SBĚRATEL | Modrý mauritius je vstupenkou do elitního klubu
OCEŇOVÁNÍ SBÍREK PRÁVNICKÉ RADY JAK ZAČÍT SBÍRAT

Modrý mauritius je vstupenkou do elitního klubu

Proč se vyplatí koupit Modrého mauritia právě teď? Poštovní známky nabírají na ceně, ale ne všechny. Podle jakých pravidel začít do poštovních známek investovat, vysvětluje David Kopřiva, mezinárodně působící znalec, zprostředkovatel a poradce v oboru investic do filatelie, který stál mimo jiné právě za nákupem neslavnější známky světa do českých rukou. Na konferenci „Zasvěcený sběratel – Úspěšný investor“, která se koná 7. září v rámci Investor Prague Show v pražském hotelu International.

MM 2016

Po Modrém a Červeném mauritiovi koupil neznámý investor z České republiky také tzv. „Bombay Cover“, což je dopis se dvěma Červenými mauritii. Čím je ta druhá akvizice zvláštní? Přeci jenom Červený mauritius není tak známý jako ten slavný modrý…

Modrých existuje 12, červených 15. Modrý je slavnější a dosahuje vyšších cen.  Na trhu se totiž může potenciálně objevit jen ten náš a ještě jeden, který leží v Německu. Takže pro celou tu filatelistickou a investorskou obec, která čítá kolem 70 milionů lidí na celém světě, jsou teoreticky k dispozici jen dva Modré.

Takže ten převis poptávky je zřejmý.

Ještě k tomu srovnání –  těch červených může jít na trh možná tak čtyři nebo pět. Nemají ale takové PR, takže dosahují trošku nižších cen. V nějakém rámcovém srovnání já osobně hodnotím toho modrého na 80 miliónů korun a toho červeného na nějakých 10, 15 maximálně 20. Takže ten rozdíl je jasný.

Ale ty dva červené na „Bombajském dopise“ jsou v perfektní kvalitě, v luxusním střihu a s krásnými razítky. A je to navíc jediný dopis, který nese dvě červené známky, v minulosti patřil neslavnějším osobnostem světové filatelie (Alfred Lichtenstein, Raymond Weill a jiní). Kdybychom vycházeli z katalogových cen, tak ten dopis stojí asi 5,2 milionu liber. Když byl naposledy před zhruba 50 lety na veřejné aukci v Americe, tak se prodal za 380 tisíc dolarů. Tehdy to byla nejvyšší dosažená cena za filatelistickou položku všech dob. Takže zaznamenal rekordní výsledek, pak 50 let nebyl na veřejném trhu, několikrát změnil v privátních obchodech majitele a až teď se objevil na veřejnosti. Takže se dá říct, že ta cena byla velice příznivá, což bylo dáno i tím, že se prodával ve Švýcarsku a ne v USA nebo v Londýně.

Takže to byla vlastně výhodná koupě….

Celkově, kdyby se s tím dopisem zacházelo, pokud jde o přípravu toho prodeje, lépe, než to ten minulý majitel (resp. jeho poradci) udělal, asi bychom ho za tak příznivou cenu nekoupili.

Co měl prodejce udělat jinak?

Podle mého názoru tam došlo k několika takovým drobným chybám. Nejdříve byl ten dopis k mání privátní cestou, ale cena byla obrovská, byl nabízen příliš dlouho a na více místech světa. Z privátního jednání tedy opakovaně sešlo a ukázalo se, že cena může být trochu nižší, ovšem objevili se také, podle mých odhadů, tři až čtyři noví či staronoví zájemci.

Celá záležitost se odehrávala v takové diskrétní rovině, ty informace nebyly moc zjevné, ale kdo trh dobře zná, dokázal je číst. Zdá se, že ostatní zájemci pořád taktizovali a čekali, že cena půjde ještě dolů, až na to už prodejce zřejmě neměl nervy a dal dopis do aukce.

A tady přišel čas pro našeho investora z Čech. Konkurence dál podle mého spekulovala na to, že se dopis neprodá a oni jej pak koupí třeba bez aukčního poplatku, nebo dojednají výhodnější cenu, protože jeho majitel bude přístupnější k jednání. Naše poptávka byla nečekaná, takže všichni byli překvapeni, když jsme na aukci na položku přihodili, nebyl na to nikdo připraven. Než se všichni zorientovali a poradili se svými agenty – nevědělo se, co je to za poptávku, jak vysoko se půjde –  tak nám to bylo přiklepnuto za vyvolávací cenu 2 miliony 400 tisíc euro. Byla to pro všechny velmi stresová situace…

Chybou konkurence také bylo, že nevyhodnotila nové poštovně historické informace, které činí dopis ještě zajímavějším a významnějším. Jen náš investor pochopil daný kontext a jeho přínos pro budoucí cenotvorbu dopisu. Bohužel není prostor v tomto rozhovoru toto rozvést, doufám že to stihnu na přednášce.

