Sběratel.info

Beryl - Smaragd jako Drahý kámen

Obecně patrně jeden z nejznámějších DK, o jehož cenách kolují mezi laiky ty nejdivočejší představy. Z obou důvodů mu zde věnuji větší prostor v textu i obrazech.

 

Jméno pochází z řeckého kořene smaragdos a jistě Vás nepřekvapí, že to znamená zelený kámen. Charakteristická barva, přirovnávaná k trávové nebo lesní zeleni, je způsobena přítomností chromu a/nebo vanadu, někdy i železa. Jeho používání jako okultní pomůcky (k nesmrtelnosti) i k ozdobným účelům v historii je známo více než 6000 let ! Oproti předcházejícím drahokamovým odrůdám Berylu se vyskytuje převážně v hydrotermálně postižených břidlicích s minimálním množstvím Křemene a s tmavými Slídami, nalézajících se v sousedství žulových nebo pegmatitových hornin. Populárně řečeno, Beryly, původně přítomné ve žhavé žule a pegmatitu během pozvolného chladnutí přešly polotekutými horninami přes hranici do starších sousedních břidlic, teplotou též natavených a cestou si posbíraly něco chromu a/nebo vanadu a v novém domově se zaskvěly coby Smaragdy. Tato složitá migrace ale zanechala na nich i v nich znatelné stopy. Jednak krystaly Smaragdu nedosahují zdaleka až obřích rozměrů (cesta byla dlouhá, náročná a část vlastního materiálu se poztrácela), za druhé neposbíraly jen ty důležité barvící prvky. Posbíraly kdeco : spousty cizích minerálů, které se s Berylovou kompozicí nesloučily (nejnápadnější jsou tmavé i světlé Slídy a mnoho dalších minerálů, jejichž přítomnost a vzhled jsou charakteristické pro lokalitu výskytu), mnoho kapalin (většinou voda, nebo solanka uzavřené v drobných dutinkách) a mnoho plynů. Smaragd je klasickým případem, kde je možno spatřit kapalinu s bublinkou i volným krystalkem cizího minerálu v jediné dutince (třífázové Inkluze). Množství a distribuce různých Inkluzí jsou pro Smaragd typické a většinou patrné pouhým okem. Protože ve svém množství více méně narušují integritu Smaragdové kompozice, došlo při krystalizaci Smaragdů k četným nepravidelnostem, projevujících se prasklinkami, z nichž některé se později tzv. vyhojily (částečně, ale neúplně spojily pomocí vlastní, nebo cizí minerální výplně), jiné ale neslepilo nic, takže při zpracování jsou potenciálním nebezpečím k rozpadu. Obojí jsou také dobře viditelné a přispívají k horší kvalitě suroviny ve srovnání s jinými DK. Protože u Smaragdů je tento jev pravidlem, gemologická nomenklatura (GIA) to zohledňuje jeho zařazením do kategorie Type III, jak se můžete přesvědčit v tabulce předcházejícího dílu. Jak jste si přečetli, podmínky jeho vzniku jsou vázané na vzácnější příčinné geologické souvislosti, takže lokalit výskytu kvalitních Smaragdů na světě není mnoho.

Asi většině z Vás se v souvislosti se Smaragdem vybaví automaticky Kolumbie. Skutečně je to v tomto směru velmoc, a to již dávno od předkolumbovských časů. Produkuje dodnes i se zásobami do dalších let, naneštěstí, jako některé další „drahokamové regiony“ je obchod z větší části ovlivněn narkomafiemi a kdo by snad pomýšlel na nějakou činnost na vlastní pěst, ztratí hlavu. Doslova, s nikým se tam nemazlí. Z Kolumbie pocházejí nejkrásnější, největší a tím i nejdražší exempláře, facetované a muglované, řezané i „jen“ mineralogické. Smaragdy v sultánském paláci Topkapi v Istanbulu pocházejí většinou odtud, jsou pěkné, některé ve své extra velikosti až ordinérní - viděl jsem je. Španělští dobyvatelé od začátku 16.století po léta spolu se zlatem Smaragdy v jakékoliv podobě a obrovských objemech odtud čile odvážely ke královskému dvoru (svědčí o tom obsah několika potopených korábů z těch dob). Mnoho z tohoto bohatství použilo Španělsko s vládou habsburské dynastické větve (Filip II, III a IV a Karel II) a s papežskou podporou ortodoxního katolicismu k nespočetným pokusům o zlikvidování a vyvraždění hugenotů ve Francii a protestantů v celé tehdejší Evropě. Nakonec bez konečného úspěchu, leč musíme si přiznat, že v pozadí jedné z našich největších slavných proher, Bílé Hory, byste určitě pár pěkných Smaragdů našli. Mnoho pověstných exemplářů Smaragdů na celém starém kontinentě pochází právě z těchto dob.

