Sběratel.info

Diamant nejen jako Drahý Kámen

V této stati je použito množství skutečností, které, jak se domnívám, nemusí být publiku obecně známé. K tématu o Diamantech, jako Drahých Kamenech, bylo a je používáno informací, které se v publikačních dokladech soustavně opakují a čtenář/posluchač tak ztrácí díky této jednotvárnosti chuť a zájem takové informace opakovaně přijímat. A neplatí to jen o Diamantech. I když tomu tak je, čtenář nebo čtenářka nechť si uvědomí, že k Diamantům jako královské disciplíně mezi všemi Drahými Kameny, lze dnes dáti dohromady tolik obecně neznámých materiálů historických i současných, že by to vydalo na pěkně objemnou gruntovní knihu ze všech koutů světa, kterých se Diamant jakkoliv dotkl.

Otázkou je, jak čtivě by byla napsaná, kolik by se dnes našlo čtenářů a kdo by takovou knihy vydal v kvalitě, odpovídající této disciplíně. Některé obrázky v tomto dílu pocházejí z historických dob a je to na nich patrné, omluvte tedy jejich kvalitu. S Diamanty historicky nejvíce spjatá je myslím Jižní Afrika a věnuji jí proto v tomto ohledu alespoň zpočátku větší prostor.

 

Z hlediska laického „spotřebitele“ se bohužel nerozlišuje mezi slovy Diamant a Briliant. Každé z nich má totiž naprosto odlišný význam : Diamant je kámen o vlastnostech, většině nám známých pro použití v technice, optice, nebo jako Drahý Kámern. Briliant je charakteristický tvar výbrusu kteréhokoliv druhu Drahého Kamene v základním uspořádání SRB - Standard Round Brilliant (Obr.1.).

Mluví-li obchodník se šperky o „Briliantových náušnicích“ (bez dalšího vysvětlení) a má na mysli náušnice s Diamanty, jedná se o člověka s nepříliš dobrými znalostmi o věci a Vy s ním můžete jednat s vědomím této skutečnosti. Chcete-li si koupit šperk s Diamanty, nechtějte jej s Brilianty, neboť opravdu profesionální protřelý obchodník znalý věci ve Vás vytuší neinformovaného laika a bude s Vámi jednat jako s takovým, ku prospěchu svému.

Pro většinu z nás je známá skutečnost, že Diamant je nejtvrdší hmotou, ale málokdo ví, že jako čistý uhlík má i ze všech materiálů nejvyšší tepelnou vodivost, znatelně vyšší, než všechny ostatní Drahé Kameny a kterýkoliv z klenotnických kovů. Tento poznatek je základem pro rozpoznání Diamantu od všech jeho ostatních napodobenin, jak přírodních, tak syntetických (s jedinou výjimkou, o které bude zmínka později). Syntetický Diamant, v klenotnictví doposud použitý jen vzácně, lze od přírodního odlišit jinými metodami. Máte-li zájem o šperk s Diamanty, chtějte od obchodníka jednoduchou zkoušku každého kamene testerem, měřícím tepelnou vodivost, s výstupem Diamant ANO - NE a který má běžně vlastnit každý seriózní prodejce.

 

Historie

Erasmus Jacobs (Obr.2.) se konečně vypotácel z krámku místního obchodníka v Hopetownu s koloniálním zbožím, který na dvorku také zhotovoval „na počkání moderní podobenky“. Kdyby byl tušil, že zde stráví téměř celé dopoledne, bylo rychlejší nechat se raději nakreslit.