David Kopřiva 2„Globální trh filatelistický je větší, než globální trh numismatický, a také pestřejší. Těch známek se na celém světě točí víc a je i víc těch investičních. Z mého subjektivního pohledu je velkou výhodou filatelie, že vytváří více příběhů a významů,“  říká náš přední expert na investice do filatelie David Kopřiva.

 

Je možné odhadnout v jakém časovém horizontu se známka koupená za takové peníze zhodnotí?

Odpovím vám příkladem v podobě ne tak dávného prodeje nejdražší známky světa, která se vydražila v roce 2014 skoro za 10 milionu dolarů.  Při ve svém minulém prodeji r. 1980 přitom stála desetinu, takže tam došlo ke zhodnocení během jedné či jedenapůlté generace nominálně o 900 procent, při započtení inflace o reálných 300 procent!

V případě našeho Modrého mauricia byl ten výnos během pěti let sto procent. Předchozí majitel ho koupil za 1,7 milionu dolarů v roce 2011 v Londýně. Spolu s Červeným stál r. 2016 nového majitele skoro 100 mil. korun, samostatně má nyní cenu cca 80 miliónů korun. Takže řekněme, že se po těch pěti letech prodal za dvojnásobek. Mám indicie ze zahraničí, že kdyby ho chtěl v brzké budoucnosti český majitel opět prodat, určitě by na tom neprodělal. To privilegium jej vlastnit bude stát víc a víc. Říkám tomu „paradigma vysokých cen“.

Těchto top věcí za miliony eur je ale jen omezený počet…

Tohle nejsou klasické investiční filatelistické položky. Jsou to exklusivní položky, se kterými je spojen impozantní příběh. Vždy se jednalo o nejprestižnější záležitosti, které vlastnili ti nejbohatší lidé. A doteď se platí vlastně především za tu možnost být v tom elitním klubu vlastníků, navázat na příběh té známky, stát se součástí něčeho světového a nadčasového.  Nákup takové věci je tak nejen obrovsky prestižní, ale navíc se majitel stane součástí něčeho, co ho přesahuje.

V tom obecném světovém kulturním povědomí je Modrý mauricius něco jako Mona Lisa a za to se zkrátka platí.  Kam ta cena  ještě v budoucnu poroste,  je těžké odhadnout, ale určitě se najdou další zájemci, kteří budou za navázání na ten příběh v další a další generaci ochotni zaplatit.

Investičních známek jsou naopak tisíce vydání, často ve stovkách až desetitisících exemplářů a na trhu se chovají pomalu jako akcie a jejich cenový vývoj je do určité míry měřitelný. Jsou vysoce likvidní, důvěryhodné, s cenovou tradicí, se solidní poptávkou atd.

198_Bombay_cover_AP.indd

„Bombay Cover“, který bude společně s Modrým mauritiem k vidění příští rok v srpnu na Světové filatelistické výstavě Praga 2018.

Po čem se tedy vyplatí na trhu pátrat?

Můžeme je označit jako typické investiční známky.  Pokud máte kvalitní klasiku USA, speciality britských kolonii a také např. jistou část Číny, nebo jistou část Ruska/SSSR, tak to jsou často známky, kde poptávka trvale převyšuje nabídku.  Ty nejlepší známky se ale někdy vyznačují tím, že prostě „nejsou“.

Ale potom máme různé trendové známky, které jsou na trhu k mání, ale musí se vědět, kde a kdy je koupit. O tom všem budu na mé přednášce hovořit, budu tam ukazovat obraz trhu, jeho trendy, ale i základní rozdělení dobrého filatelistického materiálu. Co je exkluzivní, co typicky investiční, co trendové, co typicky sběratelské, jak na trhu dochází k různým turbulencím nahoru dolu a jak na nich vydělat.

Můžete být konkrétnější?

Třeba Britové se teď dostali do parciálních problémů odklonem části čínské poptávky. Jak byly v Číně problémy s akciemi, tak prostě část těchto investorů, která zainvestovala zejména do britských starých známek a vyhnala cenu hrozně vysoko, se rozhodla dát část svých portfolií naráz zpátky na trh. Což je samozřejmě problém.  Ceny neklesly, ale stagnují a nahoru jdou jen speciality, které vyžadují trochu větší přidanou hodnotu informací.  To, že se růst ceny například některých dobrých anglických známek zastavil, ale nejde to dolů, je citelný rozdíl proti turbulencím např. u zlata. Důvod je jednoduchý – ty známky jsou prostě kvalitní a trh jejich většině do budoucna důvěřuje, protože mají skvělou tržní tradici třeba 150 let, a stagnující cena v nynějším krátkém období je sama o sobě již signálem pro opatrný nákup pro budoucí spekulaci na růst, to znamená, že fází poklesu je poptávka  vůbec nenechá projít.

