Sběratel.info

SPINEL jako Drahý Kámen

Představuji-li zde tento další DK, musím opět poznamenat, že díky jeho častému výskytu v dlouhodobé i nedávné historii, není možné na tomto místě uvést všechny skutečnosti, které se k němu vztahují (náhradou je zde více obrázků, než obvykle). Vynechám ale jen ty, se kterými, podle mého mínění, byste se mohli setkat v tuzemské i zahraniční populárně naučné i odborné literatuře, a ač je mi to líto, i podrobnosti z historických peripetií některých význačných Spinelů, které jsou dobrodružstvím tak členitým i napínavým, že se do tohoto prostoru nevejdou. Kromě jednoho případu, kde jsem pokušení neodolal a níže Vám jej popsal podle dobových i takřka současných zdrojů.

Zvláštním fenoménem Spinelu byla po staletí jeho „utajenost“. Pro svou vizuální i mechanickou podobnost byl až do poměrně nedávné doby pokládán za drahokamovou odrůdu Korundu - Rubín. V korunovačních i jiných význačných klenotech z různých dob je nemálo pojmenovaných exemplářů s přívlastkem Ruby, ač je dnes známo, že se jedná o Spinel. Z historických a dokumentačních důvodů si toto originální označení ponechávají a později si několik takových exemplářů představíme.

Pro osvěžení, nebo představení, nejprve několik potřebných fakt :  podíváme-li se na chemický vzorec Spinelu (MgAl₂O₄) a Rubínu (Al₂O₃), bude asi i laikovi tato podobnost nápadná a není divu, že v dobách alchymistů oba tyto nerosty splynuly v jeden. Kromě tohoto chemického rozdílu, liší se oba ještě nepatrně větší tvrdostí Rubínu (T=9 oproti T=8-8,5) a podstatnou optickou odlišností : Spinel je opticky jednolomý, Rubín dvojlomý a podle těchto dnes snadno rozpoznatelných vlastností lze oba DK bezpečně odlišit, nebo alespoň říci : toto není Spinel, nebo toto není Rubín. Optické rekognoskace různých materiálů všeobecně došly vývinu a uplatnění až po 2.polovině 19.stol. a přišly v tomto případě jaksi pozdě, aby to něco změnilo na historických konsekvencích u kamenů, o kterých dnes víme, že nejsou tím, zač byly dlouho považované.

 

K podobnostem drahokamových Spinelů a Korundů patří také jejich barevná různorodost. Oba druhy překypují všemi myslitelnými barevnými odstíny, žádná ze Základních Barev nechybí a nechybí ani bezbarvé a neprůhledně černé variety (Pleonast). Protože hojnou barvou Spinelu je červená, bylo a je pokušení záměny za Rubín nasnadě. A pro způsobení úmyslných i neúmyslných zmatků v této věci dnes přispívá i skutečnost masové syntetické výroby obou druhů těchto DK, často je jeden zaměňován za druhý podle toho, co je momentálně cenově výhodnější.

---

---

O syntetizaci Spinelu se zmíním později. Pro úplnost třeba dodat, že i Spinel se vyskytuje s Asterickým efektem a s Alexandritovým fotoefektem (Color Change), obojí s výrazným dopadem na cenu takových exemplářů. Ačkoliv se občas vyskytnou drahokamově použitelné Spinely okolo váhy 10ct, nejčastěji se vyskytují v rozmezí 0,10 - 3,00ct. Inkluze se ve Spinelu vyskytují v míře srovnatelné s ostatními DK a mohou dosahovat i sběratelských parametrů. Jako náhradní kámen za Rubín a modrý Safír se nejvíce cení u Spinelu právě tyto barvy - podle kvality v průměru US$ 10 - 1000/ct, z dalších barev pak růžová a všechny s čistým, zářivým odstínem, které jsou kupodivu většinou přírodního původu. Barevná úprava Spinelů zahříváním se sice provádí, ale zdaleka ne v takové rozsahu, jako je tomu u Drahokamových Korundů.

Z výše uvedených základních vlastností je zřejmé, že Spinel, jako DK patří pro klenotnické použití do vyšší kategorie (a čtenářky by toto měly vzíti na vědomí), i když nejvyšších příček honorace (Diamant, Smaragd, Rubín, Safír, Tanzanit) nedosahuje, ale nezaslouženě. V současnosti je velmi vyhledávaný hlavně pro solitérní uplatnění. Protože hlavními jeho zdroji je těžba z náplavů, nesnadno se vybírají kameny s naprosto stejným barevným odstínem pro případné bohatší osazení ve šperku, nebo pro soupravy. Když již byla zmínka o zdrojích těžby : v náplavech jsou soustředěny často různé druhy DK, pocházejících z hostitelských hornin, kterými vodoteč (potok, řeka) protéká či kdysi protékala a ze zvětralin transportovala odolné minerály (DK) daleko po jejím toku. Výhodou těchto „bonanz“ je dobrá mechanická vytříděnost a tím i vysoké procento použitelnosti vyrýžovaných DK. Příklady tohoto typu ložisek u Spinelu jsou Myanmar (Burma), Srí Lanka (Ceylon), Kambodža, Laos, Vietnam, Tanzanie, v Česku pro úplnost drobné Spinely na Jizerské louce a v místech bývalé těžby Českých Granátů v jižní části Českého Středohoří.

