Sběratel.info

Diamant nejen jako Drahý Kámen část 3

Diamonds Are Forever, bude tomu tak ale i nadále ?

Když nahlédnete do základní literatury a ujistíte se, že Diamant jako přírodnina stále ještě sestává z jediného prvku, čistého Uhlíku, můžete si říci, že je vše při starém a žádné převraty se na tomto poli v nejbližší době nedají očekávat. Sdělení, které před časem přednesl Nicky Nicholas Frank Oppenheimer (Obr.01), současný předseda De Beers Consolidated Mines Ltd., může být pro mnohé nezainteresované poněkud překvapivé, zvláště od reprezentanta tohoto kartelu. Ten výrok, i když není doslovný, zní nějak takto: Diamant, jako Drahý Kámen, nemá vůbec žádné materiální použití. Muži i ženy si jej draze pořizují nikoliv pro nějaké praktické vlastnosti, ale jen a jen proto, že se stal během času luxusním produktem nejvyšší třídy, a oni jej tedy míti musí (s pomocí peněz poctivě i nepoctivě nabytých a historie zná i mnoho utracených životů pro tento v podstatě malicherný záměr). Tento axiom byl ještě důsledněji upřesněn a zjistíme, že tyto jinak neužitečné kameny (včetně technického použití) by měly mít v průměru (velikosti, kvality a všech nákladů spojených s jejich dobýváním a zpracováním) cenu odhadem od US$ 2,- do US$ 30,-. Vážení čtenáři, hlavně pak čtenářky, nepřehlédli jste se - výrobní cena je opravdu taková, čísla pocházejí ze zdroje výše uvedeného, a tam to musí vědět. Jak je tedy ale možné, že si většina z nás nemůže dovolit alespoň průměrně velký Diamant, ani za celý svůj život ?

Jestli jsem vzbudil Váš zájem a zvědavost k tomuto problému, nezbývá, než se začíst do následujících řádků. Předem upozorňuji, že vše, co se této věci týká, nelze ve stravitelné podobě popsat, takže fakta zde uváděná jsou do značné míry generalizovaná a oproštěná o mnohé podrobnosti, které by samy o sobě byly, hlavně díky posloupnosti historického vývoje, jistě i pro mnohé z Vás zajímavé - proto také předem odmítám námitky k sestavě a případné absenci některých informací. Pro omezenost prostoru však nelze jinak, vždyť samotný Diamant v tomto seriálu již narostl do tří oddílů (právem) a pokud by to takto pokračovalo, nedostalo by se na ostatní DK. Ale i tak se dočkáte nejdůležitějších zajímavých detailů, které vypustit nelze a které historii Diamantů tvořily a doposud tvoří.

Též upozorňuji, že tuto stať neumím podat příliš zábavnou formou, sestává, jak řečeno, z toku historických fakt, jejichž důsledek je pro současnost a budoucnost světového hospodářství důležitý a příliš legrace tato fakta neposkytují. Omluvou za určitou suchopárnost tohoto dílu nechť je skutečnost, že se trpělivému čtenáři a jistě i čtenářce dostane ucelenějšího pohledu v tomto směru, než by se jej pravděpodobně dočkal jinde.

Kdo tedy za to může a proč to dospělo ke stavu, ze kterého není snadné uniknout ? Podívejte se tedy, jak se současný kartel De Beers zrodil, přetvářel, rozrůstal, jakou úlohu ve světovém obchodě plnil a plní a hlavně, jaké fascinující příběhy lidí napsal.

Vraťte se prosím v duchu do doby krátce po objevení Diamantových polí v jižní Africe, popsané v předcházejícím díle. Postupem času se povrchové důlní práce natolik prohlubovaly, že značným problémem se stalo zatápění nejnižších poloh vodou a bahnem. Díky přebytku práce a nedostatku pomocných pracovních sil tam, kde jich bylo třeba, založili dva podnikaví Afrikánští farmáři (bratři J.N.de Beer a D.A.de Beer) společnost dle nich pojmenovanou, za účelem organizování a dodávání vězňů pro vězeňské práce, a to i mimo hranice vězení. Na čerpání důlních vod byli používáni, kromě domorodců a vězňů také ustanovení horníci, dodávaní společností De Beers. V této situaci, ještě před r.1880, si jeden z pomocných organizátorů těchto prací uvědomil díky získaným znalostem obchodního prostředí, že by bylo možno z těchto znalostí a zkušeností vytěžit daleko více, než se na první pohled zdálo. A tu se musíme zastavit u osobnosti, která se i po krátkou dobu jeho života 48 let, nezapomenutelně zapsala do historie nejen Diamantů Jižní Afriky, ale Afriky jako politické oblasti té doby, a to s následky a důsledky, trvajícími dodnes.