Svěrák, který jej upínal do umělecké polohy s tím, že se nesměl pohnout po dlouhé minuty exponování, bylo něco, co jej jako člověka zvyklého na volný pohyb v přírodě, úplně odrovnalo. A každý obrázek se podařil až po několikáté, buď párkrát mrknul, pohnul ústy, a lechtivou mouchu za uchem odehnal k fotografovu zoufalství rukou. Nyní držel v ruce několik obrázků sebe samého a když si je prohlížel, musel uznat, že na každém z nich má pěknou ránu. Ale ten křečovitě trpitelský výraz byl omluvitelný a každý z něj poznal, že jít k fotografovi není žádná legrace. Do nálevny to bylo pár kroků, a i když nikdy pití nepropadl, tentokrát mu přišlo osvěžení toho druhu po takové námaze a v panujícím parnu jako dobrá myšlenka. Tohle všechno mu spískal jeden vtíravý novinář z místního, nepříliš úspěšného plátku. Jen události posledních let, které dovedně přikrášloval, mu udržovaly nejistou existenci. A nyní, v roce 1907, se zdálo, že on, Erasmus Jacobs může v těchto událostech hrát možná nějakou roličku se vzpomínkami, jak mu ten člověk od novin tak neodbytně znovu a znovu opakoval a strkal mu pár liber na fotografa. Také sliboval víc, jestli mu všechno od začátku povypráví. Jak to vlastně všechno začalo, který rok to bylo, 1865, nebo 66? Kolik mu to bylo, no asi tak 15 let. Znovu pohlédl na obrázky, Bože, jak ten čas letí !

S bratrem a někdy i oběma sestrami projížděli na koních to rozsáhlé území, které patřilo spolu s rodinnou farmou jejich otci, Danieli Jacobsovi, známou v okolí jako De Kalk. Znovu viděl, jak přespávali v divočině a jak se jim tento způsob seznamování s přírodou zamlouval, i když to prožívali jen jako dobrodružství. Dnes si už nevzpomíná, kdo z nich ten nezvykle zažloutlý a blýskavě průhledný kamínek u řeky Orange River našel. Zůstal ale u něj, nějaký čas jej nosil v kapse u vesty a pak odložil mezi jiné dětské pozoruhodnosti a občas si s ním některý z nich pohrával. Ani matce neunikla zvláštnost třpytu a když jednou přijel z Hopetownu, strejda Schalk, matka mu jej také ukázala. Ten malý úlomek si dlouho prohlížel a pak se zeptal, kolik by Erasmus za něj chtěl. Otec se tenkrát skoro rozzlobil a odmítnul se vůbec o penězích bavit a tak si ten kámen Schalk Van Niekerk nakonec odvezl.

Erasmovi v té době mládí s úplně jinými zájmy proběhly další události kolem něj, aniž si jich valně povšimnul. Teprve mnohem později si uvědomil, že to, co se tady děje nyní, má počátek v tom prvním nalezeném kamínku. Jejich farmy se ten divoký shon téměř úplně vyhnul. Proto na ní zůstal a až dodnes na ní pracuje, jak tomu bylo i dříve.

Podívejme se nyní, co se dělo s kamínkem, který Schalk Van Niekerk tak snadno získal. Niekerk neměl žádné zvláštní vzdělání, co se přírody týká, měl ale cit pro zvláštnosti a výjimečné kousky, se kterými jihoafrická příroda hýřila a shromažďoval je do vlastní sbírky. Tahle vlastnost byla u tehdejších osadníků vzácností, měli docela jiné starosti. Celá oblast se hospodářsky držela jakž takž nad vodou díky dost primitivnímu zemědělství s pěstováním cukrové třtiny a chovu ovcí. I když Niekerk neměl zpočátku tušení, co by to vlastně mohlo být a nikdy podobnou věc neviděl tady ani jinde, chtěl zjistit, co to tedy mladý Jacobs našel. Kámen svěřil svému známému Johnu O´Reilly, který jej odvezl ukázat smírčímu soudci Laurenzo Boyesovi do Colesbergu. Tento na slovo vzatý odborník v těchto věcech učinil s kamenem jediný jemu známý test a kamenem vytvořil důkladnou rýhu v okenní tabuli svého úřadu, se slovy : „...že toto Diamant jest, věřím...“, nebo tak nějak. K tomuto okamžiku existují i další historky, v drobnostech se lišící. Aby se ve věci udělalo definitivní jasno, vložili kámen do obyčejné poštovní papírové obálky a obyčejnou občasnou poštou poslali do Grahamstone k rukám lékárníka jménem Dr. William Guybon Atherstone. Byl znám též jako jediný mineralog a geolog (amatérský) v okruhu 200 mil a obálku s kamenem vskutku v pořádku dostal. A zde tedy s konečnou platností bylo možno říci, že kámen je Diamant a váží 21,25ct (1ct = 0,2g). Atherstone si zaspekuloval a kámen odkoupil od Van Niekerka za neuvěřitelných 500 Liber. I když Atherstone si za určením pevně stál, měl asi nějaké pochybnosti o tak velkém výdaji za kámen a rychle se jej zbavil za stejnou cenu 500 Liber plus nějaké peníze pro Niekerka a O´Reillyho. Povšimni si čtenáři, že Van Niekerk do té doby jen za upozornění na zdarma obdržený Diamant inkasoval nejvíce ze všech a uslyšíme o něm ještě později. Je smutnou skutečností, že Erasmus Jacobs nedostal do konce svých dnů ani penny, zůstala mu jen ta novinová sláva spolu s dřinou na farmě.

