hvězdářem v odboru »Bureau des longitudes« na pařížské hvězdárně, pak professorem Geodaesie a Mathematiky na polytechnické škole v Paříži. S Biotem účastnil se měření poledníku ve Španělsku, kdež zažil mnoho nebezpečných dobrodružství, zvláště po vpádu francouzského vojska do Španěl. Rozzuřený lid španělský měl tyto měřiče za francouzské vyzvědače a nebýti rozumného jednání úřadů španělských, byl by Arago zajisté se stal obětí zbouřeného lidu. Takto odbyl hrozící mu nebezpečí několikaměsíčním uvězněním v městě Rosas. Vraceje se po moři do vlasti, byl od mořského loupežníka jat a do Alžíru zavezený odkud po rázném zakročení francouzského vyslance z vazby byv propuštěn do Paříže se navrátil, kde své zápisky, měření poledníka se týkající, jež byl téměř zázrakem zachránil, odevzdal kommissi vědecké, která je brzy na to vydala tiskem. Za tuto velmi namáhavou práci, jakož i za jiné neméně záslužné práce fysikální, na př. přesné určení poměru váhy vzduchu a rtuti a j., jmenován po smrti Lalandově členem franc. Akademie věd r. 1809. Nedlouho potom stal se professorem na polytechnickém ústavě. Proslulé byly tehdejší jeho výklady hvězdářské, jež za velkého účastenství obecenstva na hvězdárně konal (od r.1812 do 1845). Roku 1828 založil ročník hvězdářský (Annuaire), který až dosud trvá. R. 1830 stal se ředitelem hvězdárny a brzy potom stálým tajemníkem (secrétaire perpétuel) Akademie. Vědecké práce Aragovy lze roztříditi na tyto skupiny:

Astronomie a Astrofysika, Optika, Elektromagnetičnost, Fysikální zeměpis.

Roku 1848 byl Arago členem prozatímné vlády zastávaje často ministra války.

Roku 1851 zdráhal se přísahati věrnost císaři Napoleonu III., což mu tento beze všech úkorů prominul. (To byly časy, u nás by jej dnes Hrad přinejmenším předhodil k sežrání novinářské lůze).

Pařížská hvězdářská observatoř, kde měl i byt, byla se svou zdaleka viditelnou větrnou korouhví jedním z prvních ranních pohledů pařížanů, kteří familierně říkali : „... a tak jaképak počasí nám na dnešek připravil pan Arago ?“.

Je k neuvěření, kolik práce v těch dobách on i další jemu podobní muži vykonali. Zdálo by se, že úspěchy ležely hojně po jejich cestách a stačilo je jen sbírat. Sbírali je svým nadáním a genialitou, vynalézavostí a houževnatostí, navíc je třeba si uvědomit, že neměli k dispozici žádný software a jen minimální hardware, výsledky a vzájemná sdělení se toulaly týdny v postilionských kočárech než našly své adresáty. Mnozí z nich jsou zvěčněni ve jménech nově objevovaných minerálů.

Pan Jean Arago rozhodně nepotřeboval vylepšit si pověst tím, že by usiloval dát své jméno nějakému kameni. Ta se vylepšit dala jen stěží. Byl členem Královské Společnosti (Anglie), jeho jméno nese jeden kráter na Měsíci a jeden na Marsu, v Paříži jsou Boulevard Arago, Jardins Arago a Square Arago a G.Eiffel při stavbě své věže umístil na ní plaketu se 72 jmény významných francouzských vědců - Arago chybět nemůže. Odpočívá na pařížském hřbitově Pere Lachaise s nepřehlédnutelným náhrobkem (obr.09). Informační odkaz spojený s jeho jménem a Aragonitem tak asi zůstane jen nepřesnou perličkou v historii tohoto minerálu. Pojďme se nyní podívat na Aragonit trochu blíže.