Z historických pramenů jsou popisované Smaragdy z dolů královny Kleopatry v Egyptě (vých. Asuánu, již dávno vyčerpané). Bohatá naleziště z carských časů v Rusku byla na Urale (Tokovaja), v současnosti jen s teoretickou možností kvalitnějších nálezů.

Z aktuálních producentů lze jmenovat : Brazilie, státy Bahia a Minas Gerais, v Africe jsou významné možnosti v Zambii, něco málo v Tanzánii a ještě Zimbabwe, Nigerie, Jižní Afrika (!) a Madagaskar (!). Na středním Východě jsou to Pákistán s velmi kvalitními kameny, místa těžby ale ovládají místní rodinné klany a ještě s podobnými podmínkami Afghánistán. Asijský producent Indie je proslulý hlavně kvantitou, méně kvalitou suroviny.

Dálný Východ reprezentuje Čína s náznaky a nadějemi, které však trvají již poněkud dlouho. Austrálie Smaragdy má, leč není jimi tak proslulá, jako Drahými Opály. V Evropě, (kromě Ruska, Ural je již Asie), jsou Smaragdy, které stojí za zmínku v Rakouských Alpách v lokalitě jménem Habachtaal a i když se velikostí nerovnají většině světových lokalit, kvalitu mají dobrou. Dříve se i jako DK těžily, dnes je to spíše aktuální mineralogická možnost.

Myslím, že jsem zde uvedl všechny hlavní světové lokality, pokud jsem na některou zapomenul, přijměte omluvu.

Nyní k cenám. Pro určení ceny je u Smaragdu vždy na prvním místě definování Barvy, která ve světě DK nemá konkurenci. Ta je nastavena v poměrně úzkém rozsahu, pokud je mimo něj, není to již Smaragd, ale jen Zelený (Green) Beryl. Uvedu-li zde jako obvykle průměrnou cenu nejlepší barvy (suroviny VVS) pro výbrus váhy 1ct, tedy US $ 4000 - 5000, pak si všimněte, že obchodní tabulka končí u váhy 4ct (US $ 10500 - 13000 / 1ct !), a ceny větších kamenů se již stanovují individuálně dohodou. Pro Vaši informaci uvedu zde výjimečně ještě cenu výbrusu 1ct pro nejhorší, ještě akceptovatelnou barvu se surovinou I1 kvality US $ 200 - 300. Tolik k cenám.

 

 

Další důležitou otázkou u Smaragdů speciálně, jsou snahy o jeho imitování, syntetizování, úpravy a jiné techniky, směřující více méně k podvodnému klamání bohatého, ale laického publika.

Většina suroviny Smaragdu je s prasklinkami. V prostorách nevyhojených prasklinek je vzduch, který brání průchodu světla surovinou, takže takové Smaragdy vypadají spíše odpudivě. Náprava je jednoduchá, veškerá surovina se před prodejem a zpracováním zalije na delší dobu do cedrového oleje, který vzduch vypudí a díky podobnému Indexu lomu se Smaragdem vytvoří opticky zdánlivě jednolitý komplex. Urychlí se to střídáním atmosférického tlaku. Metoda se opakuje i na hotových výbrusech a je nutno konstatovat, že se toleruje (zakázáno je však použití barvených impregnačních prostředků, které barvu kamene uměle vylepšují a podvodně zvyšují cenu). Olej sice není dlouhodobě stabilní, ale díky vlasovým rozměrům prasklinek a svému povrchovému napětí z nich nevytéká. Přesto po delší době tato úprava ztrácí účinnost a v současnosti je nahrazena speciálním gemologickým Epoxidem Opticon s malou viskozitou. Po vyplnění defektů se krátce aktivuje na povrchu tvrdidlem, které zpolymeruje (vytvrdí) veškerý Opticon i v prasklinkách. Obojí úpravy (olej, Optikon) musí distributor vyznačit do průvodní prodejní dokumentace, obojí je poměrně snadno zjistitelné mikroskopem. Tato úprava tedy ještě nepatří mezi vylepšení nepovolené, nebo odsuzované. S další je tomu již jinak.