Kolik peněz tedy na vybudování kvalitní investiční sbírky budu potřebovat?

Já si myslím, že v našich podmínkách stačí na vybudování kvalitní sbírky investice zhruba tři miliony až pět milionů korun na deset let. Pak je možné ji dobře prodat, samozřejmě v dobré aukci a po jednotlivých položkách. Těch deset let je dost dlouhá doba, aby ty známky byly dostatečně dlouho z trhu a ukázalo se, že tam chybí.

O známkách nejlépe uvažujte v půl generačních periodách. Anebo delších – u některých známek vidím růst celých posledních 100-150 let, což se dá doložit cenovými grafy.

Obecně platí, že investice do filatelie je dlouhodobá generační záležitost, není to jistý výdělek do pěti let.

Jaké mají vzácné známky výhodu proti jiným typům alternativních investic?

Trh s nimi je méně turbulentní, nesmírně mobilní, díky internetu a online účasti na jakékoliv aukci ve světě logisticky dostupný, s dostatečným množstvím informací pro správné rozhodování. Aukční agenti, kteří trh sledují, mohou investorovi dodat kvalitní informace, podle kterých se pak může řídit.

Trh s dobrými známkami je velice důvěryhodný. Hlavní zdroj této důvěryhodnosti spočívá ve faktu, že starou, krásnou vzácnou známku už nevydáte, víte přesně kolik jich je, na rozdíl od zlata a diamantů, které se stále těží nové a nové!

Globální propojenost umožnuje dobré investiční známky, které jsou dobře likvidní, prodat i v řádu hodin, protože je o ně trvalý zájem. To je třeba rozdíl proti výtvarnému umění. Svým chováním připomíná trh spíše zlato, které má ale zase problémy s kursem, protože třeba posilující dolar zlatu nikdy neprospívá.

Proč je tomu u známek jinak?

Co udělají v období, kdy posiluje dolar, Američané nebo jiní dolaroví kupci, kteří investují do filatelie? Nakoupí si za levné libry na britském trhu známky, které budou likvidní opět na britském trhu a počká až libra i cena známek zase povyroste. Růst libry je všeobecně očekávatelný a u známek to přijde, neboť i jen tím nákupem stáhnou z trhu řadu položek, které na něm budou chybět a strhnou další investory, tedy je tu několik zdrojů silnější poptávky a růstu ceny. Takže až je bude ten Američan vracet zpátky na britský trh, vydělá nejen na silnější libře, ale také na jejich vyšší ceně.

Takže tu vlastně máme podařenou spekulaci na růst nějaké měny, která je potencovaná růstem ceny té komodity, kterou mi ta měna zprostředkovává.  Ve finále tak vyděláte dvakrát. To filatelie umí.

img201

Typická investiční známka – poštovně nepoužitá „Penny Black“, cena 5 – 10 tisíc liber, podle kvality a jiných znaků.

 

Jak ovlivní cenu mé investice padělky? Právě to, že koupím padělanou známku, vidím jako jedno z úskalí investiční filatelie.

Neovlivní, protože v téhle kategorii, o které se bavíme, nejsou. V sektoru investičních známek prověřených trhem nejsou padělky, protože každá známka má rodokmen, je doprovázena řadou atestů a za mnoho desítek let její tržní kariéry se ví, kdy, kde a za kolik byla prodaná.  Je to pořád ta samá známka a není problém pro mě ani kohokoliv jiného na mnoha místech na světě nechat udělat relevantní atest.

Například ten náš modrý mauricius byl atestován v roce 2011 v Londýně, ale má řadu atestů i ze 70-tých,  50-tých a 30-tých let. Byl vyobrazován ve výstavních katalozích od začátku 20. století, ví se přesně na jakém byl dopise, kdo ho komu poslal, takže plus minus od roku 1860 je znám jeho rodokmen. A tak to je u všech lepších známek.

Lze ještě nějakou cennou známku najít jinde než na aukci?

Ano, samozřejmě.  Že se to někde něco našlo, se stává, i když čím dál vzácněji, ale stává se to. Třeba, že se objeví rarity, které se považují za ztracené, nebo se objeví další exemplář od nějaké známky v nějaké zapadlé pozůstalosti.