Výskyty DK přímo v hostitelské hornině lze zajisté také těžit a také se těžily a příležitostně těží. Náklady jsou vyšší a vyplatí se jen v případě bohatosti naleziště a hlavně v případech přílišného nerozpraskání suroviny DK, což není zase až tak časté. Příklady tohoto typu ložisek Spinelu jsou Afghánistán, Pákistán, Brazílie, USA, Kanada, Rusko a klasická lokalita v současném Tádžikistánu, Badakhshan (geneticky splývající patrně s výskyty v Afghánistánu), kde růžové Spinely (spolu s dalšími DK) „plavou“ ve sněhobílých mramorech. Systematicky se zde pracovalo již 750 let př.Kr. a na stejných nalezištích se těžily i Rubíny, takže tato skutečnost poněkud vnáší zmatky do informací o této rozsáhlé lokalitě. Mnoho historických dolů, ať na těžbu Spinelu či Rubínu, nebo obou současně, je dnes nepřístupná, nebo je prostě jejich poloha neznámá a nelze tedy odtud pomoc k doplnění historie prozatím očekávat.  Za pozornost stojí filologický původ názvu Spinelů z této oblasti, který se velmi rozšířil : Balas Ruby. Zdejší lokalita ve starověké podobě se jmenovala Balascia, později a dnes Badakhshan.

Marco Polo (přibližně r.1254–1324) si našel čas ke komentáři k těmto dolům :
BADASHAN je Provincie obývaná lidmi, kteří uctívají Mahommet, a mají zvláštní jazyk. To tvoří velmi velké království, a licenční poplatek je dědičný … to je v této Provincii, ve které velmi hezkých a cenných kamenů Balas Rubín jsou k nalezení. Oni jsou k nalézaní v jistých skálách mezi horami, a v jejich hledání pro ně lidi kopou velké jeskyně pod zemí, tak jako je udělaný horníky pro stříbro. Tam je jediná zvláštní hora která poskytuje jim, a ta je nazvaná SYGHINAN. Kameny jsou kopané na královském účtu a povolení, a nikdo jiný nezakopá tu horu proti ztrestání propadnutí života, právě tak jako jeho všeho zboží; ani moct jeden vynést kameny ven z království. Ale jen král hromadí všechno, a posílá je dalším králům kdy on má hold oplatit, nebo kdy on přeje si nabízet přátelský dárek; a takový jen jako on se těší, on způsobuje kolik být prodaný. Tak on jedná za účelem držet Balasa Rubín ve vysoké hodnotě; proto kdyby byl dovolit každý kopat, by vytáhnuli tolik mnoho kterého do světa, by byl přeplněný s nimi, a oni přestanou nést každou hodnotu. Z toho důvodu to je, že on dovoluje tak málo být vzatý ven, a je tak přísný ve věci.

Pokud Vám tyto zákony dávného Mahommetského krále nic nepřipomínají, odskočte si do předcházejícího III.pokračování o Diamantech. Byla-li pro Diamanty kolébkou jejich „zrození“ Jižní Afrika, byl jí pro Spinel právě Badakhshan (spolu s nalezišti v Burmě). Velmi pravděpodobně pocházejí odtud Spinely (coby Rubíny) v Íránských korunovačních klenotech, sbírkách DK v Topkapi v Istanbulu, ruském Kremlu, Londýnském Toweru a dalších, dozajista ještě neidentifikovaných místech.

Podívejme se nyní na příběh nejznámějšího Spinelu. Popis jeho historie je sice odvozován od dobových autorit, ale pro jejich poměrnou starobylost nemůžeme říci, že se vždy dělo tak, jak se píše. V každém případě je to počtení jako z A.Jiráska - jádro příběhu pochází určitě z přibližné skutečnosti. Je to příběh, i přes některé vynechávky, dlouhý, a koho historie a dějepis nebaví, může jej vynechat a pokračovat v četbě za ním.

Black Prince´s Ruby -  o jeho historii a postavách kolem něj by mohl vzniknout film, kterému by nechybělo poučení, dramatické napětí i romantika a režie by si vůbec nemusela nic vymýšlet a vylepšovat.