Podíváme-li se s dnešními zkušenostmi na tento historický moment, očekávali bychom, že informace o Diamantu, a to dosti velkém, v Jižní Africe řádně rozhýbe tuto ospalou sedláckou krajinu a nastane to, čemu se v těchto případech říká RUSH, BOOM, zkrátka všeho lidu sběh na jedno místo. Nic takového se ale nestalo, nikoliv hned. Ne že by zpráva o nálezu zapadla (dokonce se psalo i o dřívějších náhodných malých nálezech domorodců), ale o tomto Diamantu se hovořilo spíše s nádechem náhody a pouťové atrakce. Mnozí z těch, kteří se mohli stát milionáři nebo i slavnými bankrotáři se jimi nestali jen proto, že zaspali na startu.

Ale pojďme zpět k poslednímu odprodeji a co se dělo dále s tímto prvním uznaným Diamantem z oblasti okolí městečka Hopetown, která byla známá jako jedna z Cape Colony. Dr.Atherstone si asi vydechl úlevou, když nalezl kupce a neprodělal. Byl jím samotný guvernér všech Kapských Kolonií, Sir Philip Wodehouse. První, co Sir Philip zařídil, bylo vybroušení kamene do tvaru Oval Brilliant (neznámo kým) a pravděpodobně v této chvíli dostal i jméno EUREKA (Objevil jsem) s konečnou váhou 10,73ct. To bylo v r.1867 a v tomtéž roce Sir Philip Wodehouse dostal nápad, jak upozornit nejen na sebe, ale i na prostředí své působnosti. Chtěl Diamant Eureka představit přímo anglické královně Viktorii. Jako guvernér nepřehlédnutelné britské kolonie měl jistě možnosti, jak nalézt s tímto záměrem cestu až do Windsoru a po dlouhé cestě se Eureka opravdu na dlani královny ocitl. A to znamenalo velice velmi ! I když nepřešel do majetku Majestátu, zůstal v Londýně téměř celých 100 let (a abych se k tomu nemusel již vracet, 16.dubna 1949 byl u Christies vydražen jako součást nákotníku za 5 700 Liber. V r.1967 diamantový koncern DeBeers za nezveřejněnou částku tento Diamant EUREKA zakoupil a daroval lidu Jižní Afriky. Je vystaven ve stálé expozici Kimberleyin Mine Museum). Souběžně se replika tohoto Diamantu vystavovala na světové výstavě v Paříži, i když se vyskytly zprávy, že tam byl pravý Eureka a královna se musela spokojit s replikou. Myslím, že to ale byly jen škodolibé poznámky tehdejších antimonarchistů. Přesto ani krátká angažovanost královny Viktorie nepostačovala k vyvolání většího zájmu o původu Eureka a, jak bychom řekli dnes, prospekci ložiskových poměrů v okolí nálezu. Reputaci a zájem okolo Eureka chtěl nastartovat Sir Robert Murchinson z Museum Practical Geology v Londýně, pokud by vbrzku následovaly další významnější nálezy. Na to reagoval začátkem r.1868 z London University profesor James Gregory - do Jižní Afriky rychle odcestoval a celé území prozkoumal. Jeho závěrečná zpráva ale vyzněla pro čekající beznadějně až katastroficky. Podle jeho zkušeností, nedávalo území svou geologickou povahou a složením vůbec žádnou naději, že by se zde Diamanty mohly nalézat. Podle něj Eureka byl jen „...odjinud šťastná trefa, přinesená v hltanu divokého pštrosa a tady vyplivnut ...“, nebo tak nějak. Pokud v té době byly zkušenosti, jak to s geologií na Diamantových polích vypadá, pak to pocházelo jen z Brazilie. A to se na Afriku nehodilo. Spekulanti sklapli šekové knížky a odcestovali. Oni sem původně přijeli nejen ze zvědavosti na profesorův verdikt. Proslechlo se, že zemědělci okolo městečka Hopetown si šuškají o několika nalezených drobných a zatím bezvýznamných kamenech podél řeky Vaal na sever odtud. Někteří dokonce své farmy prodali a hnali se břehy této řeky zkoumat. Objevili jen hrstičku Diamantů a pro ně to tedy dobrý začátek také nebyl. Peněz ubývalo, vyhlídky mizerné, po roce probuzený zájem vyprchal a konec nadějím zpečetil profesor Gregory.