Anebo se z hlediska poštovní historie dostaneme k zajímavým informacím, které nějaké dosud podceněné známky uvedou do zajímavého kontextu. To okamžitě přitáhne poptávku a zvýší se i cena. Takže všechny nové informace, které známce dodávají další příběhy a kontexty, mají potenciál tlačit cenu nahoru.

Vyplatí se investovat cíleně do rarit, jako jsou chybotisky apod.? 

Musíme oddělit marketing od relevantních informací především o počtu známých kusů. O ten u těch moderních věcí, které na sebe ještě nenabalily historii, zajímavé vlastníky a s tím spojené PR, jde především. Speciality, chybotisky, převrácené tisky, převrácené průsvitky, chybějící průsvitky či perforace a další věci zejména u starých britských kolonií jde jednoznačně doporučit. Jsou to známky často se zajímavým příběhem o vzniku a existuje jich přesně známý omezený počet.

Kdybychom se ještě vrátili obecně k filatelii jako investici, jaké má výhody oproti výtvarnému umění, mincím, starožitnostem, veteránům.

Globální trh filatelistický je větší (min. 12 mld. USD), než globální trh numismatický, a také pestřejší. Těch známek se na celém světě točí víc a je i víc těch investičních. Z mého subjektivního pohledu je  velkou výhodou filatelie, že vytváří více příběhů a významů. Dobré známky, či celé jejich emise mají nějakou zajímavou historii, příběh nebo majitele, jsou „významově pestré“ a atraktivní. Řekl bych, že filatelie je více „vtahující“ než jiné sběratelské obory. Dále – takové bankovky jsou nádherné, ale je jich málo, ten trh je malý a třeba tady v Česku stačí hypoteticky jeden bohatý člověk, aby vše důležité vykoupil a ukončil ten trh úplně. To se ve filatelii nestane, tam ty investiční známky, jako je např. čistá Penny Black, první známka světa, existují v tisících kusech a trh má větší diversitu a objem, a kdokoli na něj přijde, tak zjistí, že vlastně nemá peníze!

9

Jiný typ investiční známky – „Inverted Jenny“, cena 300 000 – 1 mil. USD.

 

Jakou roli hrají v investicích do známek emoce? Přeci jenom to nejsou obrazy, starožitnosti nebo automobily.    

Je to stejné jako u jiných sběratelských věcí. I u člověka, který nejprve známku koupí čistě z investiční pohnutky, se v 90% případů stává, že ho to začne zajímat hlouběji a i jeho nákupy pak částečně řídí emoce. Začne třeba tím, že vysbírá první známky určitých zemí. Je to dobrá investice, protože po těch je vždycky poptávka a dají se pořídit za rozumné ceny.  Pak ale zjistí, že k té první známce z první emise patří ještě pět dalších známek, mají různé barvy, různé nominály a každá měla jinou funkci a pohromadě vypadají hezky. Začne sbírat informace, začne se mu to líbit a normálně se rozjede i v té sběratelské rovině, protože ta filatelie je opravdu chytlavá a nakažlivá.

Ještě to srovnání : Tady žádné kloudné známky dlouho nebyly, vše se totiž vyvezlo nejpozději tak do r. 1970, zatímco mince spíše zůstaly, vždycky jako nějaké to více přítomné „sběratelské oběživo“. A lidé vždy spíše měli tendenci si je nechávat jako rodinné stříbro, takže se zdá, že numismatický trh je nyní větší, ovšem z globálního hlediska není.  A tím, jak roste počet investorů do filatelie, se mění situace i u nás.

Jak jsou na tom české známky z hlediska investic?

České známky jsou teď potencovány fenoménem světové výstavy Praga 2018 (proběhne od 15. do 18. srpna v Praze). Sběratelé doplňují sbírky, dávají se do kupy exponáty, přikupují rarity… na trhu je dobrá nálada tažená určitým psychologickým vlivem té výstavy. Růst budou dobré známky první republiky a některé tu cenu pak také udrží. Jiné ale ne, protože české známky nejsou poptávané na globálním trhu. Je to hodně lokální záležitost.

My, Slovensko a obecně střední Evropa v různých indexech a žebříčcích, které mapují cenové hladiny exklusivních investičních známek, vůbec nejsme. Nedá se říct, že by o zámky z tohoto regionu nebyl zájem, ale svět o nich moc neví, protože si jede především ve svých trhem prověřených titulech.

Jak to můžeme změnit? 

Dodáním patřičných příběhů, kontextu a dobrým public relations, aby se z domácích známek stal určitý kulturní fenomén, který přitáhne třeba osvícené investory – patrioty.  V tom máme za vyspělým světem tak 150 let zpoždění.

Autor: Jindřich Jirásek, foto: Jiří Macht a archiv Davida Kopřivy