 

CECIL JOHN RHODES

Tisíckrát proklínaný, tisíckrát velebený, dnes bychom řekli rozporuplný. Jeho nekrology byly nekriticky až urážlivě koncipované, z druhé strany stejně tak do nebe vynášející. Mohu říci, že se obtížně hledá v jeho curiculum vitae střední cesta, některé jeho počiny byly slušně řečeno na hranici etiky, jiné bez nadsázky byly heroicky vlastenecké. Vše co podnikal a dokázal řídilo se jeho životním heslem : „All English - That´s My Dream“, a podle mého mínění, jeho klady převážily nad zápory. Tak je též dlouhodobě hodnocen v rámci budování Imperia Anglie a v různých britských anketních hodnocení zaujímal vždy přední místa.

Narodil se 5.července 1853 v Anglii. Od malička měl chatrné zdraví, trpěl astmatem a srdečními problémy, rodina jej proto vyjmula ze studia na střední škole a poslala do Natalu v Jižní Africe v domnění, že zdraví se mu v tamním podnebí zlepší. Krátce se zaučoval v zemědělství v Pietermaritzburgu a spojil se se svým bratrem Herbertem, vlastnícím farmu s bavlnou v Umkomanzi Valley v Natalu. Až do r.1871 se navíc přičiňoval tak, jak je zmíněno výše na Diamantových polích okolí Kimberley a postupně podle kapitálových možností skupoval zde menší důlní činnosti, které postupně spojoval i ovládal. Jeho spolupracovníky, kromě bratra, byli J.X.Merriman a Ch.Rudd, který se později stal jeho partnerem v De Beers Mining Company a Niger Oil Company. Kromě těchto činností se organizačně podílel na vinařských experimentech a založil svou ovocnářskou farmu, která se stala základním kamenem současného kapského ovocnářského průmyslu. V r.1873 Ch.Rudd převzal ovocnářskou firmu a Rhodes se vrátil do Anglie s úmyslem doplnit studia na Oxfordu, kde ale zůstal jen jeden semestr. Důvodem byly nějaké ideologické tahanice na Oxfordské půdě, přesto ale Rhodes „systém“ Oxfordu obdivoval a mnohé praktiky odsud mu přešly do krve. Stal se zde i Svobodným zednářem, ale opět to byla jen episoda a Rhodes se vrátil do Afriky. Tím skončila první, poměrně nudná část jeho života.

Po návratu zjistil, že během r.1874-5 se Diamantová pole ocitla v depresi. Spolu s Ch.Ruddem si zde své zájmy upevnili, ve víře, že Diamanty, doposud těžené ve žluté zvětralině budou dále pokračovat i v nezvětralém „modrém“ Kimberlitu v ještě hojnější míře. Čerpání vody z téměř všech provozů již kontrolovali a jejich finanční situace byla optimistická. 12.března 1880 ohlásili založení De Beers Mining Company (DBMC) se základním jměním 200.000 Liber St. spojením všech místních důlních provozů a Cecil Rhodes se stal jejím tajemníkem. Uvědomil si, že reinvestováním prostředků může získávat stále větší kontrolu nad těžbou Diamantů v Jižní Africe a do r.1887 DBMC opravdu vlastnila vše, co zde v té době Diamanty těžilo. Nejdůležitější motivací vytvoření DBMC byla však jeho následující úvaha : 

Za oněch časů trh s DK příliš Diamanty neoplýval. Přírodní zdroje poskytovaly jen omezená množství, takže ceny byly úměrné tržnímu prostředí nabídka - poptávka, tedy vysoké. A tu náhle v Jižní Africe byly otevřeny tak bohaté zdroje, které hrozily, že stávající ceny Diamantů devalvují a všichni, kteří do tohoto odvětví tady tolik investovali, se nedočkají původně plánovaných výnosů. To bylo znepokojující. Cecil Rhodes, s odvahou průkopníka prosadil zásadu, že pro zachování určité cenové hladiny v obchodování s Diamanty (kterou stanoví sám), je třeba získat co největší kontrolu nejen při jejich těžbě, ale i získat možnost monopolního kupce všech vytěžených Diamantů.

Klíčové bylo získat pro tuto myšlenku i ostatní, prozatím na DBMC nezávislé subjekty, zabývajícími se těžbou i obchodem s Diamanty. A pokud to bude jen trochu možné, pohltit postupně všechny takové subjekty, ať to stojí cokoliv. Předvídal, že nárůst produkce Diamantů neskončí v Jižní Africe a postupem času se v dalších světových lokalitách objeví podobná bohatá naleziště, která budou cenovou stabilitu opět a znovu ohrožovat. Byl natolik prozíravý, že při stanovování „svých“ nákupních a prodejních cen se neuchyloval k extrémům, byť se i čas od času nabízely. Tato politika, uplatňovaná dodnes, zajišťovala ochotu a vstřícnost cizích těžařů zapojovat se do tohoto systému. V rámci DBMC se r.1890 ustanovila Central Selling Organization (CSO) vyčleněná jen pro tuto činnost. Poslední odstavec, který jste právě přečetli, je z hlediska minulosti, současnosti a doufejme, že i budoucnosti, nejdůležitějším odkazem v obchodování s Diamanty i s jeho důsledky, muže jménem Cecil Rhodes. Nezaškodí, když si jej přečtete ještě jednou.

