Sběratel.info

Peridot jako Drahý Kámen

Na okraji lesní cesty klečel asi desetiletý chlapec a klacíkem soustředěně přehrabával drobný štěrk, kterým byla cesta poházená. Co chvíli některý kamínek vybral a vložil do krabičky. Byl horký letní čas, okolní borový les voněl tou charakteristickou vůní, kterou nelze zapomenout. Ticho narušoval jemným bzukotem jen poletující hmyz. V krabičce již bylo pár tuctů malých zelenkavých kamínků, velkých jen tak mezi dva dětské prsty. Většinou špinavě světle zelených, pár jich ale bylo pěkně průhledných, jakoby ze skla a ty měly pro chlapce přitažlivost malého pokladu z drahých kamenů, podobně jako na Obr.01. Nic jiného kolem něj v tu chvíli neexistovalo - netrpělivé pobízení rodičů dávno již zmizelo v dáli.

Ta vzpomínka je moje, pochází z konce let čtyřicátých z míst, kudy se z Hodkovic (dříve Liebenau) chodilo výletem na Jaberlich - (dnes Javorník) k tehdy ještě existující restauraci Obří Sud (Obr.02.). Na přilehlých cestách se daly nalézat také další poklady - drobné Achátové pecičky a úlomky Jaspisů a Ametystů. To všechno podle toho, odkud tehdejší cestáři makadam na úpravu cest brali. V té ještě čerstvě poválečné době se zde vytvářela moje příchylnost k Přírodě jako takové, aby mi zůstala společnicí, sem tam vrtošivou, vcelku však spolehlivou a věrnou nepřetržitě do současnosti, hlavně s oblíbeností k její neživé části.

Náhoda tomu chtěla, že jsem se k těmto místům vzpomínek před nedávnem přiblížil a, jak tušíte, neodolal jsem, abych se podíval, co že tam najdu dnes. Ta cesta na Jaberlich vskutku ještě existuje, dřívější péče o ní, nu, kde ty loňské sněhy jsou. Je zbrázděná nepočítanými přívaly a tam, kde je již k nepotřebě, lesní technika či co, si nalezla paralelní alternativy zprava, zleva bez ohledu na porost. Ale několik malých tišinek se přeci jen zachovalo. A tu, pokud odhrnete mělký drn na okraji, spočívá ještě jemná drť černého čediče spolu s tu a tam rozeznatelnými drobnými zelenavými úlomky Olivínu, toho pokladu, který se mimo jiné spolupodílel na tom, že dnes píšu tyto řádky. Pomalu dýchavičně vstávám z podřepu a rozhlížím se po okolí : není zdaleka ještě parné léto, je vlastně něco jako jaro a je dost chladno a tudíž borové vůně i poletujícího hmyzu je pramálo. Nejbližší okolí vyhlíží docela odpudivě - tam se černají napůl zarostlé pneumatiky a k oslavě přírody přispívá nepřehlédnutelné množství různobarevných zbytků umělých hmot a PET lahví. Jaro tu totiž ještě dostatečně nevyrašilo. Na větvi při zemi je nabodnuté torzo jakéhosi opršelého periodika s obrázky. Jeden větší mne přitahuje blíže. V popředí vidím chatrně oděného Inda, běžícího do objektivu o závod, nebo o život se zoufale prosebně vztaženýma rukama. Zdá se, že jej žene horda tmavě oblečených darebáků. Pak rozeznávám, co ten ubohý Ind třímá v jedné ruce, pozorněji prohlížím jeho fyziognomii a tu mi to dochází - to jen déšť s četnými nečasy se snaží o převrácení charakterových rolí postav na té fotce. Ach Bože, co bude příště !  Ponechávám tuto epizodu tam kde je, s pochmurným přáním, aby se milosrdná Příroda konečně postarala podobně i o hlavního aktéra, toho bezkonkurenčního škůdce našeho státu v jeho celé historii, s neměnným samolibým šklebem, jehož antimorálka lehce a nadlouho zapustila zde pohříchu kořeny. Ticho, které doposud jako jediné bylo v rovnováze se starou vzpomínkou, nepředvídaně ukončuje ryčná muzika odkudsi zdáli, v níž díky nepřiměřené hlasitosti poznávám Roň slzy, Yvone Přenosilové. Obracím se k návratu a spěchám k autu. Píseň končí, leč vzápětí zaznívá opět od začátku a než jsem zabouchnul dveře auta, Přenosilová nad námi i nad sebou ronila nesmyslně slzy stále znovu a znovu. Pěkná schizofrenie pasující k dnešní době.