Jeho původní domovinou jsou velmi pravděpodobně doly Kuh-I-Lal, Badakhshan v současném Tádžikistánu. První doložené zprávy o něm pocházejí z poloviny 14.století z Pyrenejského poloostrova a jak se sem dostal, bohužel známo není a určitě je čeho litovat. Španělsko za oněch časů bylo ovládané několika bezvýznamnými panovníky, projevujícími svou „velikost“ vzájemným válčením, úkladnými vraždami a popravami konkurentů. Jedním z nich byl princ Mohammed Moorish z Granady a v blízké Seville další výtečník jménem Don Pedro s přízviskem Ukrutný. Na moci v Granadě se s Mohammedem Moorishem podílel i jeho švagr Abu Said, jehož představy o podílech, plynoucích od poddaných, se křížily s Mohammedovými a tak jej jednoduše, ale humánně sesadil. Mohammed se svou družinou stačil uprchnout a Ukrutný Don Pedro mu poskytnul ochranu : zastavil pronásledovatele a vstoupil s nimi v koaliční vyjednávání, jako se tomu běžně děje i dnes. Protože ale k dohodě nedospěli, Don Pedro, aby dostál své pověsti, všechny i s Abu Saidem povraždil. Důvodem tohoto oblíbeného řešení byla existence bohatých úplatků pro motivaci k dohodě, kterých se snadno bez dalších závazků Don Pedro zmocnil. Toto politické jednání je doloženo k r.1366. Mezi poklady, kterých tak Don Pedro lehce nabyl, skvěl se tehdy nevídaný Rubín (dnes víme, že je to Spinel) tvaru osmistěnu a velikosti slepičího vejce. Tato episoda Ukrutnému Pedrovi ale štěstí nepřinesla a ještě v tomtéž roce musel se vším všudy prchnout před vlastním rivalem, kterým byl jeho bratr Henry (syn krásné ale nešťastné Leonorin deGuzman, však je známo, že všeho nejhoršího se dočkáš od vlastní rodiny).

Armádu tvořili žoldáci z Gaskoňska a velel jim proslulý francouzský rytíř Bertrand Duguesclin, se kterým se Don Pedro měřit nemohl. Útěk skončil až ve Francii v Bordeaux, jehož místnímu dvoru vládl tehdy Edward z Woodstocku s přízviskem Black Prince (s manželkou Joan, zvanou Fair Maid z Kentu). Don Pedro uzavřel s Edwardem další dohodu o vyrovnání všech nákladů spojených s pokusem o porážku ambicí svého bratra. Jelikož Edward - Black Prince byl uchvácen velkolepými sliby, napadl a pronásledoval Henryho vojsko až zpátky do Španělska, a jak se sluší a patří, celkem bez problémů je porazil v bitvě u Najera 3.dubna 1367. Ukrutný Don Pedro rozradostněný tímto vývojem část úmluvy splnil a jelikož ze slibovaných pokladů měl jen ten nevídaný Rubín, přestěhoval se tento v r.1367 do vlastnictví Černého Prince a kámen tak navěky dostal své pojmenování - Black Prince´s Ruby. Aby jej alespoň zpočátku ukonejšil, vydal se za zbylými slíbenými poklady do Seville, ale jak si domyslíte, dopadlo to jako se všemi předvolebními sliby a přísahami. Vojsko Černého Prince bylo poté zdecimováno o polovinu nějakou chorobou a tak byl nucen opustit Španělsko, aniž dluh mohl být vymáhán. Alespoň, že měl Black Prince´s Ruby a podle dobového záznamu (Walpole) jej nosil jako ozdobu na klobouku. Byl proto často k vidění a jistě se tak dostal do řečí, což přispělo k upevnění jeho pojmenování. Po několika letech Edward - Černý Princ umírá po nákaze bahenní horečky, která v oněch dobách a místech byla častou příčinou úmrtí.
Ani Don Pedrovi Ukrutnému štěstí nepřálo. Jeho bratr Henry po poslední prohře znovu získal moc a o milost žádajícímu, před ním klečícímu Don Pedrovi bratrsky probodl srdce.

První dějství Black Prince´s Ruby končí a na všechny postavy, které s ním přímo měly co do činění, snáší se černý flór, podobně jako kletba u Hope Diamond. Pak je historická pauza, ve které cesty, po kterých se Black Prince´s Ruby ubíral, nejsou známy.

Objevuje se znovu na válečném poli u Agincourtu 25.října 1415. Statečný král Henry (Jindřich) V. Anglický (1413-22) se zbytkem vojska 15 000 mužů ustupoval od Harfleur ku Calais, odkud se měl přeplavit do Anglie. Leč u Agincourtu se mu postavil francouzský princ, vévoda d´Alencon s doprovodem šlechty a padesátitisícovým vojskem. Král Henry V. přes noc uspořádal své síly co nejvýhodněji a na úsvitu toho dne se postavil do čela šiků ve skvostném šatu a pozlaceném tepaném brnění, jak bylo podrobně zaznamenáno. Válečná železná přílba byla ozdobená královskou korunou s mnoha Rubíny, Safíry, Perlami a, jak jistě tušíte, také dominantním Black Prince´s Ruby. To vše v nepředstavitelné ceně tehdejších 675 Liber. Během divokého boje byl král a jeho zářící koruna viditelná ze všech částí bitevního pole. Tehdy se respektovanými vůdci stávali ti, kteří statečně bojovali v čele svých vojsk, ne jako dnešní smutné postavy, schovávající se do nepřehledných labyrintů jimi vytvořených „zákonů“. Přilba i koruna krále Henryho V. nebyla jen ozdobou, ale významným symbolem, chránícím před vším nebezpečím během toho památného dne. Aby tuto moc zlomil a přiblížil se k vítězství, obklopil Henryho vévoda d´Alencon s družinou a sám vedl mocný úder těžkou bojovou sekyrou na Henryho hlavu. Tato rána byla téměř osudná, Henry se ale vzpamatoval a přilbice metala dál krvavě rudé záblesky do řad Francouzů. Stále nebylo rozhodnuto, mnoho nepřátel se pokoušelo krále Henryho zabít a jeden z nich ťal znovu jeho hlavu mečem tak, že se část koruny odlomila a spadla na zem. V tu chvíli přispěchalo mu na pomoc mnoho vlastních rytířů, osvobodili jej a téměř ztracená bitva skončila nikoliv prohrou.

