Sběratel.info

Největší sběratelský veletrh ve střední
a východní Evropě

9.- 10. září 2022 (pá-so), Výstaviště PVA EXPO PRAHA, otevírací doba: pátek 10 – 18 | sobota 10 – 17
Pro obchodníky již ve čtvrtek (8.9.) od 16 do 19 h a v pátek (9.9.) od 9 h

Kdo byl největší finančník prvorepublikového Československa?

Jaroslav Karel Hugo Preiss, jak zní celé jméno jedné z nejvýraznějších postav hospodářství tzv. první republiky, se stal svovou nezměrnou pílí největším finančníkem prvorepublikového Československa a stál také vedle Aloise Rašína u zrodu československé koruny.

Rodina se z Přeštic záhy přestěhovala do Domažlic, kde mladý Jaroslav vystudoval osmileté gymnázium, ze kterého pokračoval ve studiu práv na pražské Karlově univerzitě. Jako mladý student byl zapojen v letech 1893-1894 do procesu s tzv. Omladinou, ve kterém se seznámil se svým pozdějším přítelem Aloisem Rašínem. Stal se členem strany Mladočechů. Od roku 1900 pracoval jako redaktor hospodářské části Národních listů. Díky této funkci projel mnoho podniků a podporoval svými schopnostmi domácí hospodářské kruhy k inovaci a průbojnosti a pomáhal zakládat různé hospodářské spolky, jejichž se často stával členem.

Od roku 1904 pracoval pro Finanční listy vydávané Živnostenskou bankou pro Čechy a Moravu a v roce 1907 se již stal přímo šéfem jejího hypotekárního a úvěrového oddělení. Během 1. světové války se stavil proti masivnímu úpisu rakouských válečných půjček a snažil se je všemožně bojkotovat. Za to byl zatčen a souzen za velezradu, ale amnestií císaře Karla I. byl v roce 1917 propuštěn. Po svém návratu do Prahy byl demonstrativně zvolen do čela Živnostenské banky jako její vrchní ředitel, kterým zůstal až do roku 1938.

Z Živnostenské banky vybudoval největší finanční ústav v zemi

     Podílel se spolu s Rašínem na tvorbě hospodářských zákonů, především měnové reformy, kterou v roce 1919 došlo ke vzniku československé koruny. Několikrát odmítl funkci ministra financí a raději stál dále v pozadí. Za jeho éry, zejména díky zákonu o nostrifikaci převzala Živnostenská banka gesci nad stovkami, do té doby rakouských či německých podniků, které se staly vlajkovými loděmi našeho průmyslu. Živnostenská banka byla největší naší tuzemskou bankou, která měla významný vliv v celém středoevropském regionu. Svým vlivem a kapitálovými účastmi ovládala téměř polovinu tuzemského průmyslu.

     Díly své pozici měl nejen ekonomický, ale také politický vliv. Už v letech 1908-1913 byl poslancem Českého zemského sněmu. V letech 1918-1919 poslancoval v Národním shromáždění, ale mnohem více se cítil doma v zázemí, kde na něj nebylo vidět. Významně působil i při mezinárodních rozhovorech v Ženevě a Paříži, kde se jednalo o mírových smlouvách a pochopitelně i o závazcích po bývalém Rakousko-Uhersku. Několikrát obdržel nabídku na funkci ministra financí, naposledy v roce 1932 přímo od Masaryka. V roce 1938, po abdikaci Beneše byl dokonce zvažován jako jeden z kandidátů na prezidenta republiky.

Velký mecenáš umění a kulturních spolků

     Preiss byl velmi vzdělaný a kulturní člověk. Jeho první žena, Olga Dostalová ho přivedla mj. k podpoře řady významných umělců. Její sestrou byla herečka Národního divadla Leopolda Dostalová. Finančně podporoval Svatopluka Machara, Jakuba Demla, za nemalé prostředky vykoupil rukopisy Aloise Rašína a především vytvořil rozsáhlou sbírku obrazů z děl J. M. Navrátila, Mánesa, Čermáka, Alše, Marolda, Švabinského, Nechleby a dalších. Jeho knihovna čítající kolem 40.000 knih byla po Masarykově knihově druhou největší u nás. Podporoval mnohé spolky, přispěl na stavbu Mánesa nebo Národního technického muzea v Praze.

     S manželkou Olgou měli tři dcery. Olgu, Jarmilu a Věru. Poměrně brzy, v červnu 1921 ovdověl. Dcera Olga však proslula mnohými skandály, dokonce předala informace proti svému otci redaktorům Rudého Práva, které mu dalo přezdívku „žralok od Prašné brány“. Prostřední dcera Věra se provdala za dr. Joe Hartmanna, který působil v cukrovarnictví a díky svému otci a nyní i tchánovi se stal generálním ředitelem České cukerní společnosti, která byla ovládána rovněž Živnobankou. V roce 1936 se podruhé oženil s Jarmilou Dimmerovou.

Do bankéřovi vily se nastěhoval Vasil Bilak

     V roce 1938 odešel z čela Živnostenské banky, poté co se mu podařilo po usilovných jednáních získat rozsáhlý uhelný majetek rodiny Petschků do vlastnictví banky, o které usiloval celých dvacet let. Za několik měsíců poté, odstoupením Sudet banka o doly přišla. Za 2. světové války byl zatčen Gestapem a nucen ke spolupráci. To odmítl, načež mu byla vyměřena pokuta 5 milionů K, po jejímž zaplacení byl propuštěn. Po osvobození v roce 1945 byl zatčen a několik měsíců vyšetřován v Pankrácké věznici. Po intervencích několika vlivných osobností byl koncem dubna 1946 propuštěn, aby za tři dny poté, 29. dubna 1946 na následky věznění zemřel. Byl pochován vedle své první ženy na vyšehradském hřbitově.

     Zemřel tak největší bankéř první republiky. Jeho celoživotní dílo, Živnostenská banka byla zestátněna a stala se národním podnikem. Jeho osobní majetek byl konfiskován. Rozsáhlé sbírky umění i knihovna byly rozkradeny, velkostatek Lavičky, činžovní dům v Praze i jeho smíchovská vila zabavena. Přestože jí postavil kapitalista, rád se do ní nastěhoval komunista Vasil Bilak, později byla sídlem jihokorejského velvyslanectví.