K dokreslení osobnosti C.Rhodese je třeba stručně dodat jeho ostatní životní aktivity a osudy.

Aby jeho obchodní ideje mohly být uskutečňované rychle a bez zbytečných těžkostí a třecích ploch, zapojil se aktivně od r.1880 do politického dění tehdejších Cape Colony . Aniž budu zabíhat do podrobností, situace v oněch dobách byla díky politické i rasové roztříštěnosti nestabilní, s častými akcemi různých uskupení s úmyslem získání rozhodujícího vlivu tam i onde. V těchto divokých vodách afrického prostředí Rhodes ochotně a bez výčitek používal všech metod, které používali i ostatní (zde mu je také nikdo nepředhazoval) a s pomocí peněz a korupčních metod se došplhal až ke křeslu ministerského předsedy Cape Colony . S pozice funkce prosadil zákony, které byly ve prospěch těžařských a průmyslových společností. Prosadil Glen Grey Act, který umožňoval vysídlování černých obyvatel z jejich dosavadních území a tak otevíral cestu k místnímu průmyslovému rozvoji. Na druhou stranu zavedl účinnou vzdělávací reformu a to i pro černochy, kteří o ní projevili zájem. Ve svých nepokrytě imperialisticky motivovaných zájmech často překračoval míru rizika. V r. 1895 podporoval vojenský útok na Transvaal, který díky neprofesionalitě v armádě skončil katastrofálně. C.Rhodes rezignoval a jen tak tak, že jeho nejstarší bratr, plukovník Frank Rhodes neskončil na popravišti pro velezradu. Následovaly dvě Búrské války.

I když Cecil Rhodes nebyl již aktivním politikem, nebylo pochyb, že pro další činnosti bude využívat získaných konexí a získávat další. V této době se tvrdě angažoval jako propagátor Imperial Factor . Vize vše pro Anglii v jeho představě byla opět jasně imperialistická - až dogmaticky prohlašoval, že za vše, co Británie do té doby vytvořila v podobě početných kolonií, je třeba bojovat, uchovat a rozšířit. Hrozil se toho, že Anglie časem ztratí moc a vliv ve světovém obchodu, snažil se vypracovat schemata a pravidla, která by tomu bránila a stavěl se i proti některým politikům přímo v Anglii. Logicky vyžadoval, aby v koloniích důležité správní funkce zastávali odborníci vzešlí z místního prostředí, nikoliv jen úředníci z Británie, ve kterých tušil importované narušitele jeho idejí. V jeho době to v Africe neměl snadné, hlavními konkurenty bylo Německo a Portugalsko s podobnými koloniálními ambicemi, uplatňovanými ještě bezohledněji, než jak činil sám (Obr. 04). Jeho sjednocovací politika se dočkala téměř úplného propojení všech území anektovaných Británií od Mysu Dobré Naděje po Káhiru, určitou odměnou za jeho snahy bylo formální pojmenování Severní Rhodesie - dnešní Zambie, a Jižní Rhodesie - dnešní Zimbabwe. (Obr. 05) Jím navržené železniční propojení africkým kontinentem ve směru S - J skončilo jen torzem na jihu.

K prosazování svých idejí a záměrů se vyjadřoval bez diplomatických dvojsmyslů, vždy přímo a často bezohledně, což mu téměř vždy způsobilo mnoho těžkostí a vyvolalo kritiku i tam, kde z věcného hlediska nebyla na místě - byla to jen slovní odveta. Ve vztahu k domorodým obyvatelům měl názory rasistické, nutno dodat bez nenávisti, jen realisticky odvozené z dlouholetých zkušeností a styků s četnými původními obyvateli a jejich náčelníky (Obr. 06). Dávno dospěl k názoru, že jejich mentalita je JINÁ, těžko se s tím dá něco dělat a jak byl zvyklý, vypořádával se s těmito problémy přímočaře a bylo-li třeba bezohledně. Přesto měl mezi domorodci řadu přátelství, vzniklých bez hmotného prospěchu.

Moje poznámka, aniž chci být rasistou : podívejte se nezaujatě na dnešní bývalé anglické kolonie v Africe (nejen) po získání samostatnosti a máte-li zájem a možnost, v době koloniální správy. Vůbec nemusím zacházet do podrobností, malý příklad - čím přispěl jihoafrický občan k letošnímu Mistrovství světa ve fotbale : utratil nemalé vstupné za to, aby mohl den co den „konstruktivně“ a nepřetržitě přehlušovat tuto společenskou a sportovní událost nesnesitelným hlukem národního nástroje, zvaného wuwuzel. Ať se na to dívám z jakékoli úhlu, nenalézám vysvětlení, pochopení, odsouzení, v nejlepším případě mohu říci spolu s Rhodesem - jsou JINÍ.

Ještě mnoho dalších událostí v životě C.Rhodese by stálo za povšimnutí, a vždy to byly okamžiky dramatické, v jeho charakteristické režii.