Jak známo, Diamanty se v bývalých Cape Colony, nyní Jihoafrické Republice začaly dobývat v míře nikdy nevídané a těží se dodnes. Daly prostor a podnět k obrovitému rozmachu průmyslového hornického odvětví a poskytly nové rozhledy v teoretické i praktické geologii v mnoha souvislostech, v moderní době 20. století s rozvojem úpravárenství hostitelských hornin Diamantů tak, aby nedocházelo při úpravě k jejich mechanickému poškozování. Též se zásadně změnil způsob ukládání vytěžených hornin s ohledem na ochranu okolních přírodních zdrojů. Diamanty daly nové možnosti v obrábění všech materiálů a hmot a v hlavicích vrtacích korunek průzkumných a technických vrtů se kupodivu opět dívají do prostředí, které je jim blízké - Zemských hlubin - a tak i nám dávají tam nahlédnout. Optika se bez nich neobejde a neodpustím si připomenutí jejich takřka nezničitelných depositních vlastností univerzální hodnoty. Na jistě ne posledním místě je použití Diamantů jako Drahých Kamenů v tom nejužším slova smyslu - od nich pocházejí všechna gemologická normativa, daly vznik novým moderním výbrusům s dosud nevídanými vlastnostmi.

Jako Drahý Kámen byl Diamant vysoko ceněn u vladařských dvorů všech kontinentů od prvopočátku jeho objevení a jeho obliba neklesá. Je to surovina strategického významu prvého řádu. Ale jak je možné, že k tomuto rozmachu došlo, když to vypadalo s jeho budoucností v Jižní Africe tak nahnutě ?

Profesor Gregory měl vlastně pravdu. Na území nálezu Eureka geologické poměry opravdu nesvědčily pro primární naleziště Diamantů. Konečně mohl mít pravdu i s tím pštrosem. Kde se Diamanty berou - tak na to se přišlo již zanedlouho. Ale před tím ještě přišel ten vždy nutný a pověstný Grand Coup, bez jehož úlohy se nikdy nic velkého nepřihodí. Přesné datum a místo není známo, někdy koncem r.1868 domorodý čarodějnický doktor Griqua nalezl též někde v blízkosti Hopetownu další Diamant, tentokrát o váze 83,50ct a to bylo čtyřikrát více, než Eureka. A tak byli puštěni ze řetězu všichni ďábli a do země se valila konečně mračna zoufalců, vědců, knězů, vyvrhelů, rodin s dětmi, blouznivých vizionářů. Nic v této sbírce nechybělo, dokonce i několik poctivců. Protože tenhle druhý velký nález, to byl DŮKAZ. Hnali se bezohledně pustinou, přes hory, pouště, nic je nemohlo zarazit. A hádejte, kdo k čaroději Griquaovi dorazil první. Nemýlíte se, byl to strejda Schalk Van Niekerk. V análech se píše, že kámen od čaroděje získal (bez konkretizace) a hbitě využil situace a prodal jej společnosti Lilienfeld Brothers za 11 000 Liber. Nenašel jediný kámen a ani se o to nesnažil a i tak se stal boháčem. Tento Diamant byl vybroušen (v Amsterodamu) do tvaru Pearl Brilliant a dostal jméno Star Of South Africa s váhou 47,69ct (a abych se k tomu již nemusel vracet, koupila jej manželka Vévody z Dudley a v r.1974 na aukci pořádané Christies v Ženevě byl prodán neznámému kupci za neznámou cenu). Další zprávy o strejdovi historie nezná, buď se s tím spokojil, nebo jej již k dalším příležitostem nepustili. A zde také zakončím podrobný rozpis historie prvních Diamantových nálezů v Jižní Africe, podrobnosti o dalším vývoji, vzniku Rhodesie a dalších a dalších vzrušujících momentech není možno umístit do tohoto prostoru.