Snad mi prominete předchozí sentimentální úvod, jestliže jsem si vybral do dalšího pokračování tohoto seriálu Peridot, má to opodstatnění právě v jeho tak říkajíc iniciační úloze pro moji profesní budoucnost. To ostatní je věcí a svědomí každého z nás. Nyní však již jen k samotnému Peridotu - Olivínu.

Mnozí jej určitě znáte jen pod jménem Olivín, které je českému jazyku asi nejpřijatelnější. V drahokamové formě existuje jako jeden z mála DK s jedinou, poměrně vyváženou Barvou - zelenou, s mírným posunem do hnědo-zelené na jedné straně a do žluto-zelené na straně druhé, čistá, šťavnatě zelená je nejvyhledávanější (Obr.03.). Abychom si odbyli hned zpočátku další důležitou informaci, jeho chemické složení je (Mg,Fe)₂SiO₄. V případě, že neobsahuje žádný Mg, nazývá se Fayalit - Fe₂SiO₄, neobsahuje-li žádné Fe, nazývá se Forsterit - Mg₂SiO₄ - oba tyto okrajové druhy zelené nejsou (Obr.04.). Jak jste jistě poznali, řadí se mezi četné Křemičitany. Většinou vzniká a tvoří se hluboko v zemském plášti (Obr.05.) jako hornina, zvaná Peridotit, odkud je vynášen spolu s eruptivním doprovodem v basaltových horninách - čedičích. Tento proces dal v dobách nikoliv nedávných popud k teoriím, jak to s vnitřkem naší Země vlastně je. Na dvou obrázcích, z nichž jeden si můžete prohlédnout detailněji (Obr.06.), vidíte, jak lidská fantazie s výhledem k získání příznivců, dovede rozpracovat takovou hloupost, jakou je třeba existence možnosti vstupu do Země na obou polárních pólech, a nejen tam, také koho tam potkáte (Obr.07.). Pokud se z této exkurze vrátíte v pořádku, pokračujte raději v dalším čtení.

---

---

Ve světě DK je kvalitní zelená Barva poměrně vzácná. Podívejme se, které další DK se takovou Barvou mohou pochlubit. Je to jen přehled bez ukázek, které si případně musíte dohledat sami.

Bezkonkurenčním reprezentantem zelené je drahokamová odrůda Berylu - Smaragd, který je pro tuto nejvyšší kvalitu synonymem. Je však známo, že ze starých popisů i zachovaných exemplářů různých význačných klenotů, byl uváděný Smaragd nakonec poznán jako Peridot. Zelený je rovněž Beryl Zelený, který nomenklaturně kvalit Smaragdu nedosahuje. Dalšími zástupci jsou dva druhy Granátu - Démantoid (světle zelená - žluto-zelená) a Tsavorit (téměř smaragdově zelená). Nekonečně početná barevná čeládka Turmalinů disponuje též řadou zelených odrůd se jmény podtypů - Verdelit, Chrom Turmalin, Paraíba Turmalin (podle odstínu nebo původu), k těmto jmenovaným ještě možno přidat Chrysoberyl Chartreuse (asi podle toho klášterního šnapsu), jsou to DK, které se šperkově používají celkem běžně. Další příklady patří již spíše do kategorie sběratelské, nebo mají tradičně použití jiné, jako zelený Císařský Jadeit, nebo Nefrit, Titanit, Fluorit, Diopsid, Chromdiopsid, Zirkon a z posledních pár let známý Prasiolit („zelený Ametyst“). Celkem 15 druhů, kromě našeho Peridotu. I zde se vyskytuje jedna popsaná výjimka, na jednom z Kanárských ostrovů - Lanzarote, kde se Peridot v menším množství též nalézá, jsou na některých místech Peridoty červené, a není to údajně způsobeno nějakou druhotnou oxidací (Obr.07a).