Zemřel po selhání srdce 26.března 1902. Místo posledního odpočinku si sám dříve vybral v Matobo Hills, 35km jižně od Bulawayo, dnes součást Národního Parku Zimbabwe. Pohřbu se také účastnili náčelníci kmene Ndebele, kteří z vděčnosti za jeho pomoc z dřívějška dali jemu, jako prvnímu bělochovi, královský pozdrav - Bayete. (Obr. 07, 08).

---

Jeho podobizen, ať již fotografických, kreslených, portrétních maleb, karikatur a i plastik a soch se zachovalo množství, ze kterého je co vybírat. Podívejte se na 4, které nejsou tak známé : (Obr. 09,10,11,12).

---

Nikdy se neoženil, říkal, že ... je mnoho práce na mých rukách a nebyl bych poslušným manželem ... Jeho nepřátelé v tom viděli v lepším případě misogynství, v horším pak homosexualitu, která i přes snahu něco takového vypátrat, nikdy nebyla potvrzena, ač se mnozí mohli přetrhnout ve snaze o jeho diskreditaci. Nic nového pod sluncem, stačí nahlédnout do současných „nezávislých“ českých tiskovin, aby se zvedl žaludek s obavami o neblahé následky stupňovaných dezinformací a beztrestných pomluv, zaměřených na snahy o prosazení kladných hodnot do společnosti.

Anglie se mu za jeho nepopiratelné imperiální zásluhy neodvděčila vůbec ničím a je otázkou, zda o to vůbec někdy stál. Na anglické šlechtice a Siry se díval zpoza Jižní Afriky většinou s odstupem nebo kriticky. Možná by ocenil, že mnoho děl lidské činnosti i přírodních krás v Jižní Africe nese jeho jméno.

Podle poslední vůle věnoval velké území na svazích Tabulové Hory národu Jižní Afriky. Dnes je zde Campus University of Cape Town a Kirstenbosch National Botanical Garden.

Největším materiálním odkazem je proslulé Rhodesovo Stipendium, poskytované studentům ze zemí pod Britskou správou (Commonwealth) a Německa na Oxfordské Univerzitě.

V zájmu objektivity musím dodat (na základě konzultace s osobou, mající vynikající znalosti z prostředí Zimbabwe i okolí), že jeho působení bylo odvozeno z tradičně praktikovaných metod vládnutí Angličanů v tzv. koloniích, a to ještě i v době nedávné. Britové, jak je o nich známé, mají vžitý pocit národní nadřazenosti nejen nad domorodými obyvateli kolonií, ale nade všemi, kteří přebývají za „Kanálem“, mimo Britské ostrovy - dokonce k Australanům se mnohdy chovají s urážlivou přezíravostí, i když jejich kolébkou byla Anglie. Evropan, dívající se přes „Kanál“ na ně musí konstatovat, že jsou také JINÍ. Zavedené koloniální praktiky byly k obyvatelům kruté, ponižující, nesnesitelné a často likvidační pro jednotlivce i skupiny - z dnešního hlediska je to naprosto neomluvitelné. Ještě dodávám a opakuji, že fakta, uvedená v celém seriálu Co byste měli znát o DK pocházejí z ověřitelných tištěných a Internetových zdrojů, naopak závěry a komentáře jsou mé vlastní a odpovědnost za ně padá na mou hlavu.

 

DE BEERS PO CECILU RHODESOVI

Je velmi pravděpodobné, že bez nekompromisního prosazení regulační vize Cecila Rhodese ohledně obchodování s Diamanty v jím vybudovaných De Beers, dívali bychom se dnes na Diamant jako na DK srovnatelný s ostatními, řazenými do vyšší kvalitativní skupiny (Rubín, Safír, Smaragd, možná Tanzanit). Ale asi nic více, kromě jeho technického využití. Určitě by se nestal celosvětovou (až do současnosti) univerzální hodnotou, bez obtíží směnitelnou prakticky za cokoliv. Paradoxem je, že v depositech se nalézá surových i zpracovaných Diamantů mnohokrát více, než je tomu u Rubínu, Safíru a Smaragdu dohromady.

V následujících třiceti letech De Beers neztratila v nastoupené cestě nic, co by stálo za řeč, idea se ukázala životaschopná i bez dohledu svého vynálezce a do „rodiny“ se přihlašovali další adepti. Zdálo se, že všechno bude probíhat jako v pohádce s dobrým koncem, brzy se ale začnou objevovat první nesnáze a překážky, někdy až děsivé a fatálně ohrožující existenci kartelu.