Od této chvíle se zde zákonitě rozběhl proces dobývání Diamantů, který zpočátku měl povahu zběsilého rabování, s téměř stejnou režií průběhu, jaký byl znám ze zlatých horeček v Kalifornii a na Aljašce. V náplavech řeky Vaal bylo v krátké době nalezeno množství Diamantů a to hnalo prospektory dále na sever k hledání primárních nalezišť.

 

Na konci r.1869 a začátkem r.1870 postupně vzrůstala četnost nálezů Diamantů i značných velikostí též na jiných místech, než v náplavech řeky. Zjistilo se, že primární Diamantonosnou horninou je kompaktní modrošedý Kimberlit, vystupující z hlubin ve tvaru vzhůru se rozšiřujících trubek o průměru až několika set metrů (Pipes). Postupem doby se Kimberlitů v oblasti nalezlo několik desítek, ne ve všech ale byly Diamanty. Jen zvolna se stanovovaly pravidla a závazné smlouvy, kterými se bylo nutno při exploataci řídit. Příčinou nebyl snad lidský rozum, ono to totiž ani jinak posléze nešlo. Divokou těžbou vznikaly četné nebezpečné situace, někdy s tragickými následky, mezi drobnými těžaři docházelo k sousedským bitkám a podrazům opět s neblahými následky. Rozparcelování na malé claimy nakonec bylo značně neekonomické a proto drobnější podnikatelé se slučovali, nebo postupně odpadali podle toho, jaké měli štěstí. Do r.1893 byly objeveny a otevřeny Diamantové doly, které se staly pojmy v historii afrických Diamantů : Jagersfontein, Koffiefontein, Pniel, Sandfontein, Kimberley, Dutoitspan, De Beers, Wesselton, Bloemhof a další, na které mnozí vzpomínají s romantickou nostalgií. Rychlým prohlubováním docházelo ale ke stále větším technickým obtížím a neštěstím. Po vyčerpání tehdejších technických možností povrchové těžby s přibývající hloubkou, muselo být přikročeno u většiny takto otevřených dolů k těžbě podpovrchové pomocí šachet.

 

Z časů počínající těžby a otevírání prvních otevřených dolových jam (Pits) se zachovalo množství dokumentárních fotografií a kreseb, bohužel často nevalné kvality, která neumožňuje laickému oku rozlišit a vyhledat detaily, které jsou v těchto dokumentech přesto ukryté. Proto zde uvádím jen to nejpodstatnější a možná i málo frekventované ukázky, čtenář, či čtenářka si v případě zájmu jistě v síti Internetu vyhledají a doplní mnoho dokumentace, této doby se týkající. Mnohem více obrázků je k dispozici i z dob nedávných a současných, a ty jsou k dispozici též.