Podle prozatímního úvodu je, jak se zdá u tohoto DK, vše na dobré cestě k jasnému, nudnému popisu jeho vlastností a případně i historickému uplatnění. Jenže, jako u mnoha dalších DK, které mají dlouhodobé historické zázemí z dochovaných popisů, zpráv a případně i fyzicky existujících exemplářů, je i zde klubko nejasností. A to nikoliv jen tak ledajaké a komu se zalíbilo v historických zákrutách, slepých uličkách a bludištích v poznání, jak to s kterým DK tehdá začalo, nechť pokračuje čtením dalším odstavcem počínaje.

Skládanka historie Peridotu sestává z časového zařazení, kdy se objevily první zmínky o něm (doložitelné, ale i z říše pohádek), častého chaosu v jeho identifikaci díky změnám v jeho pojmenování a konečně ve sledování jeho významných těžených lokalit od počátku podnes. Samy o sobě se tyto informace divoce prolínají a proplétají a mě se je nepodařilo popsat zde tak, aby tvořily jednotlivé kapitoly, aniž bych stále někam odkazoval a odskakoval, což by čtivosti patrně nepřidalo. Kontinuální dějepis, který jsem zvolil, je i tak pěkný propletenec a trpělivost některého čtenáře si přijde na své.

Velmi pravděpodobně jediným již ve starověku známým a těženým nalezištěm Peridotu byl malý ostrůvek 54 km východně od břehů Egypta, poblíž hranic se Súdánem (Obr.8, 9.). Doba těžby a výskytů dodnes se dá určit na neuvěřitelných 3 500 let. Ten ostrůvek je složen z čedičových hornin, jak je pro Peridot většinou obvyklé. Jedním z prvních vlivů na jméno DK, který je dnešní náplní, má četnost jmen tohoto ostrova, která během té doby získával, ztrácel a opět nabýval.

---

Dnes je jeho geografické jméno St.John Island (ostrov Sv.Jana), v gemologickém povědomí zní jeho jméno Zebirget (s různými jemnými nuancemi), v dávných dobách pak to byl Topazion (s různými nuancemi). Od r.1 500 před Kristem zde těžbu Peridotu a jejich obchodní kontrolu provozovali převážně faraónové z Egypta (mnohé z exkluzivních exemplářů bylo pravděpodobně zaměňováno se Smaragdy z dolů královny Kleopatry a naopak). Mořské prostory okolo ostrova byly často zahaleny do nebezpečných mlh a v dobách Ptolemaiovské dynastie získal díky tomu od odvážných námořníků pojmenování Topazion, což v Řečtině znamená hledat. A tak i těžené Peridoty se staly v těch dobách Topazy. Jsme u prvního zádrhelu. A abych se k tomu již nemusel vracet, dopovím krátce historii ostrova :
během středověku Křižákům při jejich působení ve Svaté Zemi neušel pozornosti tento DK a jeho zdroj, ostrov přejmenovali křesťansky na St.John a velké množství Peridotů odvezli do Evropy k použití výzdob evropských katedrál (příkladně svatyně Tří Králů v Katedrále v Kolíně n.Rýnem - Peridot byl zde ale pokládán za Smaragd). Peridot byl velmi oblíbený za nadvlády Ottomanské Říše (1299 - 1923) v Egyptě, sultánové odtud shromáždili během té doby největší sbírku zpracovaných i surových Peridotů, dnes umístěných v Topkapi v Istanbulu, kde je navíc jeden ze zlatých trůnů ozdoben 955 Peridoty ve tvaru Kabošon, každý o velikosti okolo 2,5cm. Vykořisťování Turky skončilo ještě dávno před koncem jejich Říše a zdroj Peridotů na ostrově byl po dlouhá staletí pozapomenut. Teprve počátkem 20.století se tento zdroj podařilo znovuobjevit, byla založena r.1924 těžební společnost The Red Sea Mining Company s poměrně moderním vybavením, aby jí v r.1958 egyptská vláda znárodnila. Známe z vlastní zkušenosti, jak to se znárodněným majetkem s potřebnou odbornou přítomností, dopadá. Tolik k ostrovu St.John, Zebirget a Topazion alias. Největší broušený Peridot odtud je zároveň velmi pravděpodobně doposud největším takovým kamenem na světě. Vlastní jej Národní Historické Museum Smithsonian Institution, USA a vidíte jej na Obr.9a.