Během boje byl Angličany zajat muž, jménem Gaucourt (patrně šlechtic), který v Londýně prohlásil, že ví, kde se odlomená část koruny spolu se všemi Drahokamy i Black Prince´s Ruby ve Francii nalézají. Bylo dohodnuto, že pokud zajistí návrat tohoto královského pokladu do Anglie, bude propuštěn na svobodu bez nutnosti výkupného, jak se to tehdá běžně praktikovalo. Je smutnou skutečností, že ač Francouz svou část dohody splnil, svobody od Angličanů se nedočkal.

Válečná Henryho helma se nachází (údajně) ve Westminsterském opatství, ovšem beze všech Drahokamů. Zřetelné jsou hluboké stopy po sekyře vévody d´Alencon i meči neznámého Francouze.

Vzácný Black Prince´s Ruby prošel pak rukama několika anglických králů včetně Jindřicha VIII (1509-47), jehož dcera Alžběta I. jej měla ve své soukromé sbírce. Skotský vyslanec Sir James Melville dostal možnost jej vidět (v ložnici Alžběty I. !!!), zaujal jej a řekl  "ona ukazovala mě poctivý Rubín, velký jako tvrdý míček potažený kůží ...“.

Přirovnání je třeba vysvětlit : tenkrát na panovnických i šlechtických sídlech západní Evropy byl módní jediný sport s míčkem, který vynalezli Francouzi. Obdélné hřiště pod střechou (míčovna) bylo přepůleno nataženou šňůrou (později se svislými hedvábnými stuhami) a dva proti sobě stojící hráči se snažili za určitých pravidel (sporné situace řešili rozhodčí) míček pálkami přes šňůru odpalovat tak, aby jej protivník mohl odvracet jen s obtížemi. Hrálo se i o vysoké částky. Jedním z pravidel bylo hlasité upozornění podávajícího hráče soupeři, že hru zahajuje výkřikem  tenez ! (t.j. nate !), z čehož pak Angličané po přisvojení si celé hry a úpravě pravidel udělali Tenis.
Vyslanec Melville měl od skotské královny Mary v rámci svého pověření s Rubínem záměry, týkajících se mezivládních zákulisních jednání, se kterými nakonec neuspěl a Black Prince´s Ruby majitele neměnil.

Další písemný doklad o existenci tohoto kamene pochází od hraběte z Dorsetu, který pořizoval pečlivé popisy a soupisy královských pokladů (věrohodnost údajů v nich potvrzuje i králův podpis). Při korunovaci krále Jamese (Jakuba) I. (1603-25) byla koruna popisovaná s výzdobou „... ohromující Diamantů množství a málo nic více Perla, Rubín a Safír, pohled nahoru pak svrchní navýšená úplná velká Ballase navrtaná“. To je bezpochyby onen kámen, jehož stopu sledujeme, detail o dírce jej identifikuje, jedná se o malý vývrt, sloužící pro případnou montáž k zavěšení na krku. Dnes je otvor zavíčkovaný malým Rubínem.

V následující historii vládců Anglie se schyluje k převratu, puči, jakému se čas od času neubrání žádná společnost. Po králi Jamesi I. nastupuje jeho syn Charles I. (1625-49), jehož hloupá, tvrdohlavá a bigotní manželka, královna Henrietta Mary, odmítla přijmout korunovaci z jeho ruky pro náboženské rozdíly mezi nimi. Korunovační obřad krále Charlese I. proběhl proto v nezvykle neokázalé režii, žádný královský purpur a ozdoby, jen střízlivá bílá barva. Patrně z tohoto důvodu se Black Prince´s Ruby této události „neúčastnil“ a nevrátil se ani do hlavního trezoru královských korunovačních šperků a jiných pokladů, zůstal v nějakém „příručním skladu“. A to jej zachránilo do budoucnosti. Na politickou scénu Anglie se začíná protlačovat vojenský a politický předák Oliver Cromwell, rozpoutá občanskou válku, v níž monarchistickou armádu nakonec poráží. Aby se mohl zmocnit vlády úplně, nechá krále Charlese I. popravit a jako správný vůdce lůzy, které chce imponovat a o její sílu se opírat (nic Vám to nepřipomíná ?), nechává okázale ničit všechny symboly a postuláty jím svrženého monarchismu („...bez koruny krále netřeba...“). Mezi jiným i četné královské insignie, nalézající se společně v trezoru krále. Vše bylo rozbito, rozkradeno a co šlo, roztaveno a prodáno v ceně mincovního kovu, ale Black Prince´s Ruby zde nebyl. Vandal Cromwell si nechal říkat Lord Protektor, a paralely kolem sebe opět lehce naleznete. Po Oliverovi si tak říkal ještě jeho syn Richard, ale protože jeho ambice zdaleka nedosahovaly perverzních intenzit jeho otce, jen do r.1659. Oslabených pozic využil k návratu z exilu král Charles II. (1660-85) a ujal se opět vlády jako stuartovský monarcha. Při jeho korunovaci se opět Black Prince´s Ruby objevil na jeho znovu vyrobené koruně (její popis oplývá opět množstvím Drahých Kamenů). Jak se tam dostal ? V seznamech parlamentních prodejů rozkradených šperků (tenkrát se zapisovalo i to, co se kradlo) se objevují dvě položky Rubínů (jedna za 4 Libry, druhá za 15 Liber), z nichž jedna podle popisu patrně Black Prince´s Ruby patří. Neznámá společnost kámen koupila a v r.1660 králi prodala. Dlouho se ale Rubín klidu netěšil.