Co o Aragonitu víme dnes ? Na to, jak se ještě před nedávnem coby neznámá věc dlouho zařazoval do povědomí mineralogů, víme toho velmi mnoho. Jak se zpočátku zdál jeho výskyt omezený na pár míst, víme dnes, že se jedná o velmi rozšířený minerál různých forem vzniku a vnějšího vzhledu v celém širém světě. Německý krystalograf Victor Mordechai Goldschmidt (1853-1933) (obr.10) věnuje ve svém monumentálním díle Atlas der Krystallformen (1903-1923) Aragonitu již 20 stránek vyobrazení v té době známých krystalových tvarů (obr.10a. jedna str.). Jen stručně a bez komentářů uvádím jména jeho variet a seznam určitě nebude kompletní :  Travertin, Alabastr, Aragonitový Onyx (s mnoha místními jmény), někdy tvoří Krápníky, je součástí schránek mořských i sladkovodních měkkýšů a korálů, přírodní Perla, v Karlových Varech se vylučuje z teplých pramenů a není to jediný příklad současného tvoření Aragonitu, Hrachovec, Železný květ (obr.11, 12, 13.). Komu tyto názvy nic neříkají a má zájem získat bližší informace, nechť jméno zadá do některého vyhledávače - informací je množství. Ale nyní bych se raději již přiblížil k lokalitě pro tento příspěvek nejdůležitější.

---

Na přelomu 18. a 19.století, tedy v dobách, kdy Aragonit vstupoval na scénu mineralogie, začal se výskytům nového minerálu v Čechách věnovat Franze Ambrose Reuss (1761-1830) (obr.14). Provozoval praxi lázeňského lékaře v Bílině, a jako byl vynikající balneolog, stal se i vynikajícím mineralogem. Popsal množství lokalit v široké oblasti svého lázeňského působení s výskytem Aragonitu, i když jej též považoval jen za Sádrovec nebo Kalcit a oba tyto minerály na různých lokalitách z pochopitelné tehdejší neznalosti promíchával. On byl první, kdo po r.1788 objevil a popsal klasické naleziště českého Aragonitu - i když jej stále ještě považuje za Kalcit (excentrischer Kalkstein) - Hořenec u Bíliny, Horžentzerberg (teprve po letech toto naleziště označil za nejznámější mineralogickou lokalitu v Čechách). A za různé typy Kalcitu s podivnými matoucími vlastnostmi byl považován ještě dlouho z četných, nově objevovaných lokalit severních Čech ( obr.15, 16). Postupně, jak výše uvedeno, se ale situace začala vyjasňovat a v Zappe Lexicon - 1817 je z jedné lokality blíže Teplic jmenován již jako Arragon i Arragonit. A r.1820 jej pražský učitel dějepisu A.C.Eichler označuje již jako bezpochybný Aragonit od Bíliny, to jest z Hořence, vrchu Spitzberg, Cziczow, nyní Číčov.

---

 

Konečně jsme na místě, kde je již natrvalo pojmenovaný Aragonit doma v takové podobě a kráse, která nemá nikde obdoby.

Navíc s vlastnostmi, dovolujícími povýšit jej do společnosti skutečných Drahých Kamenů. Jen zde jsou krystaly i fragmenty potřebné velikosti, kompaktnosti a hlavně transparentnosti vhodné ku facetovému broušení.

Hořenec, podle Ottova nauč. slovníku - Hořenz, je ves náležející hejtmanství Teplice, okr. Bílina, fara Měrunice, pošta Kozly u Bíliny, 27 domků, 145 obyvatel k r.1890. Roku 1251 připomínají se tu Jeniš a Petráč, bratří z Hořence a v XV.století byla ves majetkem města Loun. Jak je tomu dnes s počtem obyvatel, farou a případně poštovní dostupností není mi známo, ale domků bude asi o něco více.