Toto si pamatujte : pokud jste zaslechli ve spojení s některým DK, možná Drahým Opálem, slovo Dubleta, pak se jedná o techniku, jak prodat nějaký opravdu drahý Drahý Kámen, jehož je jen polovina celkové váhy ve výbrusu, někdy i méně než 1/3 (Tripleta). Provedení je jako u všech genialit jednoduché : jen spodní část výbrusu (Pavilion) je v tomto případě ze Smaragdu, na ní se průhledným tmelem přilepí předbroušený Kříšťál a dobrousí jako Koruna. Při pohledu shora i při mírném náklonu je celý kámen na první pohled pro laika celý zelený a rychle jej koupí za výhodnou nabízenou cenu, aby mu jej ten, co mu nervosně dýchá přes rameno, nepřebral. Podvod lze odhalit pohledem ze strany, hranice je zřetelná mezi bezbarvým Kříšťálem a zeleným možná Smaragdem. U Triplet je to podobné, jen toho Smaragdu je tam jen kousíček mezi dvěma Kříšťály. Do tmelu se ještě přisypou nějaké tmavší drobečky, aby to jako Smaragd opravdu vypadalo. Vrcholem je slepení dvou Kříšťálů zeleně obarveným a znečištěným tmelem - tomu se pak říká Imitace, Smaragd tam není žádný. Další technika je ještě primitivnější. Příhodně tvarovaný Kříšťál (fragmenty jeho krystalů jsou podobné Berylovým) je příslušně obarven jen na povrchu. V případě zdařilého výsledku a trénované výmluvnosti prodejce není třeba se obávat, že zboží bude ležákem. Jen je třeba rychle měnit místa prodeje. Většinou se to týká suroviny, výjimkou nejsou ale ani broušené kameny a i ty své kupce stále nalézají. Pokud barvivo je na bázi běžných nitro sloučenin, podvod je odhalen ihned po aplikaci acetonu, nebo odlakovače nehtů na podobné bázi. V poslední době podvodníci aplikují na bledě zbarvené „Smaragdy“ napařením ve vakuu tenkou zeleně zbarvenou vrstvičku kysličníku kovu, která je průhledná a postará se o „Smaragd“ vynikající kvality. Všechny výše popsané metody jsou poměrně jednoduše odhalitelné.

Upravit, nebo napodobit nějaký DK je technicky poměrně jednoduché. Mnohem složitější, nákladnější a propracovanější musí být technika jeho vyrobení tak, aby odpovídal svému přírodnímu vzoru ve všech ohledech : chemie, barva, optické vlastnosti i nectnosti, kterými Příroda ve svých výrobnách DK hýří. Protože ceny Smaragdů ve srovnání s ostatními DK jsou vysoké, nevynechal člověk v historii napodobování tuto příležitost bez povšimnutí. Kupodivu ani dnes není úplně jasné, komu a přesně kdy se to podařilo poprvé. Pokusy prováděli ve Francii ve druhé polovině 19.století, zachovaly se jen písemné fragmenty a není jisté, zda popisované výsledky skutečně byly Beryl - Smaragd. Jisté je, že s poměrně úspěšnými mezivýsledky se na tom pracovalo v Německu na několika místech již od začátku 20.století. Experimenty prováděla známa firma I.G.Farben, která v r.1935 představila a patentovala svůj postup k syntéze Smaragdu. Později však německý vědec H.Espig doložil, že totéž se mu podařilo již v r.1929 a činil si tak právo na prioritu. Jak již to při podobných sporech bývá, vynořil se z Frankfurtu další kandidát jménem R.Nacken s dokladovaným výrobním postupem (odlišným od předchozích) i výsledky již z r.1920. Všichni se mohli pochlubit materiály, které skutečně byly uznané jako Smaragd v užším slova smyslu, tedy člověkem vyrobené. K drahokamové kvalitě měly daleko, průlom byl ale již vykonán a mohlo se začít ladit. Jak známo, I.G.Farben se za druhé světové války věnovaly jiným bohulibým experimentům, takže po prohrané válce se otěží chopily USA a v r.1950 firma Chatham představila vypiplaný Smaragd, který se již dal použít ve šperku. Dnes se Smaragd syntetizuje třemi různými metodami (pro informaci Rusko - gigant v syntézách a napodobování všech možných DK - exportuje většinou „šedým“ způsobem několik set kg již broušených Smaragdů).