Na scénu trhu se Zlatem (nezapomínejte, že Jižní Afrika tímto kovem rovněž oplývá) a Diamanty v Jižní Africe se v této době dostává Anglo-American Corporation of South Africa, ve které dominoval německý emigrant Ernest Oppenheimer (byla o něm řeč v předcházejícím dílu). Jeho snem bylo získání De Beers, které mu nebyly jen konkurentem, ale, jak profesionálně odhadl, byly v té době již schopné rozšířit působnost politiky obchodu s Diamanty i za hranice Jižní Afriky, a to do celého světa. V r.1926 získal nad De Beers úplnou kontrolu a stal se předsedou koncernu a nic nestálo v cestě k uskutečňování jeho představ. Cesta k předsednictví nebyla lehká, mnozí z vedení v něm viděli jen přivandrovalého zbohatlíka a on zase tlumil snahy některých z nich o nepoctivosti uvnitř De Beers . Již dříve existující Central Selling Corporation (CSO) uvnitř DBMC se snažila, často úspěšně, poukazovat na výhodnost uzavření dohody i s těžaři Diamantů mimo Afriku. Během času, tak jak předvídal Cecil Rhodes, objevovaly se velké rezervy Diamantů v Austrálii, na Sibiři a v Západní Africe a těžaři v těchto lokalitách nepřekypovali ochotou, podřizovat se pravidlům, nastolených a diktovaných De Beers .

Nástupcem Ernesta Oppenheimera se stal jeho syn Harry, který převzal odpovědnost za prosazování obchodní politiky s Diamanty pokud možno v nejširší možné míře všech těžených Diamantů. Byla zavedena praxe, dodržovaná v zásadě dodnes : nákupčí skoupí Diamanty ode všech těžařů za rovných cenových podmínek, i z dolů vlastněných De Beers (což je asi 50% produkce). Každoročně De Beers určí každému producentovi, jakou část z jeho zakoupené produkce uvolní do prodeje, za ceny určené De Beers . CSO zde funguje jako zúčtovací banka, regulující množství a ceny prodaných Diamantů, nabízených v balíčcích 10x za rok v Londýně. Tímto mechanizmem donedávna prošlo přes 80% všech Diamantů, v současnosti pak 65 - 75%. Kupujícími jsou převážně dealeři, kteří si kameny nechávají brousit pro další prodej do center v Antwerpách, New Yorku a Tel Avivu, nebo je prodávají jako surové Diamanty jednotlivým zájemcům.

To, aby všechno fungovalo jak má, musí De Beers udržovat doktrínu, že Diamanty jsou (i přes jejich přebytek) velmi vzácné zboží. Prakticky se toho dá docílit jen tak, že prodejní cenu nikdy nesnižují, naopak obchodníci mohou počítat v tomto řetězci vždy s mírným ale stabilním zvyšováním cen tak, aby nikdo neprodělal a Diamanty jako takové neztratily svou obchodní a valutovou přitažlivost. Tato teoretická úvaha uvedená do praxe může dobře fungovat jen za předpokladu, že všichni producenti Diamantů pravidla přijmou a gentlemansky se jimi budou řídit. V historii i současnosti je ale mnoho příkladů, které ukazují na křehkost dohod, v podstatě z takových dohod vycházejících, i když jsou doplněny i poměrně tvrdými sankcemi. Pokušení k samostatnému obchodování s Diamanty, nebo tajnému obcházení dohodnutých pravidel s CSO , neodolalo v historii i současnosti více subjektů, jejichž reprezentanti se domnívali, či domnívají, že je lepší v danou chvíli raději jednorázově vydělat, než se spolehnout na dlouhodobě zajištěný a legální příjem. Některé pokusy mají politickou motivaci a v budoucnu lze očekávat množící se takové pokusy - vždyť zničit Diamanty v jejich hospodářském světovém významu je pro terorismus jistě neodolatelné. I když taková situace pro De Beers je vždy ohrožující, během času a díky zkušenostem, vypracovali strategii, která nakonec donutí tyto přeběhlíky vrátit zpět do původního stádečka. Navíc jsou za trest důkladně oškubáni a do budoucna se s nimi veřejně zachází jako s delikventy a potenciálními škůdci - pravidla pro spolupráci jsou trvale tvrdší, ale ne natolik, aby se snažili svůj dřívější pokus opakovat.

V minulosti, kromě drobných pokusů ještě v rámci fungování CSO jen v Africe, došlo k několika krizím :

IZRAEL - během sedmdesátých let 20.století procházela země vysokou inflací. Jako jedinou stabilní měnou se zde staly Diamanty, jejichž cena záhy uměle strmě vyskočila nad snesitelnou mez, kterou by De Beers ještě tolerovaly. Trh s Diamanty se zde rychle vymykal kontrole, zásoby se neúměrně zvětšovaly - ani vážná varování z De Beers situaci nenapravila a Izrael byl potrestán vyloučením ze syndikátu De Beers. Proklamace, že Diamods are Forever - Diamanty jsou věčné, tak poprvé dostala vážnou trhlinu. Jak nejvyšší místa v Izraeli, tak i z De Beers však nenechali tuto situaci dlouho přetrvávat, postupně se ceny opět stabilizovaly a kartel se znovu ujal kontroly. Izrael za zběhnutí zaplatil vysokou cenu : každý čtvrtý zaměstnanec v Diamantovém průmyslu ztratil práci a četní kompromitovaní obchodníci ztratili protektorskou ruku CSO , což pro ně bylo téměř likvidační.

