Pavel Hanzel z Opavy má 9400 pexes, zřejmě třetí největší sbírku na světě

„Doma jsme v dětství hrávali pexeso, kterého ale tehdy moc nebylo. Vycházely v tom počátku maximálně tři až čtyři za rok, takže se nedalo říct, že by ho člověk sbíral. Měl jsem ale krabici, kam jsem si pexesa dával, a s rodiči jsme de facto každou sobotu a neděli hráli. Takže tak mé sběratelství začalo,” řekl Hanzel, který v roce 2008 založil Klub sběratelů pexes.

Do roku 1989 vlastnil Hanzel zhruba 250 pexes, což se podle něj rozhodně nedalo označit za sbírku. Postupně ale jejich počet začal narůstat. „K dnešku mám asi 9400 pexes. Jsem teď asi třetí v republice, možná i na světě, protože jsme mezinárodní Klub sběratelů pexes. Největší sbírka má asi 10.200 kusů. Teď mi zase sbírka o něco naskočí, protože máme asi za týden čtyřdenní sběratelské setkání, kam se vždycky přivezou tašky pexes,” podotkl sběratel.

Vynálezcem oblíbené stolní hry byl Zdeněk Princ. První sadu navrhl v roce 1965 pro nakladatelství ČTK Pressfoto. Pexeso tehdy vyšlo v nákladu 10.000 kusů. Jeho motivy byly inspirovány tehdy populárním snímkem Poklad na Stříbrném jezeře podle knih Karla Maye. Právě první pexeso ale Hanzelovi ve sbírce dosud chybí. „Nerozstříhané ho opravdu nemám. Vím jen o třech pexesech v České republice, která jsou nerozstříhaná. Jedno má Tomáš Princ (syn Zdeňka Prince), další je v Národním muzeu a jedno pexeso má paní, která ho vydražila,” uvedl Hanzel, který má ve sbírce až druhé vydání z roku 1966.

Právě nejstarší pexesa považuje Hanzel za nejlepší kousky své sbírky. „Top jsou samozřejmě všechna stará pexesa ČTK, která vyšla do roku 1989. Sehnat nerozstříhané pexeso z těch prvních let, tedy od roku 1965 do roku 1974, je docela rarita. Takže první pexesa, pokud jsou vcelku, jsou asi ta nejvýznamnější a také nejdražší,” uvedl Hanzel.

Přestože má mnoho rozstříhaných pexes, pro sběratelské účely je už dávno nestříhá. „Nestříhám je, protože se tam třeba změní kartička nebo text v tiráži a už je to vlastně jiný druh pexesa. Zkuste najít z roku 1965 pexeso, které nebylo hrané a je nerozstříhané. U těch pozdějších je to snazší, protože vycházela i v nákladu 250.000 kusů. Takže ta starší z roku 1975 až 1989 se dají více sehnat nerozstříhaná,” vysvětlil.

Ve své kolekci má kromě starých pexes i řadu jiných zajímavostí. Třeba pexeso z perníku či jiných materiálů. „Dlouho jsem třeba sháněl reklamní pexeso, které dostala má neteř ve školce, a nemohl jsem ho sehnat ani od výrobce, protože to byl malý náklad. A já jsem ho neměl, protože mi ho neteř nechtěla dát, nakonec jsem ho od ní asi po 15 letech dostal k narozeninám. Takže to je vlastně taky unikátní,” řekl s úsměvem Hanzel. Má třeba i pexeso Komouši do koše, které vydala nejmenovaná právnická firma. Hanzel ho získal s podmínkou, že ho nikdy veřejně neukáže.

Pexeso se podle něj hraje fakticky po celém světě. „Jen ta forma k rozstříhání je de facto doménou východního bloku. Vyrábějí se takto v Česku, Polsku, Maďarsku a na Slovensku,” řekl Hanzel. Dodal, že i po více než 60 letech od svého vzniku je pexeso oblíbenou hrou. Ročně v Česku vyjde asi 500 pexes a existuje i mistrovství republiky v pexesu ve Frýdku-Místku. Milovníci pexesa pak organizují i vlastní turnaje.

K nejoblíbenějším motivům mezi dětmi stále patří zvířata nebo třeba vzdělávací pexesa. „Pak jsou hodně oblíbené turistické cíle. Jsou samozřejmě i raritní pexesa, která už nejsou pro děti. Mám i pexesa, která jsou opravdu hodně pro dospělé,” řekl Hanzel.

Pexeso dodnes rád i hraje. „Baví mě to a aspoň si trochu trénuji paměť,” uvedl sběratel. Pravidla pro hraní jsou ale jasná: žádné mastné ruce, žádné pití a jídlo na stole. „To neexistuje, na to jsme úchylní úplně všichni,” uzavřel se smíchem Hanzel.

ČTK, foto: archiv

• netradiční sběratelské obory

Související články