Tentokrát se stal objektem, který zaujal všeho schopného dobrodruha z Irska, který si říkal plukovník Blood. Korunovační klenoty byly umístěné „jen tak v nějaké krabici“ v Toweru a každý si je mohl zblízka prohlédnout. Hlídal je starý muž jménem Edwards a Blood přestrojený za faráře se „svou manželkou“ sehráli komedii, při které zaslíbili „svého synovce“ Edwardsově dceři. Se „synovcem“ a jeho přítelem později za Edwardsem přišli a chtěli, mezi řečí, opět korunovační klenoty vidět. Hlídač vyhověl a v místnosti s klenoty, jak vždy činil, se s nimi zamknul. V tu chvíli se všichni tři na něj vrhli, surově zbili, pobodali a svrhli z okna v domnění, že už je mrtvý. Blood si korunu strčil pod plášť, ostatní pak žezlo a říšské jablko. Protože klíče od dveří shodili ve zmatku i s hlídačem, museli se z místnosti dostat násilím. Hluk přilákal Edwardsova syna, který zvláštní náhodou přijel v té chvíli z Flander. Situaci bleskově vyhodnotil a s pokřikem „Zrada ! Zrada !, Koruna kradená je !“ zvonil na poplach po celém Toweru a společně se stráží v bráně Blooda pronásledovali. Po divokém zápasu, kdy se z koruny odlomilo několik Perel a Diamantů, Blooda přemohli. Byl odsouzen, ale král Charles II. mu dal milost, rovněž tak i za pokus vraždy oběšením na vévodovi Ormonde na veřejné cestě nedlouho před tím, jak vyšlo při vyšetřování najevo. Říkalo se, že krále zastrašil výhružkou pomsty od pětiset přátel, kteří jeho smrt pomstí. A ještě obdržel důchod 500 Liber na rok, chudý starý Edwards nedostal nikdy nic - „zemřel v největším nedostatku a mizérii.“ Lumpové si poradí a je jedno, na jakém Hradě příslušní vládcové sedí.

Dalším králem, jehož hlavu zdobila koruna s Black Prince´s Ruby, byl James (Jakub) II. (1685-88), který musel utéci před dvojvládím Mary II. Stuartovnou a Williamem III. Oranžským (1689-1702). Rubín se tak účastnil dvojité korunovace.

19.června 1821 se oficiálně králem Anglie stal George IV. (1820-30) po korunovaci, která díky jeho sebestřednosti, vlastní glorifikaci a „neomylnosti ve všem konání“, trvala dlouhých 6 hodin, při panujícím vedru mnoho poddaných omdlelo a sám tučný král k tomu neměl daleko. Koruna byla vytvořena pány Rundell & Bridge, byla to hmota ze zlata a Drahokamů o váze 7 liber (3,5kg), vpředu s ohnivě rudým kamenem, který u Agincourtu odsekl z helmy Henryho V. neznámý Francouz.

25. června 1838 proběhla královská korunovace, která tehdy byla v popředí pozornosti nejen Anglie. Koruna byla opět přepracovaná stejnými klenotníky, jako posledně. Její váha je ale jen něco málo přes 3 libry (1,8kg). Nebyla určena pro mužskou hlavu, královnou Anglie se stala Viktorie (1837-1901) a koruna je v podobě, jak ji známe dnes. Francouzi říkají, že „je těžká, bez elegance a úplně v anglické chuti“, královně ale slušela, eleganci neubírala a lidé si mladou Viktorii zamilovali. S touto korunou vládla dlouhých 64 let.

V říjnu r.1841 unikly korunovační klenoty zničení jen o vlásek, tentokrát neromanticky, ohněm. V Toweru, používaném také jako vojenský sklad, se rozšířil požár. Od skříňového tresoru s královskými odznaky byly tři klíče, každý u jiného úředníka, i hrozila vážná situace zničení. Nebylo času úředníky hledat, požár se rychle blížil. Našel se policejní inspektor Pierse, který páčidlem pronikl přes ocelové tyče a zachránil tak insignie, jejichž cena v té době byla odhadnuta na 5 mil. Dolarů. Inspektor Pierse byl skoro upečený.