ZAIRE - krátce poté došlo na další útok. I když Zaire běžné podmínky obchodování s CSO podepsal, zdálo se jejich představitelům, že dřívější jejich obchody bez účasti CSO měly vyšší výnosy a proto v nich hodlaly pokračovat, alespoň s průmyslovými Diamanty. I přes varování tyto nelegální obchody znovu otevřeli v době pro ně nevýhodné. Produkce Zaire celosvětově byla v té době necelá 3%, odvetou CSO, kromě vyloučení, bylo uvedení většího množství Diamantů v takových cenách, kterým Zaire nemohl konkurovat, protože aby se nedostal do katastrofální ztráty, své ceny musel zvýšit. Tak kupce ztratil a jiné nenašel. Aby Diamanty v Zaire nezůstaly ležet, musel tento stát požádat za znovupřijetí do kartelu, ovšem za podmínek výše naznačených.

RUSKO - část 1 - množství Diamantů pocházejících ze Sibiře začátkem r.1957 si De Beers uvědomili jako skrytou výhrůžku pro další existenci. Po jednání se sovětskou vládou (podmínky nebyly nikdy zveřejněné) se v odborných kruzích podle předběžného vývoje soudilo, že ruské Diamanty budou obchodované přes CSO. Kapacita těžby na Sibiři se pohybovala mezi 20 - 30%/rok světové těžby (10-11 mil.ct), takže se obecně soudilo, že 95% z tohoto množství bude CSO kontrolovat a se zbytkem si Rusko bude nakládat podle svého. Jenže SSSR se začal chovat podobně, jako Zaire. Na trzích hlavně v Antwerpách se začátkem r.1984 objevily vysoce kvalitní ruské Diamanty v tak nízkých cenách, že CSO to nemohla přehlížet. Situace ale byla vážnější pro velké množství kamenů, zaplavujícího trh a nikdo nevěděl, do jakých hodnot to může dospět. De Beers použily taktiku dočasného většího zvýšení nákupní ceny Diamantů pro své věrné dodavatele tak, aby tyto podmínky z prodejního řetězce SSSR odstranily. Povedlo se! SSSR se opět do hnízda vrátil, nemohl ale být sankcionován, neboť nebyl formálním členem kartelu a konec konců byl již příliš silným konkurentem. Trest neminul ale všechny obchodníky, kteří lákání SSSR podlehli. Nastalo křehké příměří a nestálá rovnováha, přesto se celosvětově podmínky zlepšily i přes různá varování expertů směrem k SSSR (1984-85).

AUSTRÁLIE - nová hrozba, pocházející z masivních nálezů západní Austrálie z lokality Argyle Mine a těženou Argyle Diamond Mine PLC. Tato lokalita byla pověstná nadprůměrným výskytem růžových Diamantů, což inspirovalo otce myšlenky zběhnutí od CSO systému. Aby se jakž taž vyvarovali přísnému odsouzení za odštěpení, jejich argumentem byly právě Barevné Diamanty, které v CSO nejsou důležitou částí marketingového plánu. Na tomto základě si vybudovali jakýsi virtuální speciální trh pro Barevné Diamanty, za podmínek, které byly pro CSO nevýhodné a tím nepřijatelné. Tak byla roztržka potvrzena a od té doby (1995-96) uložil CSO snížení cen pro Diamanty z Argyle Mine, průmyslové a drahokamové kvality. Důsledkem bylo okamžité vynucené snížení produkce. CSO za těchto podmínek navrhnul odkoupení 85% produkce, čímž byl Argyle Mine natolik pobouřen, že již kontrakt s kartelem neobnovil. Australané poté produkci prodávali ke zpracování do Indie a po opatřeních kartelu se prodejní situace Argyle v prvním pololetí 1997 prudce zhoršila. Přesto Australané v prodejích pokračují nezávisle a jen doufají, že se vyhnou situaci, která postihla Zaire.

ANGOLA - uprostřed občanské války zde potřebovali zlikvidovat a rychle splatit množství dluhů z dřívějška. V r.1992 Angola přijala socialistický model z Ruska, čímž se hospodářská situace ještě více zkomplikovala. Přes dřívější dohody s De Beers angolští producenti zvýšili zásobu nebroušených Diamantů a pak je sami dodávali na trh. I když množstvím a celkovou cenou US$ 500mil. tím kartel nijak neohrozili, bylo to chápáno jako možné ohrožení do budoucnosti. Na rozdíl od jiných případů se kartel spokojil jen tím, že přes palubu hodil jen samotné producenty.

KANADA - ku trápení kartelu se přidal další významný producent - Kanada, lokalita Koala na SZ Kanady, kde vznikal důl Ekati, s odhadovanými zásobami v ceně US$1,1mld (1991). Pokud by De Beers  selhal a přišel o kontrolu, hrozilo vážné nebezpečí ze ztráty vlivu a zániku kartelu. Shodou okolností, kdy vítězná společnost vybraná k průzkumu ložiska se dostala do jakýchsi kartelových komplikací a zádrhelů, vyklouzla z nich jen s podmínkou, že De Beers se obchodu zúčastní.