Samotné naleziště je situováno od samého záp. okraje vsi přes vrcholek Číčova, ač v tomto směru na západním jeho svahu jsou nálezy chabé, se zvýšenou četností nálezů při sev. úpatí (zde byl dříve malý lůmek) a s maximem výskytů od celého již. úpatí do ploch přiléhajících polností do vzdálenosti cca 60m (obr.17, viz též text níže). I já musím důrazně varovat před divokými sběry v celé popsané oblasti : vrch Číčov je botanická i geologická reservace a přilehlé plochy jsou soukromé a majitelé nemají pro nějaké rýpání v zemi vůbec pochopení a rychle se „chápou vidlí“. I to přispívá ke vzácnosti tohoto minerálu odtud. V dobách mého sbírání byla situace v tomto směru mnohem klidnější. Na polích k Číčovu přilehlých pozorný sběratel ještě nalezne časté konkrece Opálu s charakteristicky rozpraskanou kůrou (obr.18), méně často krystaly či shluky krystalků Sádrovce (obr.19), někdy úlomky Porcelanitu a vzácně vyvlečené úlomky hornin krystalinika z podloží, obsahující velmi hojný blíže neurčený světle růžový Granát (obr.20) a/nebo zelený krystalický minerál.

---

Jak poznamenává M.Filippi v již výše zmíněném periodiku Minerál, je v otázce případné duplicity lokalit Aragonitu těchto kvalit jeden otazník :  český mineralog a geolog Josef Emanuel Hibsch (1852-1940) (obr.21) byl také jeden z takových neúnavných pracovníků, jak jste je poznali již dříve. Hlavním výsledkem a přínosem pro poznání geologické konfigurace severu Čech, speciálně Českého Středohoří, je 21 listů geologických map (většinu zpracoval úplně sám) 1 : 25.000 a kompletní list geologické mapy Č.Středohoří 1 : 100.000, obojí s obsáhlými a přesnými textovými vysvětlivkami. Vše v takové kvalitě, přesnosti a přehlednosti, že na ně lze spoléhat i dnes. Uvádím to proto, že v jeho Die Minerale des Böhmischen Mittelgebirges, 1934, je krátká, ale jasná zmínka o výskytu Aragonitu stejných kvalit jako na Číčově, též na blízkém dvouvrší (obr.17), tehdy se jmény Zwinkenberg a Zwinkenbusch (přejmenované po válce nějakým pomstychtivým zeleným mozkem, kterému to v uších znělo foneticky primitivně na Sviňky, Svinky). Dávno před výzkumy M.Filippiho jsem tuto možnost vyzkoušel, přiznám, že nikoliv příliš důsledně. Ani M.F., ani já, jsme nedospěli k žádanému výsledku, v době okolo r.1989 se mezi oběma vrchy nalézaly jen téměř neznatelné ruiny dřívějšího hostince Zwinkenbusch. Nejsem ale úplně přesvědčen, že, jak píše M.Filippi, pan Hibsch si při jeho známé důkladnosti údaj o výskytu neověřil. A tu je příležitost pro případné dobrodružné hledače jednou provždy tuto záhadu Aragonitu vyzkoumat. Pokud by se našel nový zdroj Aragonitu podobného Číčovskému (představte si, že by se mu na celém světě v tom případě asi říkalo Sviňský, nebo tak nějak), stálo by to za námahu. Území není příliš rozsáhlé, oproti Číčovu ale zcela zalesněné a případný adept k tomuto průzkumu musí být vybaven trpělivostí, houževnatostí i chytrostí v duchu těch mužů, o kterých jste již četli.