Posledním nebezpečím pro Black Prince´s Ruby byly za druhé světové války německé bomby, ale válku přečkal.

Tento „Rubín“ je k vidění opět v Toweru na královské koruně s ostatními korunovačními šperky. Je namontován na přední straně Imperial State Crown, těsně nad slavným Diamantem Cullinan II. „Rubín“ není facetovaný, je to oleštěný krystalový přírodní tvar osmistěn. Jako mnoho jiných Drahých Kamenů ve špercích ze starověku je také podložen zlatou folií pro zvýšení lesku odrazem ze zadní strany. Zlato nebylo z obavy před poškozením kamene nikdy odstraněno. Podle popisu (Younghusband, 1919) „měří na délku 5,08cm a je přiměřené šíře.“ Přesná váha je neznámá, odhaduje se na asi 170ct a jak uvedeno dříve, vrtaný otvor je zakrytý malým skutečným Rubínem.

Na otázku k jeho současné ceně, pokud jste pozorně dočetli až sem, musíte si odpovědět sami. V podstatě je neocenitelný, prošel tolika rukama, teklo přes něj tolik lidské krve, byl často jednou z příčin změn osudů mnoha lidí a nevyhnul se ani loupeživým choutkám lidí, kteří si mysleli, že jim to projde. Právem zdobí královskou korunu, osobně ale nevím, zda bych si jí chtěl vyzkoušet. Říkají, že to je nejslavnější Drahokam na světě, asi je to pravda. Jen se ptám, z čeho ta všechna sláva povstala.
Ke stati Black Prince´s Ruby jsem čerpal z těchto zdrojů :
Stories About Famous Precious Stones, G.Orpen, Boston, USA, 1890.
The Black Prince´s Ruby, R.Hughes, www.ruby-sapphire.com, 2010.
Archiv autora.

Díky přečerpanosti poskytnutého prostoru zmíním další případy slavných Spinelů, i těch zaměněných za Rubín, ve stručném výčtu, doplněným obrázky :

Timur Ruby - známý více než 600 let, pochází z majetku sultánů z Dillí, ukořistěn byl do Íránu sultánem (Timur Lenk), na čas se do Indie vrátil a spolu s Diamantem Velký Mogul jej získal perský šáh Nadir, jehož dědic jej daroval afghánskému šáhovi. V sikhské válce r.1849 se stal součástí reparací pro britskou Východoindickou společnost a ta jej věnovala královně Viktorii. Váží 352,20ct a nyní je v soukromé sbírce anglické královny Elizabeth (Alžběty) II jako dominanta náhrdelníku. Jsou na něm vyryta jména vlastníků, není facetovaný, jen oleštěný původní tvar. Lokalita původu je neznámá, pravděpodobně Badakhshan, Tádžikistán.

 

Catherine the Great's Ruby - (Rubín Kateřina Velká) - nejspíše též pochází z „Lal Badakhshan“, jak je ve starých dokladech k němu uvedeno v Diamantovém Pokladu v Moskvě (Kremlu). Jeho cesty (prvonález asi začátek r.1400) jsou poznamenané krví vražd opakovaných nálezců, legálních vlastníků i několika zlodějů ve stylu podmínek starověkých dob střední a východní Asie. V r.1676 byl na příkaz druhého ruského cara Alexeje Michajloviče (Romanovec) „levně a výhodně“ zakoupen. Do praxe byl uveden v r.1762 umístěním do vrcholu Císařské (Imperial) Ruské Koruny pro císařovnu Kateřinu II. Velkou (1729-96). Je to též jen oleštěný volný tvar o váze 414,30ct, jiný pramen udává jen 398,72ct.

Côte de Bretagne Jewel - místo nálezu je úplně neznámé, první zprávy z r.1530. Je vyřezán do podoby orientálního draka a byl umístěn spolu s Diamantem French Blue (Hope) do Řádu Zlatého Rouna (Golden Fleece) za Ludvíka XV. (1710-74). V r.1792 za revolučních nepokojů v Paříži byl Řád uloupen z královské pokladnice spolu s mnoha dalšími královskými insigniemi, Perlami a mnoha volnými Drahými Kameny. Lupiči tu řádili nerušeně po pět nocí. Po několika peripetiích se Côte de Bretagne Jewel navrátil r.1824 do Louvru a je umístěn mezi francouzskými korunovačními klenoty. Váží 105,00ct. Zlaté Rouno jeden z lupičů úplně zničil a jen díky zachovaným nákresům bylo rekonstruováno (2007-10) do původní podoby. Pro poučení - Řád Zlatého Rouna založil burgundský vévoda Filip Dobrý (1396-1467) jako světský rytířský řád doplněný 66 statutárními články, schválenými později katolickou církví, papežem.

