Štefan! Čmelák z Kunovic slaví 60 let

V 70. a 80. letech létaly nad poli i lesy v Československu stovky exemplářů tohoto speciálně zkonstruovaného letadla. Jeho prototyp s pořadovým číslem 001 se poprvé vznesl do vzduchu 29. června 1963, zkušební pilot kunovické továrny Vladimír Vlk s ním tehdy absolvoval jen asi desetiminutový seznamovací let. Následovaly náročné zkoušky, po kterých se rozběhla sériová výroba, během níž do roku 1984 vzniklo v Kunovicích přes sedm stovek čmeláků.

Čmelák se do historie zapsal hlavně jako práškovací letadlo, jehož piloti v sezóně denně absolvovali i stovku několikaminutových letů, během nichž aplikovali hnojivo či postřiky proti škůdcům. Kromě toho se používal třeba i k vápnění lesů, tahání větroňů a v modernizované variantě s turbovrtulovým motorem se dnes uplatní i při hašení požárů. Do srdcí filmových diváků se pak nesmazatelně zapsal obyčejný Čmelák, v němž přilétl na pomoc středočeským zemědělcům pilot Štefan v podání Julia Satinského v komedii Vesničko má středisková. I když letečtí fanoušci odhalili, že se filmoví tvůrci dopustili několika výrazných nepřesností.

První pokusy s využitím letadel v zemědělství se v Československu objevily už v polovině 20. let minulého století, kdy vojáci s částečným úspěchem zkoušeli bojovat s lesními škůdci. Lépe si vedli v roce 1932 piloti z Propagační letky Olomouc, předchůdkyně Hanáckého aeroklubu, když se vydali bojovat se sosnokazem ničícím lesy u slovenských Malacek. Dvojice letounů Aero A-26 – československý pokračovatel rakousko-uherského typu Hansa-Brandenburg B.I – tehdy během tří týdnů ošetřila přes sto kilometrů čtverečních lesa. Většího rozšíření se ale letecké práce v zemědělství dočkaly až po druhé světové válce.

Podobně jako v pionýrských dobách “práškování” se i po roce 1945 nejprve používaly upravené vojenské letouny – ať už sovětské dvouplošníky Polikarpov Po-2, původně německé Fieselery Stroch (stavěné i po válce v Chocni) nebo americké Pipery Cub. První stroj, u kterého se od počátku uvažovalo o využití v zemědělství, se objevil v polovině 50. let, kdy v Chocni dokončili druhý prototyp stroje L-60 Brigadýr, domácího nástupce Storchu. Ten měl v trupu nainstalovanou nádrž i práškovací zařízení. Hornoplošníku choceňská továrna mezi roky 1955 a 1959 nakonec vyrobila přes 270 exemplářů, necelá čtvrtina byla vybavená zemědělským zařízením čs. konstrukce.

Na přelomu 50. a 60. let se začalo pracovat na zcela novém, čistě zemědělském letounu, daní za univerzalitu Brigadýra totiž bylo, že ne všechny úkoly dokázal plnit na sto procent. Do projektu se zapojili konstruktéři z pražských Letňan, jejich dolnoplošník XL-36 ale skončil jen na rýsovacím prkně, do výroby se nakonec dostalo společné dílo leteckých inženýrů z Kunovic a Otrokovic. Prototyp budoucího Čmeláka se začal stavět v roce 1961, vývoj ale zkomplikovalo zpoždění kolem motoru. Místo původně uvažované řadové jednotky M-441 vyvíjené ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu z Praze museli konstruktéři sáhnou po sovětském hvězdicovém devítiválci Ivčenko AI-14R.

Motor, který se v polovině 70. let letech začal kvůli nedostatku pohonných jednotek montovat i do Brigadýrů, se dovážel ze Sovětského svazu, v letňanské Avii ho upravovali – vybavili novým reduktorem (“převodovka”, který upravuje otáčky motoru) a také vrtulí. Prototyp, zalétaný v červnu 1963, ale dostal ještě původní sovětský motor, od sériových exemplářů se lišil ještě jiným systémem otevírání kabiny nebo chybějícím sloty na koncích křídel. Během vývoje se sice Čmelák dočkal i řadového motoru, americký Continental ale dostal jen na pět měsíců koncem roku 1967 sedmý vyrobený exemplář, později přestavěný na běžnou verzi s hvězdicovým motorem.

Na sériové výrobě čmeláků se nejvíce podílely čtyři čs. podniky – Avia dodávala motory, Technometra Radotín podvozek, trup včetně nádrže na chemikálie i aplikačního zařízení Moravan Otrokovice a křídla a ocasní plochy Let Kunovice, kde se také celé letadlo kompletovalo. Do roku 1977 se vyrobilo necelých sedm stovek letadel, v letech 1983 a 1984 vznikla ještě dodatečná série 40 letadel. Kromě Československa se čmeláky exportovaly do mnoha východoevropských zemí – byť měly v rámci RVHP konkurenci v polském stroji M-18 Dromader, vyvinutém ve spolupráci s Američany -, nejvíce jich odebrali východní Němci, kam zamířilo na 250 čs. zemědělských letadel.

Od poloviny 80. let se vyrobilo i menší množství Čmeláků s turbovrtulovým motorem M601Z, odvozeným od pohonné jednotky pro dopravní Let L-410 Turbolet. V několika navzájem mírně odlišných verzích jich vzniklo 56 kusů, mezi nimi i dva cvičné letouny s dvojím řízením a jeden “militarizovaný”, navržený na základě požadavků z NDR. Vojenský Čmelák ale nakonec neopustil prototypovou fázi, letadlo se přestavělo na zemědělské a nakonec skončilo v Maďarsku. Odtud se před sedmi lety vrátilo zpět do místa vzniku a dnes je – vrácené zpět do své prvotní podoby – součástí sbírek Leteckého muzea v Kunovicích.

Po roce 1989 ale začalo práce pro zemědělské letouny ubývat, čmeláky se proto dostaly třeba do služeb aeroklubů, kde se uplatnily pro vlekání větroňů. Varianta s vlečným zařízením na ostruze se sice objevila už v roce 1967, ve velkém se ale letadla začala upravovat teprve po roce 1990, kdy také mnoho z povodně českých a slovenských strojů skončilo za hranicemi. V českém leteckém rejstříku dnes zůstává zapsáno 110 čmeláků a další desítka s turbovrtulovým motorem, na Slovensku je pak 20 letadel (pětina z nich turbovrtulových). Další jsou ve sbírkách muzejních sbírkách, v Kbelích mají i prototyp XZ-37.

ČTK, foto: Wikipedia

• letadla

Related articles