Předcházející přehled, odvozený z více méně objektivních zdrojů, má počátek z 1 500 let př.Kr. Z téměř stejné datace však pocházejí i jiné údaje, které naneštěstí vnášejí do historické faktografie tohoto DK množství zmatků, které je nesnadné rozmotat, ač se o to během moderní doby snažilo několik respektovaných odborníků. Tím zdrojem údajů je, jak tušíte, Bible Svatá, hlavně Starý Zákon. Protože to je text, oplývající dogmaty, není zde v žádném ohledu pro pravověrného křesťana místo pro pochybování - tam kde nějaký údaj Bible postrádá, dá to poctivě najevo třemi tečkami. Doporučuji ji k četbě, nikoliv z náboženských důvodů, ale jako velmi zajímavý dokument s historickými údaji a konsekvencemi, o kterých lze často pochybovat, jinde však zbývají přinejmenším otazníky. V mnoha případech to čtení není veselé, morálka dostává pěkně na frak, nemluvě o řekách krve, tak jako během celé lidské historie a byť se Bůh (Jahve, Jehova) činí sebevíce, lidi jsou nepoučitelní. Ale k tomu Peridotu. Je třeba dodat, že tento DK byl během dob nazýván, kromě jiných jmen, následovně : Pitdah, Topazion, Topaz, Chrysolit, Peridot, Olivín, Večerní Smaragd a Sluneční Drahokam. První psaný název, vztahující se k Peridotu, pochází z t.zv. Septuagint, což je řecký překlad hebrejského Starého Zákona, který na příkaz Ptolemaia II. pořídilo 72 rabínů pro knihovnu v Alexandrii r.300 př.Kr. Tu se poprvé objevuje slovo Pitdah, přeložené do řečtiny jako Topazion (žádný hledaný ostrov tedy), ve spojení s tím, co dnes známe jako Peridot. Bylo to v době, kdy Židé, jak je psáno, úpěli porobeni v Egyptě. A proč se o něm vůbec píše ? Inu, poslechněte si, není to bez zajímavosti.

Roku 1 444 př.Kr. Mojžíš s funkcí velekněze dal na Božský příkaz pokyn všem kmenům Izraele ke konečnému osvobození z područí Egypťanů za faraona Amunhotepa II. Bůh jim zaručil, pokud budou poslušní jeho ponaučením, že je na této cestě ochrání a po Exodu vybere území k usídlení v Zemi zaslíbené navěky. Mimochodem, Bůh slíbil, že současné obyvatele těchto budoucích Izraelských končin, vyžene, případně vyhubí - zajímavé, že. Aby Mojžíš získal potřebnou rozhodovací autoritu, pověřil  Aarona (možná jeho bratr), aby zhotovil věc, která bude symbolizovat 12 kmenů Izraele, kteří se Exodu zúčastní. Ta věc měla čtvercový (někde se zobrazuje i obdélník) tvar, byla rozdělena na 4 stejné řady, každá se 3 stejnými políčky, v každém se vsazeným jiným Drahým Kamenem, v té době známým a používaným. Věc se jmenovala Pektoriál či Náprsník, Náprsní krunýř, hebrejsky Chošen

(Obr.10, 11.), s přídomkem Rozhodnutí (podobně jako již dříve zhotovená Archa Úmluvy). Byl pomocí zlatých pásků a háčků připevněn na Efod - v hrudní části slavnostního oděvu velekněze a rozhodovací pravomoc byla posílena ještě Urim a Thumim. Ani vědeckým hebrejským kapacitám dodnes není jasno, co tyto dvě věci byly, vypadá to na jakýsi pomocný software, možná hardware, usnadňující Aaronovu (a pak dalším) kněžskou funkci. Použité DK byly broušené jako obdélné destičky zasazené do rámečků, s vyrytými jmény jednotlivých kmenů Izraele na každém z nich. Jedním z DK byl i Peridot. Jenže který, na kterém místě. Podle posledních rozborů zúčastnily se zde následující DK, patrně při pohledu zpředu (cesty k jejich etymologické identifikaci byly velmi dlouhé a komplikované, probíhaly napříč starověkem až dodnes a zúčastnily se jich Aramejština, Hebrejština, Řečtina, Latina a pozdější moderní jazyky a ani dnes je nelze brát jako evangelium) :

Sardonyx	Topaz	Smaragd
Almandin	Safír	Diamant
Achát	Hyacint	Ametyst
Chrysolit	Karneol	Jaspis

 