Později jej převzala španělská větev Bourbonů a rovněž tak dynastie Habsburků. V obojím případě je Řád udělován dodnes, v případě Španělska i nekatolíkům. Habsburkové vyznamenávají členy rodů za zásluhy pro tuto dynastii a od jeho založení bylo jím dekorováno cca 1300 šlechticů. Ti z Vás, co nevědí nebo zapomněli, co je Zlaté Rouno, nechť se navrátí do hodin dějepisu základní školy.

Samarian Spinel - (Spinel ze Samáří) - již jméno poukazuje na jednu biblickou událost : když byl Mojžíš s kazící se morálkou svých Izraelitů stále více nespokojen a nakonec s Bohem domluvil pověstných 10 přikázání, šel si pro ně na horu Sinai. Výroba desek s přikázáními v oněch časech i samotnému Pánu Bohu nějaký čas zabrala - Mojžíš na Sinaii musel čekat a také si později zapsat „prováděcí vyhlášku“ k jednotlivým přikázáním. Izraelité, ponechaní bez dozoru rychle podlehli obratné propagandě muže jménem Aron, který poukazoval na zastaralost Mojžíšova pojetí společného života komunity Izraelitů. Aby Aron vše zjednodušil, prosadil zhotovení statické modly, zlatého telete, které bude příhodně na jednom místě a pokud má symbolizovat nějakou víru, pak tedy jen víru pro bohatství a moc nad těmi, kteří bohatí nejsou. Je to první pokus o ideologii, prosazovanou známým výrokem „neznám špinavé peníze“ a všimneme si i jeho uvedení do praxe :  Aron k odlití telete vypsal „dobrovolnou veřejnou sbírku“ a na modlu spotřeboval z vybraného množství jen 10% zlata. Ostatní použil na rozmnožení již tak nemalého svého majetku a upevnění vlivu.

Mezi vybranými komoditami se našel i pěkný Spinel, který pro zvýšení telecího vlivu na lid, pověsil modle na krk. Jak to bylo dále, je všeobecně z Bible známo. Může na tom něco být, protože kámen má také pro účely zavěšení vývrt, zakrytý malým Diamantem. Zmínka o Spinelu a teleti z Bible nepochází, tento historický střípek pochází z deníku soudního lékaře, kterému to sdělil tehdejší Král a Šáh Persie Naser al-Din Shah Qajar (1848-96). Kámen také není facetovaný, jen oleštěný volný tvar. Jeho původ je neznámý, ani historických údajů mnoho není, většinou se pohyboval v oblastech okolo Persie. Nyní je součástí Íránského státního pokladu. Jeho delší rozměr dosahuje 5,5cm a váží 500,00ct. Je to doposud největší Spinel světa.

Pro úplnost - na českých korunovačních klenotech je také několik „Rubínů“, které se ukázaly býti Spinely.

Zde exkurze do historie končí, nikoliv však nedostatkem informací. Podívejme se, jak si Spinel vede v ostatních ohledech z dob blízkých současnosti.

 

Světová naleziště Spinelu.

V historických přehledech výše jsou nejčastěji zmiňovány doly v Tádžikistánu, Badakhshan, s místním dnešním pojmenováním celé oblasti Kuh-I-Lal (Hory v Rudé). Zmínky o nich pocházejí z roku 100 před Kr. a jejich hledání se, kromě jiných, věnovali Marco Polo (okolo r.1200), kapitán John Woods (1800) a dánský výzkumník Olufsen (1800). Důl pochopitelně není jen jeden v jednom bodě, výskyty jsou 100 mil podél řeky Amu Darya (Oxus) a není jednoduché je v těžkém hornatém terénu vyhledávat. Přesto i v poslední době se mnoho překrásných kamenů zde těží, hlavně těch se svěží růžovou barvou, vzácně i s modravými odstíny. Velikost může dosahovat i několik desítek ct. Následující obrázky přibližují toto místo tak, abyste na Spinely této kategorie určitě dostali chuť.

---

Zmínka byla také o Afghánistánu, jehož doly geneticky i vzájemnou blízkostí souvisejí. V historických zprávách, které jsou v souladu se současností, lokalita se jménem Jegdalek (vých.Kábulu), obsahuje paralelně jak červený Spinel (Balas Ruby), tak skutečné Rubíny. Dodnes mnozí autoři nemají dostatečnou podporu ve faktech, odkud který kámen skutečně pochází - je to Tádžický, nebo Afghánský zdroj ? V Jegdaleku se těží dodnes, ale převažují Rubíny.

---

Burma, dnes s oficiálním pojmenováním Myanmare, v gemologickém povědomí ale stále zní ten název první. Spinely odtud mají po staletí prvotřídní pověst i kvalitu hlavně v barvě Rubínu. Hlavním střediskem těžby i obchodu je Mogok, odtud vedou četné ilegální cesty do Číny se všemi zdejšími DK (hlavně Jadeit).

---

---

V oblasti jihovýchodní Asie jsou další bohatá, a jistě ještě neobjevená, naleziště Spinelu ve Vietnamu, Thajsku, Kambodži a Laosu, téměř vždy ve společenství s Rubíny, zdrojem jsou ložiska primární i sekundární, často obojí v geografické blízkosti.

