SBĚRATEL | „Malá oáza kapitalismu“ – i tak by se podle dala podle Michala Maška charakterizovat činnost České numismatické společnosti v dobách socialismu. Přečtěte si další část našeho seriálu „Sběratelství před rokem 1989“
OCEŇOVÁNÍ SBÍREK PRÁVNICKÉ RADY JAK ZAČÍT SBÍRAT

„Malá oáza kapitalismu“ – i tak by se podle dala podle Michala Maška charakterizovat činnost České numismatické společnosti v dobách socialismu. Přečtěte si další část našeho seriálu „Sběratelství před rokem 1989“

Jak její současný předseda vzpomíná, členové směli například na rozdíl od ostatních občanů vlastnit zlaté a velké stříbrné mince v podstatě v neomezeném množství. Počet členů byl ovšem omezen na 5 000, za zájemce o členství se museli zaručit dva členové společnosti a všechny obchody byly zaznamenávány v tzv. „zlaté knize“. Česká numismatická společnost slaví v listopadu 100 let nepřetržité činnosti.

mince hlavní motiv

Kolik lidí sbíralo mince, medaile a bankovky před rokem 1989, jde to nějak odhadnout?

Sběratelů bylo více než dnes. Souviselo to s využitím volného času, který je stále cennější. Československá numismatická společnost (ČNS) směla mít maximálně 5000 členů, a proto existoval i statut čekatelů.

Jak spolu sběratelé napříč republikou komunikovali?

Telefony, poštou i osobně. Jako všichni v té době.

Převažoval vzájemný prodej nebo výměna?

Pobočky ČNS směly pořádat pro své členy aukce mincí, medailí a vyznamenání! ČNS byla v podstatě malá oáza kapitalismu. Kromě aukcí pořádaly pobočky výměnné schůzky pro členy, na kterých se mince nejen vyměňovaly, ale také prodávaly.

časopis titulka starý časopis

 

Numismatická literatura tehdy a dnes.

 

 

 

 

 

Kde byly největší burzy a kdo je organizoval?

Numismatické burzy na rozdíl od burz hudebních LP, zahraničního oblečení a podobných produktů neexistovaly. Většina mincí procházela aukcemi Společnosti a obchod kvetl před numismatickým obchůdkem v Melantrichově ulici, kde postávali nákupčí, nápadně se podobající vekslákům před Tuzexem.

Jaké přinášelo členství v oficiální organizaci, jako byla ČNS sběrateli výhody?

Velké. Členové ČNS směli vlastnit zlaté a velké stříbrné mince v podstatě v neomezeném množství (nečlenové mohli držet maximálně 3 kusy na osobu). Člen ČNS směl vlastnit 3 kusy od každé existující mince! Dvě kvůli vystavení lícové a rubní strany a třetí kus na případnou výměnu. Členové ČNS také užívali výhodnou výjimku z devizového zákona, která jim umožňovala trvale vlastnit valuty. Ostatní občané je museli povinně odprodávat státu a místo nich dostávali tzv. „tuzexové bony“.

Na druhou stranu, za zájemce o členství se museli zaručit dva členové společnosti, uchazeč procházel vstupním pohovorem a ústředí ČNS muselo evidovat i jeho konkrétní sběratelský zájem. Členové, kteří měli o ČNS zájem jen kvůli popsaným výhodám, společnost po roce 1989 rychle opustili.

investoři

 

Vedle tradičních sběratelů vyrostla v posledních letech silná skupina investorů do historických mincí a medailí.

 

 

Jak se sběratelské zboží oceňovalo a jak se určovala jeho pravost?

Těžko, soudních znalců bylo málo. Pravost určovali zejména zkušení sběratelé s dobrou pověstí. Nespornou autoritou byl po dobu několika desítek let pan Eduard Polívka, který ke sběratelství přivedl i některé známé postavy českého showbyznysu. Se sběrateli úzce spolupracovali pracovníci Národního muzea – Pavel Radoměrský, Jarmila Hásková, Věra Němečková, Eduard Šimek a řada dalších. Úzká spolupráce mezi profesionálními numismatiky z muzeí a sběrateli trvá dodnes.

odznak

Zasahovala do sběratelského života nějak státní moc?

Ano, již popsanými výjimkami. Společnost měla povinnost vést tzv. „zlatou knihu“, ve které byly registrovány všechny pohyby zlatých mincí. Pro úplnost je nutno uvést, že zlaté mince se směly dražit pouze na aukcích pořádaných ústředím Společnosti.