Podíváme-li se kriticky s ohledem na dobu vzniku Pektoriálu Rozhodnutí na DK, které obsahoval, nepřekvapuje, že obsahuje 5 druhů „obyčejných“ Křemenných hmot, rovněž tak Smaragd, Safír (absence Rubínu !), Almandin, trochu zaráží Zirkon (Hyacint), překvapivý, ale možný je Diamant. Hledáme-li, který ze zbývajících mohl být dnešní Peridot, dostáváme se do rozporů s biblickým kategorickým dogmatem. Topaz, v první řadě uprostřed, v té době nemohl býti Topazem, ten byl doložitelně poznán, určen a zařazen až během 17.století po Kr. Takže podle původního Pitdah a řeckého zkomolení na Topazion by zde klidně mohl být i Peridot. První místo ve 4.řadě zaujímá Chrysolit, tedy jméno používané pro Peridot i dnes. Toto jméno pochází z řečtiny - Khrysolithos, používané do 19.stol. po Kr. pro všechny DK barvy žluté a žluto-zelené. Transformoval se do starofrancouzského Crisolite, posléze pak na dnešní Chryzolit coby rovnocenné pojmenování pro Peridot. I toto políčko Pektoriálové křížovky mohlo nést Peridot, ale tuto tajenku se podaří spolehlivě vyluštit jen stěží. Mnozí poukazují, že v době Exodu nemohl utlačovaný a chudý lid Izraele dáti dohromady tolik prostředků, aby se Pektoriál Rozhodnutí, další posvátné, k Exodu potřebné propriety nepočítaje, vůbec mohl realizovat. Ale Bible Svatá je jiného názoru. Tento Pektoriál Rozhodnutí spolu s Efodem a hlavně Archou Úmluvy byl umístěn v (prvním) Šalamounově Chrámu v Jeruzalemě.

Protože Židé postupně a opakovaně porušovali Božská přikázání a nařízení, dospěl Bůh k rozhodnutí, že to s tímto lidem byl od samého počátku jen omyl a jednou provždy s nimi skoncuje. Hlavní hřích, kterého se Židé dopouštěli, bylo přijímání manželek, vedlejších legitimních manželek, souložnic a služek z řad obyvatel nežidovského původu, rovněž tak migrace mužských členů ze všech kmenů Izraele do dalekých zemí, mimo Izrael, kde se ženili a přijímali tamní obyčeje. Zařídil tedy v r.586 př.Kr., že na Izrael úspěšně vypravil svá vojska babylonský král Nabuchadnezzar, dokonale celou zemi vyloupil, co se dalo zničil, včetně Šalamounova Chrámu v Jeruzalemě, jehož originální obsah spolu s tisícovkami zajatců odvlékl do Babylonie. I když se později Bůh obměkčil (což mu trvalo pár set let) a Židé se vrátili, postavili znovu Chrám, Archu i Pektoriál, byly to již jen kopie zhotovené podle paměti, bez doložitelných zdrojů. Jen na okraj : výše popsané Boží konání je v Bibli popsané, zarážející je jeho reakce na hříšná jednání - musel to přeci předvídat - je  v š e v ě d o u c í. Nabízí se úvaha, zda to nebyl ve skutečnosti záměr, s jeho vědomostmi jistě znal a sledoval dlouhodobou degeneraci Izraelitů, pokud se v tomto ohledu opravdu jeho přikázáními řídili a nakonec „osvěžení krve z Persie“, byť i za vysokou cenu dlouholetého vyhnanství v Babylonii, stálo mu za ten experiment.

Ani druhému Šalamounovu Chrámu se vším všudy nebylo souzeno, aby navždy sloužil svému účelu. 600 let po jeho výstavbě - 70 po.Kr. - jej Římané, vedení Titem Vespasianem, jako okupující mocnost v Jeruzalémě, kompletně vyloupili a poklady odvezli do Říma. Stalo se tak jako jedno z opatření k potlačení vzpoury Izraelitů.  Dokládá to psaný záznam, který pořídil v té době uznávaný dějepisec Flavius Josephus, který patřil k zajatým vůdcům povstání. Proto mnoho otázek z té doby zůstává jen polootevřených, včetně umístění Peridotu v Pektoriálu Rozhodnutí. A nezapomeňme na Urim a Thumim. A kde si můžete Pektoriál Rozhodnutí prohlédnout dnes ? Povím Vám to - přesně tam, kde najdete Archu Úmluvy a ostatní sakrální historické předměty nedozírných cen a magických vlastností. Jen jí najít. A o tom ví svoje především Indy Jones.