RUSKO - část 2 - počátek r.1990 znamenal, že kartel a ruský Diamantový průmysl se dostali opět do neklidné aliance. De Beers u vědomí Ruska jako nejmocnějšího člena vně kartelu se snažil o smírné jednání s tím, aby kartel nebyl úplně bez vlivu. Rusko na druhé straně bylo v situaci, kdy nutně potřebovalo být splátek schopné a chyběly tvrdé měny. Politika nelegálních odprodejů Diamantů snižovala důvěryhodnost i s důsledky destabilizace průmyslu a Rusové se takto těžce poškozovali. V polovině r.1993 při přípravě úvěrového návrhu k západním bankám Rusové poprvé odhalili (neoficiálně), že jejich zásoby tvoří 200mil.ct (40 tun !), což byl největší Diamantový poklad na světě. CSO usoudilo, že Rusové mají tak potenciál, schopný vytvoření podobného distribučního kartelu, jako byli oni. Jenže každý věděl, že Rusko je zkrátka Rusko a i oni sami věděli, že bez pomoci a záruk De Beers na něco takového nemohou pomýšlet. Stávající dohoda mezi oběma partnery měla vypršet na konci r.1995. Rusové chtěli, aby jim byl umožněn jejich vlastní distribuční kanál a vydírali kartel demonstrováním síly pomocí „prosakování“ značné části jejich produkce na trhy. Neoficiálně tyto ilegality byly ve výši US$ 800mil. zatímco CSO obchodoval legálně za US$ 1mld., takže jak je vidno, tlak byl značný. De Beers neměl vůbec náladu na přistupování k dohodám, vynucených tak „chuligánskými“ metodami a díky dlouhodobě získaným zkušenostem a trpělivosti, nakonec znovu odvrátil nejhorší hrozby. Rusko mělo dvě organizace, které s Diamanty nakládalo - Komdragmet a Almazy - Rossi - Sakha (ARS) . První organizace Diamanty fyzicky shromažďovala, druhá vlastnila doly a ovládala produkci (navíc ještě zde byly národnostní nevyřízené vlastnické záležitosti, přispívající k rivalitě obou organizací). De Beers se podařilo mistrně a v jejich typickém rozvážném stylu podkopat vztahy mezi oběma ruskými organizacemi a ustál i tuto poslední krizi.

Přehledy podané v předcházející stati končí na přelomu 20. a 21.století. Od té doby došlo ještě k dalšímu, velmi důležitému opatření v celosvětové obchodu s Diamanty, kterým De Beers musely čelit. Aby jeden z nejúspěšnějších sloganů historie marketingu Diamonds Are Forever (autor N.W.Ayer, nyní modifikován na A Diamond is Forever) nadále přitahoval koupěchtivost nejen spekulantů, ale též četných dam, kterým Diamant je prostředkem k lákavějšímu Odeur du Femme, bylo nezbytné vypořádat se s kameny, kterým se právem dostalo přízviska Blood Diamonds - Krvavé Diamanty.

Mnohým z Vás, kteří jste ve čtení doposud vytrvali, toto označení není neznámé, pro ostatní jen na vysvětlenou : poprvé se termín objevil r.1990, jsou to Diamanty, většinou surové, získané ilegální těžbou, nebo jinými cestami, používané jako přímé platidlo pro různé silové ozbrojené a nekontrolované skupiny v několika afrických regionech, snažících se uplatnit buď zájmy svoje, nebo zájmy z vnějšího, opět neoficiálního prostředí. Výsledkem byly a doposud jsou součty desetitisíců zavražděných a zmrzačených obyvatel, v lepším případě na útěku z původní domoviny. To je tedy jeden kořen původů slova Blood - Krvavý, druhý, neméně zrůdný, je ve způsobu těžby těchto Diamantů - za pro nás nepředstavitelných podmínek je dobývají převážně unesené děti, nebo takové, kterým pro uhájení existence po ztrátě domova nic jiného nezbývá, v posledních letech již pro jejich nedostatek pracují v krutých podmínkách i dospělí soustředění v koncentračních táborech bez možnosti úniku. Neblaze proslulými v tomto směru jsou státy Angola, Sierra Leone (v současnosti problém na ústupu), Pobřeží Slonoviny, zatímco Botswana díky zřeknutí se této politiky a vstupem do divize Debswana je sice pod kontrolou, ale obchodovat s kameny může (Obr. B1, B2) (přestože z Diamantů má na hlavu jeden z nejvyšších důchodů, 24% obyvatel v současnosti je HIV pos.).

 

Ve spolupráci s OSN vypracoval De Beers kodex, nazvaný Kimberley Proces (Kimberley Process Certification Scheme). (Obr. 13). Ten od r.2003 zavazuje všechny světové producenty a obchodníky všech úrovní kdo jej ratifikovali k povinnosti vyloučit všechny Diamanty (surové, broušené), které nemají potvrzený „čistý“ původ, z jakékoliv účasti v obchodu. V současnosti by každý prodávaný Diamant měl být vybaven nezpochybnitelným dokladem o původu a koncern má k dispozici opět citelné sankce pro případ porušování nebo obcházení těchto pravidel. Každý Diamant, pocházející ze společenství kartelu je vybaven okem neviditelným logem a číslem (De Beers Forevermark), uvedeným v doprovodné certifikaci (Obr. 14).