Těm, kteří vydrželi až do těchto řádků, nechť je odměnou pohled na několik reprezentativních obrázků Aragonitu z Hořence. Představují jak surové krystaly a jejich fragmenty, vhodné i nevhodné k facetovému broušení ( obr.22, 23, 24, 25 a 26), tak i několik výbrusů zhotovených mojí rukou ( obr.27, 28 a 29). Ta surovina, pravda, není vždy ve všem ideální, vyskytují se časté hluboké přírodní lepty doprovázené někdy prasklinami do hmoty, to vše vždy limitující konečnou velikost výbrusu. Lepší ale nemáme a nemají ani jinde. I tak lze běžně docílit váhy okolo 5-10ct, řidčeji do 40ct, vzácně do 80ct a v literatuře je popsaný výbrus 110ct ze soukromé sbírky v USA, nevíme ale jak vypadá. K velmi vzácným nálezům zde patří i zelenkavý Aragonit v kvalitě pro broušení jen v drobných velikostech (obr.30).

---

---

---

Jako dlouholetý brusič DK mám k tomuto několik poznámek : 
Ti, kteří se Aragonit pokusili brousit, dobře poznali jeho četné ošidné nástrahy, kladené brusiči hlavně při snaze o jeho dokonalé vyleštění. Není tajemstvím, že každý DK vyžaduje pro dokonalý výsledek vyleštění svou vlastní techniku, nebo alespoň adaptovanou techniku z již vyzkoušených prostředků na podobných materiálech. Je to tak trochu alchymie a každý si své postupy žárlivě chrání. Těch brusičů, kteří dospěli s Aragonitem k úspěšnému cíli, není mnoho, jen pár u nás a ne o mnoho více v celém brusičském světě, a proto je o ty dokonalé výbrusy velký zájem. Není ani tak podstatné, zda bezchybný lesk facet je docílen na „tvrdé“ či „měkké“ podložce, je to poznat i pouhým okem (laikové prominou), velmi podstatné je ale to, čemu říkám „správně vypočítaný výbrus“, tedy takový, který má alespoň dokonalou Brilanci (viditelná Disperze je plusem, příliš viditelný Dvojlom minusem, problematika viz 4.část tohoto seriálu). Jsou lidé, kteří se honosí tzv. výbrusy Aragonitu přesahujícími váhu 100ct za cenu nedodržení předchozího pravidla, jsou to kameny slepé, jen obroušené a to ještě nepříliš dokonale, mající za cíl jen tu váhu. Broušení metodou „správně vypočítaného výbrusu“, navíc opticky optimalizovaného by mělo být pro každého v profesi zákonem alespoň u takových DK, které nemají atributy vyloženě drobné laciné komerce. Jen tak lze získat a udržet si v této profesi dobré jméno.

Zde bych mohl tento Aragonitu věnovaný díl zakončit, nemohu však vynechat následující současnou zprávičku z Internetu, říkající ve zkratce toto :
Aragonit je minerál, který v Ultrafialovém světle (UV) vydává dosti intenzívní mléčně bílé až namodralé světlo (to je fakt a každý si to může ověřit). Protože UV složka je stále přítomná ve slunečním - denním světle, bylo vypozorováno, že přídavek práškového Aragonitu do bílých barev pro vymalování stěn místností, vylepší bělost a světelnost takto ošetřených prostor. Na tomto základě též hledali výrobci pracích prášků chemikálie s podobnými vlastnostmi a po jejich nalezení mohli hlásat, že Nový Ten a Ten dává prádlo bělejší než bílá a čistší než čistá a tak podobně - v tomto případě je to jen trik, zapraná špína čistší být nemůže. To jen na okraj. Nápadu se chopil jeden umělec z Austrálie, přidal Aragonit do palety polymerových barev, které použil k tvorbě svých děl spolu s barvami takto neošetřenými. Vytvořil např. skupinové portréty v kombinaci těchto barev, obraz pod normálním osvětlením zobrazoval jen část skupiny a po přisvětlení UV světlem byl obraz náhle rozhojněn doplňky a postavami, vytvořenými barvami s Aragonitem. Zajímavá hříčka, že ano. Zajímavější je jméno umělce :  Eduardo Deleon Arago. Zdá se, že Aragonit má nějakou afinitu k lidem s tímto příjmením. Musím se podívat do mého křestního listu, jak je to vlastně se mnou.