Zde je třeba ukončit exkurzi do biblických dob, kde si Peridot zahrál svoji roli, abychom se rozhlédli, tentokrát již stručně, po světě, kde lze Peridot v drahokamové kvalitě hledat dnes.

Po ostrově Zebirgat je patrně historicky nejznámější a stále produkující indiánská rezervace Apačů San Carlos Peridot Mesa v Arizoně, USA. Zdrojem jsou bazaltické horniny s uzavřeninami s Peridotem, Diopsidem, Chromdiopsidem a j. Peridot lze mechanicky ručně jednoduše dobývat (Obr.12.). Produkce drahokamové kvality, poskytovaná Indiány, kterým celé území patří (nikdo cizí povolení ke sběru nedostane), se odhaduje na okolo 10kg/měsíc, 90% kamenů je menších než 5ct. Barva i čistota suroviny těchto Peridotů se považují za vynikající, mnoho z nich bylo a je používáno ve špercích všech stylů a cenových kategorií. Patrně dlouho zůstane v popředí světové produkce. Největší facetovaný a využitý Peridot odtud je na Obr.12a.

---

Jsme-li již na americkém kontinentu, další, tentokrát raritní výskyt je Kilbourne Hole, Nové Mexiko, USA, poblíž hranic s Mexikem (objeven r.1975). Je to 180 000 let starý kráter po dopadu bolidu. Reakční tavenina vychládala velmi zvolna, což umožnilo vznik krystalovaných Peridotů s vysokou kvalitou průhlednosti a velikosti - největší facetované kameny někdy přesahují 100ct. Protože tady klimatické teploty přesahují běžně 50°C, nevznikl žádný těžební projekt, území je volně přístupné, můžete denně natěžit či nasbírat až 4000ct bezvadných krystalů, pokud se vyrovnáte s horkem a všude je daleko odnikud nikam, absolutní nepřítomností vody, v noci s miliardami moskytů a ve dne se chřestýši, jejichž počet stoupá se zvyšujícím se šílenstvím žízně. Jinak Eldorádo ! (Obr.13).

Svou historickou prestiž získával po dlouhá léta Peridot z Burmy, s nalezišti v severním středním Mogoku. Politická situace dlouhodobě znemožňuje jakoukoliv racionální práci v průmyslu Drahých Kamenů, jejichž počet v Barmě rozmnožuje i Peridot. Tento stav patrně ještě nějakou dobu potrvá. Kvalita současně podloudně, utajovaně zde těžených DK dosahuje jen středních kvalit a velikostí, i když by za normálních okolností bylo možno docíliti mnohem lepších výsledků, perspektivy jsou vynikající, jako na Obr.14. Kameny se odsud dostávají jen sítí podloudníků přes Thajsko.

V r.1979 se v bazaltových lávách u Xuanhua, 150km SV Pekingu v Číně nalezly drahokamové Peridoty, zpočátku s váhou okolo 10ct po vybroušení. Současné nálezy i z jiných oblastí jsou nadějné.

Staršího data je lokalita Söndörme, Norsko, která poskytuje sporadicky kameny do 1,5ct po vybroušení, s barvou poněkud bledší, než je obvyklé. Spíše mineralogického významu.

Ve vulkanických bombách v jižní Ethiopii, poblíž hranic se Somálskem lze nalézat brousitelné fragmenty Peridotu do 2 gramů. Zpracovávají se většinou v Idar-Obersteinu, Německo.

Velká Příkopová Propadlina ve Východní Africe, Tanzanie a Kenya, odhaluje několik oblastí s bazaltickými horninami rovněž s Peridotem, který se tu a tam na trzích objevuje.

V r.1993 se ve Vietnamu nalezly dvě lokality - na jihu v provincii Lam Dong a v centrální části v provincii Gia Lai u hranic s Kambodžou. První nálezy poskytly 100 - 200kg suroviny, většinou však špatné kvality, pouze asi 15% je použitelných s velikostí suroviny pouze 2 - 5ct.

