Patrně k jednomu z největších úmyslných zničení stříbrných mincí došlo na přelomu 19. a 20. století zásluhou jaipurského maharádži Sawaie Madho Singha II na území současné Indie.
Maharádža byl v roce 1894 pozván do Londýna na korunovaci krále Edvarda VII, která se měla uskutečnit o osm let později. Tak měl vládce dost času na přípravu a jelikož nevěřil londýnské pitné vodě, rozhodl se do anglické koloniální metropole dopravit - podle něho - mnohem čistší vodu z řeky Ganga.
Na vodu byly zhotoveny dvě nádoby, každá o váze 345 kg, výšce 160cm a objemu 4 091 litrů, obě ze stříbra. Na jejich dvouroční výrobu, která započala právě v roce 1894, použili dva jaipurští stříbrníci 14 000 stříbrných mincí vydaných v roce 1894 jaipurským státem. Mince roztavili na pláty, kterými byla potažena dřevěná forma. Ze stříbra byl zhotoven také poklop, držadla i žebříček sloužící k dosažení hrdla nádoby.
Obě nádoby, které jsou nyní umístěny v královském paláci v Jaipuru, jsou zapsány jako největší stříbrné předměty na světě v Guinessově knize rekordů.
Peridot jako Drahý Kámen
Hedvábné bankovky v Chivě
Aragonit jako Drahý Kámen
SPINEL jako Drahý Kámen
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 3
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2
Diamant nejen jako Drahý Kámen
Beryl - Smaragd jako Drahý kámen
Beryl jako Drahý kámen
Nahoru