Pro zapamatování : zářivě svěže zelený Smaragd, ve kterém neuvidíte okem, nebo lupou žádnou tmavou ( až černou) Inkluzi, jen něco drobných bublinek a/nebo prasklinek, je možným kandidátem k prohlášení jej za syntetický.

Odlišit bez pochyb syntetický a přírodní Smaragd se běžnými gemologickými determinačními prostředky dá jen do určité míry spolehlivosti. Tuto otázku lze vyřešit nasazením odpovídajících laboratorních metodik a delší zkušenosti vyšetřovatele.

Smaragd si lze s jiným DK poplést jen stěží, podoba může splést úplného laika jen v barvě (Turmalín, Granát, Fluorit, Olivín, Apatit). Ještě v nedávných dobách se k rozlišení Smaragdu od podobně zbarvených DK používala tzv Smaragdová (Chelsea) Lupa. Není to ale vůbec žádné zvětšovací sklíčko, je to speciální barevný Filtr, který z viditelného spektra světla propustí jen úzkou část v červené oblasti. Pokud se na zelené barvě Smaragdu podílí chrom (Cr), prozradí se při intenzívním prosvětlení pod tímto Filtrem růžovým zbarvením testovaného kamene. Ona růžová barva je ve Smaragdu obsažena i bez tohoto Filtru, naše oko ji ale nevidí pro zelené zbarvení kamene. Dřívější váha spolehlivosti této rozlišovací metody je dnes velmi omezena jen na Smaragdy, které Cr obsahují, mnoho současných lokalit Smaragdů je zelených i bez přítomnosti tohoto prvku, takže pod Chelsea Filtrem žádnou růžovou barvu spatřit nelze, a přece se jedná o Smaragd v úzkém slova smyslu.

Smaragd dal jméno i typickému výbrusu - Emerald Cut, který se pro něj nejčastěji používá pro geometricky nejvyšší výtěžnost z výchozího tvaru suroviny (obdélný nebo čtvercový tvar se zkosenými rohy). Ve šperku si jej žádný umělecký nebo módní směr nedovolil úplně ignorovat a dovolím si poznamenat, že esteticky září v dobách zvaných Edwardian a Victorian spolu s Rubínem a Safírem. Ovšem maximální dojem činí ve společenství zdobných Diamantů éry Art Deco.

Šperk se Smaragdem se nikdy nesmí čistit ultrazvukem nebo párou, jen vlažnou mýdlovou vodou, ani větší koncentrace saponátů (detergentů) se nedoporučuje.

 

Autor: Karel Mařík
marik@chello.cz
www.GemsMarik.com

 

Předchozí díly seriálu:

Beryl jako drahý kámen

Drahý Kámen - oceňování a výklad odborných pojmů

Granát jako Drahý Kámen

Křemen jako Drahý Kámen - část 2.

Křemen jako drahý kámen - část 1.

 

---

Další články v kategorii Víte, že?

Peridot jako Drahý Kámen
Hedvábné bankovky v Chivě
Aragonit jako Drahý Kámen
Úmyslné zničení stříbrných mincí
SPINEL jako Drahý Kámen
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 3
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2
Diamant nejen jako Drahý Kámen
Beryl jako Drahý kámen