---

Afrika poskytuje tento DK bohatě hlavně v náplavech vodních toků v Tanzánii. V říjnu 2007 byl vykopán u Mahenge z hloubky 15m z náplavu obří, „pomerančově růžovo-červený“ fragment krystalu Spinelu, jehož váha převyšovala 52kg a je to pravděpodobně největší surový Spinel s vlastnostmi Drahého Kamene. Po nálezu došlo, jako obvykle při podobných událostech, ke sběhu množství lidí, kteří okolí divoce překopali. Nelze ale spoléhat, že by se proto zde podobný nález opakovat nemohl, domorodci nejsou pověstní zvláštní důkladností a brzy je to přestane bavit. Kámen se vezl odtud několik dní motocyklem do Morogoro a dále do Arushi, centra obchodu s DK. Anonymní kupec řekl, že „nohy horníka byly zkrvavené od držení té ostrohranné skály na motocyklu“.

---

Drahokamovou kvalitu nemá v celém objemu (jen 3% lze použít), přesto bylo k dispozici pro vybroušení několik tisíc ct. Největší kámen je očekáván po zpracování s více než 50ct.

 

Syntetické Spinely

Spinel byl jako syntetický DK vyroben jako druhý DK (r.1910 vlastně jen chybou a omylem ve složení výchozí směsi), po syntetickém Korundu (Rubínu a modrém Safíru). Metodiku výroby vypracoval po dlouhých experimentech ve Francii chemik Louis Verneuil (1856-1913) a proces dostal jeho jméno - metoda Verneuil. I dnes se touto vylepšenou metodou vyrábějí velká množství Korundů i Spinelů (i jiných materiálů) pro technické i šperkové účely, jako velmi laciné imitace přírodních kamenů. Od té doby bylo objeveno několik dalších metod syntéz Spinelu a Korundu a o nich někdy příště v části, věnované právě jen Drahokamovým Korundům. Protože syntetické Spinely mohou být plánovaně vyráběny prakticky v jakékoliv barvě (i s Asterismem, Kočičím okem a Alexandritovým efektem), imitují falešně i jiné DK. Odlišení syntetického a přírodního Spinelu není tak obtížné, jako je tomu u podobného problému u Korundů. Laickým, nebo jen pouhým okem rozdíl zjistitelný ale není. Zásadu, že obchodník má povinnost klientovi sdělit, že šperk je osazen syntetickým DK (jakýmkoliv) v našem prostředí příliš neočekávejte.

---

---

V komerčním šperku dnešních časů naší i cizí provenience byste přírodní Spinel našli asi tak v 1 případě ze 200 různých nabídek - pokud to již Spinel je, pak tedy syntetický, jehož cena je zlomkem ceny přírodního, doslova pár Korun. Nalézt dnes opravdu ve všech ohledech kvalitní přírodní Spinel jakékoliv barvy je mnohem obtížnější, než si mnozí spotřebitelé dovedou představit. Ve skutečnosti jeho estetické atributy velmi často převyšují kvality drahokamových Korundů (Rubín a Safír všech barev) a jeho cena by měla v průměru být tedy vyšší, než u srovnatelných drahokamových Korundů. Není tomu tak jen z toho důvodu, že drahokamové Korundy mají odedávna ve všech hlavách zabudovanou tradici - uvědomme si, že včetně všech těch chybně zařazených Spinelů s jejich brilantním "Korundovým" vzhledem. K tomu přispěla ještě vlastnost lepší stálosti oproti opotřebení neboť Spinel nemá štěpnost, kdežto Korund štěpný je a i přes větší Tvrdost je časem ve šperku opotřebení na hranách facet viditelné dříve, než u Spinelů. Vzato kolem dokola, podle mého přesvědčení, zkušenostech a s předvídáním do časů budoucích, budu Spinelům dávat vždy přednost před Drahokamovými Korundy. Pokud již máte možnost a příležitost ke koupi přírodního Spinelu, nenechte si ji utéct, určitě nebudete litovat.

 

Příští díl : ARAGONIT jako Drahý Kámen.

 

 

Autor: Karel Mařík
marik@chello.cz
www.GemsMarik.com

 

Předchozí díly seriálu:

Diamant nejen jako Drahý Kámen část 1.
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2.
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 3.
Beryl - Smaragd jako Drahý kámen
Beryl jako drahý kámen
Drahý Kámen - oceňování a výklad odborných pojmů
Granát jako Drahý Kámen
Křemen jako drahý kámen - část 1.
Křemen jako Drahý Kámen - část 2.

 

 

 

---

Další články v kategorii Víte, že?

Peridot jako Drahý Kámen
Hedvábné bankovky v Chivě
Aragonit jako Drahý Kámen
Úmyslné zničení stříbrných mincí
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 3
Diamant nejen jako Drahý Kámen část 2
Diamant nejen jako Drahý Kámen
Beryl - Smaragd jako Drahý kámen
Beryl jako Drahý kámen