ČNS vydávala od roku 1945 vlastní časopis, Numismatické listy. V roce 1963 jí bylo vydávání vlastní tiskoviny zakázáno a Listy byly převedeny pod Národní muzeum. Členové společnosti však dále zůstávali v redakční radě Listů, což trvá až do dneška. Kromě toho však současná ČNS vydává pro členy vlastní Numismatický časopis.

Numismatici měli štěstí v osobách dvou členů, pánů Kounovského a Kodíčka, kteří jako vysoce postavení členové komunistické nomenklatury nad sběrateli drželi ochrannou ruku a několikrát zabránili zrušení společnosti.

Upravovaly tehdy nějak sbírání mincí zákony?

Ano, právě výjimkami z držení zlata a z valutových zákonů. Zákony samozřejmě upravovaly vývoz mincí předpisem, který je s úpravami dodnes platný.

Jak fungoval kontakt se Sběrateli směrem na „Východ“ a jak směrem na „Západ“?

Samozřejmě existovaly kontakty oficiální, spočívající v pořádání vědeckých konferencí a soukromé, které navazovaly hlavně příhraniční pobočky ve městech sousedících s NDR a s Polskem.

Kontakty se Západem měli numismatici také, ale většinou se jednalo o soukromé vztahy, mnohdy překračující zákony tehdejší ČSSR.

Jaké vidíte největší rozdíly mezi sbíráním před rokem 1989 a dnes?

Díky internetu a volnému obchodu mají sběratelé možnost nakupovat mince po celém světě. Kromě mincí se staly dostupné i odborné publikace. Numismatika byla vždy obor, ve kterém část odborných publikací pocházela z pera amatérských zájemců, a přesto se jednalo o díla citovaná v odborném světě. Tato anomálie stále přetrvává. Díky internetu a dostupnosti tisku vycházejí kvalitní numismatické publikace, jak vědecké, tak i populární. Česká numismatická společnost, která je nástupkyní Československé numismatické společnosti a oslaví letos v listopadu 100 let činnosti, má díky systematické práci svých členů na jejich publikaci významný podíl.

sberatel

 

Českou numismatickou společnost najdete každý rok také na pražském veletrhu Sběratel, kde její členové bezplatně oceňují návštěvníkům jejich sbírky.

 

 

Mění se profil sběratelů?

Výrazný je rostoucí počet investorů do mincí. Tito kapitálově silní zájemci o mince je nejprve nakupují pouze jako investici do drahých kovů, ale později se z nich studiem a zájmem stanou fundovaní sběratelé, budující zajímavé kolekce, které by byly ozdobou mnoha muzeí.

Kromě aukcí poboček ČNS, vybavených kvalitními katalogy, se otevřel trh pro české aukční domy, známé i mezi evropskými sběrateli.

Trh s mincemi obohacuje sbírky českých sběratelů na míru, o které se jim před rokem 1989 mohlo jen zdát. Mince ze soukromých sbírek jsou publikovány v knihách a tvoří velkou část exponátů numismatických výstav. Řádně vedené soukromé sbírky jsou pro veřejnost dostupnější než kolekce uzavřené v depozitářích muzeí. Sběratelé rádi sdílí svou radost z přírůstků a mince zapůjčují bez dlouhých průtahů. Proto mám obavy ze snah regulovat obchod se sběratelskými předměty i z návrhů na povinné evidence sbírek například formou majetkových přiznání. Poslední zápis ve „zlaté knize“ by měl zůstat s letopočtem 1989.

Jindřich Jirásek, foto: archiv

Rozhovor vznikl jako podklad pro článek speciálu „80.léta aneb posledních 10 let ČSSR“ časopisu Týden, který si můžete objednat zde.

logo

 

 

Historie a současnost ČNS

Česká numismatická společnost, z.s. („ČNS“) je dobrovolná nezisková organizace, která sdružuje sběratele, vědecké pracovníky, vzdělávací a kulturní instituce z oblasti numismatiky, notafilie a faleristiky. Pro své členy organizuje výměnné schůzky a neveřejné členské aukce, přednášky, výstavy, semináře, sympozia a exkurze, vydává a podílí se na vydávání periodických i neperiodických publikací. V rámci svých vzdělávacích aktivit zajišťuje vydávání odborné literatury a veřejnosti umožňuje studium ve vlastních knihovnách. Vedle této činnosti se zabývá popularizací numismatiky, pořádá odborné přednášky a ve spolupráci s předními medailéry vydává pamětní ražby. ČNS mimo jiné zastupuje české numismatiky i v Mezinárodní numismatické komisi a na akcích pořádaných v zahraničí.

 

Více informací na https://www.numismatici.cz