SBĚRATEL | Nejraději mám zdánlivě neopravitelné vraky, říká sběratel rádií a zve na jejich výstavu
OCEŇOVÁNÍ SBÍREK PRÁVNICKÉ RADY JAK ZAČÍT SBÍRAT

Nejraději mám zdánlivě neopravitelné vraky, říká sběratel rádií a zve na jejich výstavu

Na 700 rádií má ve své sbírce pětašedesátiletý Josef Jonášek z Hulína na Kroměřížsku. Nejstarší pocházejí ze 20. let minulého století. První rádio podědil v mládí po babičce. A když se rozbilo, dokázal je úspěšně opravit. Historická rádia shromažďuje už téměř 40 let, část z jeho sbírky je nyní vystavena v hulínském informačním centru.

shutterstock_381869083

„Nejsem radioamatér, nikdy jsem nevysílal, nikdy mě to nebavilo. Zaměstnáním jsem chemik, rádia jsou mým velkým koníčkem. Kdybych elektriku dělal profesionálně, tak bych na to zanevřel nebo by mě to nebavilo,“ říká sběratel.

Zpočátku Jonášek stará rádia hledal na půdách u příbuzných a známých. Naučil se je i renovovat, takže většina přístrojů, které vlastní, dodnes hraje. Později začal objíždět burzy, rádia si vzájemně vyměňuje, kupuje a prodává i s kolegy z Historického radioklubu československého, jehož je členem. Navíc přispívá články o historii rádia a firem, které je vyráběly, do časopisu Radiojournal.

Jeho sbírka prý zabírá čtyři velké místnosti a dvě půdy v rodinném domě v Hulíně, ve kterém žije. „Manželka mě občas vyhazuje, ale někdy taky přispěje. Naštěstí je barák dost velký a nemáme v něm druhou generaci,“ usmívá se  Jonášek.

Nejvíce si prý váží přístrojů, u nichž ví, komu patřily, nebo které se mu podařilo zrenovovat ze zdánlivě neopravitelných vraků. „Mám výhodu, že se nespecializuji na firmu. Pak mi nevadí, že mi něco ze série chybí. Jsem vděčný za každé rádio. Kolikrát mám radši ta, která nepřišla vcelku, nepřišla hrající, a ve kterých jsem se musel rýpat,“ uvádí Jonášek.

Ve sbírce má rádia renomovaných tuzemských a zahraničních značek, jako jsou Tesla, Philips nebo Kapsch. Její součástí jsou ale také přístroje z dílen méně známých společností, například Telefunken, Rektra, Sigma, EMPO, Mikrofona, Ideal Radio, Telegrafia, REL, Iron a Markofon. Zajímá se zvlášť o menší, zapadlé firmy, které je vyráběly.

„Ze začátku byla rádia s reproduktorem navrchu kulatá nebo špičatá, že na ně ženská nepostavila květináč nebo hrnek s kafem. Jakmile začala mít rovnou vrchní plochu, tak jsou na nich otisky od kafe, od květináčů, je to oloupané. Někdy jenom lak nebo šelak, někdy až dýha,“ říká Jonášek.

Prostřednictvím výstavy se snaží zájemcům představit vývoj rádií a srovnat tovární a amatérskou produkci. Kromě samotných přístrojů lidé uvidí i dobové plakáty a časopisy nebo si ve specializovaných příručkách vyhledat, jaký typ rádia kdysi měli doma. Výstava potrvá do 28. března.

ČTK, ilustrační foto Shutterstock