V přípovrchových hloubkách rozvětraného Kimberlitu se zpočátku nalézaly exempláře Diamantů i ve velikostech dříve nikdy nevídaných. Vznikla plejáda kamenů se jmény mužů, kteří se v jihoafrických Diamantech nějakým způsobem vyznamenali. Jako příklad uvádím Oppenheimer Diamond (Obr.12.) s váhou 253,70ct, slabě žlutý, nalezený r.1964 v Dutoitspan Mine a dnes vystaven v Smithsonian Institution ve Washingtonu D.C. Duchovním kmotrem je Sir Ernest Oppenheimer (Obr.13.), vedoucí osobnost v Diamantovém průmyslu Jižní Afriky, mimo jiné též byl předsedou De Beers Consolidated Mines, byl starostou v Kimberley a později členem parlamentu Jihoafrické Republiky. Za služby během 1. světové války byl povýšen do šlechtického stavu.

Nyní jsou v Africe známy, nebo těženy Diamanty v následujících zemích (v abecedním pořadí) : Angola, Botswana, Ghana, Guinea, Jihoafrická Republika, Liberie, Namibie, Pobřeží Slonoviny, Sierra Leone, Středo-Africká Republika, Svazijsko, Tanzanie, Tunis?, Zaire, Zimbabwe - africký kontinent je, jak vidno, Diamanty přímo nabit. Jen v Jihoafrické Republice bylo od prvního objevu Dimantů odhadem doposud vytěženo 510 milionů ct a to je vážená čtenářko/čtenáři 102 metrických tun.

Přísně vzato z historického hlediska, Diamanty jsou podle nejstarších záznamů zmiňovány poprvé z centrální Indie již před více než 2000 lety (státy Madhya Pradesh, Haiderabat), kde byly v pozdější době nalezeny m.j. proslulé Kooh-i-Noor, Orloff, Nizam. Primární zdroje ale nalezeny nebyly. Z doby okolo r.600 po Kr. jsou zmínky o nálezech na Borneu.

V r.1721 jsou objevena naleziště v Brazilii (Minas Gerais, Diamantina), r.1849 první Diamant v USA, Kalifornie, později Arkansas. Austrálie hlásí první nálezy v r.1851 a do r.1872 se nacházejí ložiska Diamantů na různých místech včetně Tasmánie. V současnosti nejlepší růžové Diamanty na světě pocházejí ze západní Austrálie, Argyle Mine, důl se již ale blíží k vyčerpanosti. Rok 1866 znamená objevení prvního Diamantu v Jižní Africe, jak je popsáno výše. Na severním pobřeží Jižní Ameriky byla objevena významná ložiska v Britské Guayaně r.1887 a r.1901 ve Venezuele. Zimbabwe (dř.Rhodesie) hlásí Diamanty v sekundárních ložiscích v r.1903 a r.1908 Namibie, kde jsou vydatná ložiska lemující dlouhé úseky atlantského pobřeží v příbojovém pásmu - primární zdroje nejsou známé. Roku 1910 jsou objeveny Diamanty v Zaire, Liberii a Tanzanii, kde u Mwadui (Williamson Mine) byly nacházeny růžové Diamanty nadprůměrné kvality. Rok 1916 - Angola, r.1919 Ghana a Pobřeží Slonoviny, r.1930 Sierra Leone a r.1933 Guinea. V 80 - 90 létech jsou objevena a exploatována naleziště v Číně a arktické Kanadě.

Pozornému čtenáři/čtenářce jistě neunikla ve výčtu absence Diamantů ze Sibiře. Dočkají se jich v příštím pokračování tohoto seriálu - Co byste měli znát o Drahých Kamenech.

 

Autor: Karel Mařík
marik@chello.cz
www.GemsMarik.com

 

Předchozí díly seriálu:

Beryl - Smaragd jako Drahý kámen

Beryl jako drahý kámen

Drahý Kámen - oceňování a výklad odborných pojmů

Granát jako Drahý Kámen

Křemen jako Drahý Kámen - část 2.

Křemen jako drahý kámen - část 1.

 

---

Další články v kategorii Víte, že?

Peridot jako Drahý Kámen
Hedvábné bankovky v Chivě
Aragonit jako Drahý Kámen
Úmyslné zničení stříbrných mincí
SPINEL jako Drahý Kámen
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 3
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2
Beryl - Smaragd jako Drahý kámen
Beryl jako Drahý kámen