Na konec jsem si ponechal lokalitu, která od léta r.1992 způsobila mineralogicko - gemologickou revoluci ve všem, co doposud příroda s Peridotem člověku předvedla. Pákistán, Kašmírský Himaláj, Sopat, Dassu - to jsou postupná přiblížení k místu nového nálezu, který v té době ohromil odborný svět : nejen kvalitou, ale i postupným množstvím a velikostí zpočátku velmi kvalitních krystalů a mineralogických, dříve ani nepředpokládaných exponátů. Pamatuji tu dobu - na Mineralien Tage v Mnichově se ten rok chlubilo několik málo firem pár prodejnými ukázkami, ale ceny byly tak vysoké, že je nekupoval vůbec nikdo. To čekání se vyplatilo - příštím rokem mělo vzorků již tolik prodejců, že díky konkurenci byly ceny třetího dne již přijatelné. A dalším rokem bylo možno se přehrabovat v hromadách velmi kvalitních krystalů i fragmentů s gemologickým použitím za tehdejších 1 - 1,5 DM/g. A tuto příležitost jsem nepromeškal, z té doby pochází i můj největší krystal, který jsem vybrousil do podoby, jak je na Obr.15. Na dalších obrázcích Obr.16, 17, 18, 19 jsou surové Peridoty v podobách, jak je bylo možno pořizovat až podnes.

---

Ze suroviny těch dob bylo vybroušeno více jednotlivých kamenů okolo 300ct ve velmi krátké době, což u tohoto druhu DK je neobvyklé a svědčí o bohatosti naleziště. Peridoty odtud lze většinou snadno identifikovat : obsahují charakteristický fenomen - Inkluze minerálu Ludvigit, jemné, černé dlouhé vláskovité jehlice, někdy i prohnuté, s variabilní koncentrací, někdy až s téměř úplným dopadem na transparentnost. V tom případě se jedná o hledanou sběratelskou raritu (Obr.19.). Jen zřídka jsou Peridoty bez

nich, jejich mírná přítomnost nevadí, laik je ani nepostřehne. Počáteční boom přetrval asi 4 - 5 let, pak nastalo postupné ubývání těch kvalitních ukázek a dnes je možno vidět sice též větší množství menších krystalů - fragmentů, ale vnitřní kvalita neumožňuje nic jiného, než mineralogické nebo kouzelnické použití (Obr.19a). Podle prvních, později potvrzených relací, lokalita leží ve výšce 4 500m n.m., 9, 10 měsíců v roce je pod sněhem. Přibližná topografie je na Obr.20, 21, 22 a představu o místu těžby získáte z Obr.23. Nejbližší vesnice je více než 100km daleko, cesta na koni je možná jen prvních 7 hodin a pak jen pěšky 2 dny šplháním po nebezpečných svazích spolu se vším nutným vybavením nářadí a potravin, a počítat je nutno při návratu ještě s natěženým materiálem. Dnes se můžeme dočíst, že ložisko je totálně vyčerpané - podle zkušeností z postupy, jak probíhá vytěžování v podobných podmínkách, o tom pochybuji. V tomto případě si „miners“ ulehčili práci používáním nepřiměřených množství výbušnin a s hromadami hlušinové suti si již příliš s postupem času hlavu nelámali. Ty Peridoty tam ještě určitě jsou a není jich málo, tady se slíznula jen smetana. Cizinci pro různá omezení se tam nedostanou. Ceny Peridotů z Pákistánského Himaláje v jakékoliv formě postupně stoupají a stoupat ještě budou.

---

Ještě zmínka o Peridotu, který lze na zemi tu a tam sbírat, ale původ má mimozemský : v železných meteoritech. Na obrázcích níže vidíte, jak to celé vypadá (Obr.24, 25.). Hledání Palasitů, jak se tyto meteority nazývají, se věnuje několik sběratelů, kteří pro tento koníček obětují nejen čas, ale i množství prostředků. Ten „mladík“ vpravo má kvalitní detektor namontovaný na terénní otevřené čtyřkolce a hledá v perspektivních oblastech Ameriky. A že se mu to vyplatilo.