Opravdu již na závěr, a jen pro ty, které to zajímá, ještě ten archeologický dovětek. Když jsem nedávno procházel terény širšího okolí Číčova a Svinek, nacházel jsem na jednom poli kamenné předměty, které, ač jsem v tomto oboru naprostý laik, mohu nyní s velkou pravděpodobností řadit mezi kamenné nástroje paleolitického člověka. Jejich část je na obr.31-34.

---

---

Jako soudní znalec a dlouholetý terénní pracovník s povinností a nutností všímat si podrobností, nabízejících se v oborech, které jsou a byly mojí obživou, navíc podporovaných značným interesem, dovoluji si vyslovit předpoklad, že se skutečně o předměty takového významu jedná. Navíc, abych vyčerpal při rekognoskaci co nejvíce nabízejících se možností, dovoluji si vyslovit předpoklad, že v tomto území se vyskytuje řada indicií relativně hustého osídlení, které doposud není zdokumentováno. Jako laik si ale ponechávám k tomuto prohlášení pootevřená malá vrátka. Je pochopitelné, že i jako laik s určitou odpovědností, nebudu zde vyzrazovat žádné lokalizační podrobnosti, nechci spustit divoké řádění případných hledačů, i když v této komoditě to patrně nedosahuje takových rozměrů, jako třeba pro minerály, militarie a podobně.

Abych se zhostil odpovědnosti a přispěl možná novinkou v této záležitosti, vyhledal a nalezl jsem pracovníka, vlastně pracovnici Paleontologického ústavu AV, která paleolit v této části Čech zpracovává a má míti v malíčku. Její počáteční zaujetí po mých informacích později nějak pohaslo a na smluvené kontaktní schůzky nedošlo, při posledním pokusu, kdy jsem měl již připraveny všechny demonstrační materiály na poslední chvíli schůzka byla odvolaná s tím abych si další termín tentokrát stanovil sám, a to není obvyklé. Přesto jsem navrhnul další termíny, i o weekendu jen proto, aby k setkání došlo. Paní doktorka se již neozvala. Třeba si řekla - další potrhlý dědek, co si myslí ...

Chci být objektivní - možná jsem celé dohadování ke vzájemnému setkání uspěchal. V té době v rodině manželky došlo ke dvěma úmrtím, navíc jsem byl již ve značném skluzu s vydáním tohoto Aragonitového příspěvku, do kterého jsem chtěl dodat fundované závěry o těchto nálezech a opakované oddalování schůzky tento skluz již neúměrně prodloužilo. Chtěl bych tedy, pokud je to možné, začít komunikaci s paní doktorkou od začátku. Jakmile tento díl bude uveřejněn, zašlu jí jej společně s oficiální gentlemanskou omluvou, prosbou a nadějí  na konkrétní brzké setkání za účelem posouzení toho, o čem si myslím, že má nějakou hodnotu pro její obor. Jak to dopadne, dozvíte se :

v příštím dílu : PERIDOT, po česku OLIVÍN.

 

Autor: Karel Mařík
marik@chello.cz
www.GemsMarik.com

 

Předchozí díly seriálu:

SPINEL jako Drahý Kámen
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 1.
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2.
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 3.
Beryl - Smaragd jako Drahý kámen
Beryl jako drahý kámen
Drahý Kámen - oceňování a výklad odborných pojmů
Granát jako Drahý Kámen
Křemen jako drahý kámen - část 1.
Křemen jako Drahý Kámen - část 2.

 

 

---

Další články v kategorii Víte, že?

Peridot jako Drahý Kámen
Hedvábné bankovky v Chivě
Úmyslné zničení stříbrných mincí
SPINEL jako Drahý Kámen
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 3
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2
Diamant nejen jako Drahý Kámen
Beryl - Smaragd jako Drahý kámen
Beryl jako Drahý kámen