 

De Beers v současnosti čelí i dalšímu cenovému nátlaku ze strany výrobců Syntetických Diamantů. Stále pokročilejší metody syntézy se zvyšující se kvalitou, velikostí i kvantitou jsou do budoucna jistě hrozbou, neboť ceny těchto kamenů, nezařazených do CSO jsou a budou nastavované vždy níže, než přírodní kameny. Kampaň kartelu v tomto boji směřuje k přesvědčování potenciálních zákazníků, že laboratorně vyrobené Diamanty jsou z hlediska klenotnického použití v podstatě padělky a nikdy se s přírodními nebudou moci srovnávat.

De Beers, aby si zajistil do budoucnosti možnost pokud možno co nejmenší napadnutelnosti, musí mít vypracovanou strategii i v oborech, které se obchodování s Diamanty týkají jen nepřímo. Za příklad nechť slouží divize, nazvaná Element6 , která má na starosti i materiály používané v průmyslu jako brusné, obráběcí nebo vrtací, kromě průmyslových Diamantů jsou to sloučeniny na bázi krychlového Nitridu Bóru a i tu musí býti kartel ve střehu, aby náhodou nevznikla nečekaná trhlina k případným větším škodám.

De Beers v zájmu široké propagace svých zásad vybudoval na celém světě síť 38 prodejen s Diamantovými šperky a to je nejpočetnější zastoupení v rámci jediného druhu šperku.

Současná hrubá struktura celého kartelu je naznačená na Obr.15, ze kterého je vidět komplikovanost a skladba oborů, které v budoucnosti mohou skrývat nečekané i čekané problémy.

Pokusy významných producentů zběhnout z kartelu, zdají se opakovat ve stále kratších intervalech. Dříve bylo možno přeběhlíky donutit k návratu, ale Kanada, Austrálie a Rusko (to je i současným nejnebezpečnějším a nejnespolehlivějším elementem (Obr. 16, 17) se nezdají být tak snadnými spolupracovníky. Přesvědčování a stimuly budou v budoucnu hrát stále větší roli a je otázkou, zda se najde tak mocný soupeř, který De Beers  napálí dlouhodobě, proti tomu všemu vede De Beers jeho současný předseda Nicky Oppenheimer, již třetí v řadě z této generace. V tom případě by to velmi pravděpodobně znamenalo celosvětovou finanční katastrofu, proti které současná hospodářská krize je posvícením v Hudlicích. Osobně sázím stále na DBMC.

 

Ke všem z Vás, kteří jste dočetli až sem se skláním vzhledem k té trpělivosti a doufám, že i přes jistou nudnost to nebyl čas pro Vás úplně ztracený. Poznání, že valná část blahobytu a bídy všeho lidstva je závislá na chiméře, stvořené z jednoho PRVKU s pomocí člověčí DOMÝŠLIVOSTI o sobě samém, je poněkud ponižující, alespoň pro ty, kteří se bez Diamantů s nadhledem obejdou, nebo jsou nuceni se obejít bez jejich vlivů tak, jak je zřejmé z jejich historie. A znepokojující je, že tato chiméra může být vážně ohrožena stejnými, nebo také mnohem hrozivějšími pohnutkami v budoucnosti. Přes tuto výhradu je nutno obdivovat energii a nasazení lidí v této historii, jako byl CECIL RHODES, RUDYARD KIPLING, WINSTON CHURCHILL, ERNEST SHACKELTON a další, kterým byla vlast nejvyšším cílem pro jejich snažení, přes oběti a nechutná protivenství, které museli podstoupit. Byla to jejich volba. Musím je obdivovat i přes výhrady a rozpornosti, které vidíme dnešním pohledem - kéž by náš národ měl dnes alespoň jednoho takového, ale kde hledat ? Současná „reprezentace“ nám jej nedodá, vlast jim začíná i končí na adrese jejich současného bydliště, a našel-li by se někdo mimo ní, dovedu si představit, jak by s ním zatočili.

 

Příští díl : SPINEL jako Drahý Kámen.

 

Autor: Karel Mařík
marik@chello.cz
www.GemsMarik.com

Předchozí díly seriálu:

Diamant nejen jako Drahý Kámen část 1.

Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2.

Beryl - Smaragd jako Drahý kámen

Beryl jako drahý kámen

Drahý Kámen - oceňování a výklad odborných pojmů

Granát jako Drahý Kámen

Křemen jako Drahý Kámen - část 2.

Křemen jako drahý kámen - část 1.

 

---

Další články v kategorii Víte, že?

Peridot jako Drahý Kámen
Hedvábné bankovky v Chivě
Aragonit jako Drahý Kámen
Úmyslné zničení stříbrných mincí
SPINEL jako Drahý Kámen
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2
Diamant nejen jako Drahý Kámen
Beryl - Smaragd jako Drahý kámen
Beryl jako Drahý kámen