---

Tolik k lokalitám, které stojí za zmínku, a i když naše vlast nepatří v tomto směru mezi giganty, je třeba poznamenat, že v Česku Peridoty i v drahokamové kvalitě máme. Kozákov, pověstný u sběratelů svými Acháty, Ametysty, Jaspisy a Zeolity v dobách nepříliš vzdálených (1.republika) poskytoval z čedičového úbočí i dosti velké (1 - 2ct po vybroušení) brousitelné Peridoty, které také v Turnovské šperkařské škole brousili do šperků vlastních návrhů

(arch.Drahoňovský). Nevím, jak byste tu uspěli dnes. Další, nepříliš odtud vzdálené naleziště, je čedičový lom ve Smrčí u Semil. Ve sloupcovitě odlučné hornině se nacházejí Peridotitové uzavřeniny, podobné jako na ostrově Zebirgat, které brousitelné kameny, i když nevelké, též dlouho poskytovaly. O současných poměrech rovněž nic nevím. V okolí Semil, ba i jinde v širší oblasti, se čedič dříve pro místní potřebu těžil v několika menších lomech, které zajímavé Peridoty čas od času poskytovaly. Na Obr.26 je podoba Peridotu - Olivínu ve formě, jak se v čediči ve Smrčí vyskytoval (vyskytuje ?) a na Obr.27 pak jeden výbrus z této suroviny. Podle přiloženého štítku poznáte, z jaké doby obě ukázky pocházejí.

Na několika obrázcích dále se můžete přesvědčit, že šperk s ním má určitě svůj půvab a přitažlivost v téměř jakémkoliv stylu a provedení (Obr.31-38.).

---

---

Vzhledem k tomu, že Peridot má poněkud menší Tvrdost (6,5-7,0 dle Mohse), je třeba, aby hlavně dámská část uživatelů tohoto DK počítala s touto fyzikální veličinou. Rovněž má menší odolnost vůči kyselinám. Není proto žádoucí, aby šperk s Peridotem absolvoval všechny kuchyňské, koupelnové, nebo podobné zátěže, kterým se sami(y) vystavujete. Pro očistu šperku volte jen vlažnou mýdlovou vodu a měkký kartáček.

V poslední části bude pro Vás pravděpodobně zajímavé zmínit se ještě o tom, jaký vliv bude Peridot míti na Vaši peněženku, pokud se již pro něj rozhodnete (Obr.28.). Pro zajímavost uvádím též tabulku s postupným cenovým vývojem (Obr.29.) a též tabulku v redukované podobě uznávaných barevných odstínů s cenami podle váhových kategorií (Obr.30).

---

 

Náhražky a simulanty jsou vesměs na Obr.39. a není třeba se jich v ohledu výskytu ve špercích obávat, pokud se již nějaké objeví, lze je snadno od Peridotu odlišit. Některé mají i výrazně vyšší pořizovací výrobní cenu, nežli samotný přírodní Peridot.

 

Jako podkladů bylo kromě autorova archivu použito:
Bible Jeruzalémská, Euromedia Group, k.s., 2010, Praha.
www.silvershake.com
a další zdroje Internetu, uvedené na obrázkových přílohách.

 

 

P.S. - A abych nezapomněl - v minulém dílu jsem slíbil pokračování příběhu s archeologickou zápletkou. Uhodli jste, žádné pokračování se nekonalo. Myslím, že jsem se omluvil dostatečně, ba více. Žádná odezva, nezájem. Možná je to dobře, pokud osud zvolil tuto variantu, je asi lépe, že pokud se o něco podstatného jedná, raději nechť to zůstane uchráněno před uraženými ješitnostmi. Pokud se mýlím, stále platí má nabídka odminula.

v příštím dílu : Turmalin jako Drahý Kámen.

 

Autor: Karel Mařík
marik@chello.cz
www.GemsMarik.com

 

Předchozí díly seriálu:

Aragonit jako Drahý Kámen
SPINEL jako Drahý Kámen
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 1.
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2.
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 3.
Beryl - Smaragd jako Drahý kámen
Beryl jako drahý kámen
Drahý Kámen - oceňování a výklad odborných pojmů
Granát jako Drahý Kámen
Křemen jako drahý kámen - část 1.
Křemen jako Drahý Kámen - část 2.

 

 

---

Další články v kategorii Víte, že?

Hedvábné bankovky v Chivě
Aragonit jako Drahý Kámen
Úmyslné zničení stříbrných mincí
SPINEL jako Drahý Kámen
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 3
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2
Diamant nejen jako Drahý Kámen
Beryl - Smaragd jako Drahý kámen
Beryl jako Drahý kámen