Práce snů: Jezdí s dodávkou po francouzském venkově a pátrá po pokladech

“Když jsem začínal, lidé kolem mě se škodolibě usmívali. Dnes se mi vzhledem k mým výsledkům lidé smějí o něco méně,” říká odborník a ujišťuje, že jeho počáteční investice 150.000 eur (téměř 3,6 milionu korun) se “umoří v rekordně krátkém čase”.

Od loňského jara vyráží jednou až dvakrát týdně ve svém modrém mikrobusu opatřeném nápisem “odhadce zdarma zde”, kterému přezdívá expertibus. Vždy zaparkuje na náměstí nebo jiném veřejném prostranství v okolí města Toulouse poblíž španělských hranic. V polovině ledna byl ve vesnici Rieumes, asi 40 kilometrů jižně od Toulouse. Ani ledový vítr neochladil odhodlání zvědavců, kteří trpělivě čekali na odhadcův verdikt.

Jako první přišla Sylvie Duboisová, které je 65 let. S olejem na plátně v zářivých barvách pod paží vstoupila do kabiny vyhřívané generátorem.

“Ach, začneme Van Goghem, to je perfektní! Pojďte dál, madam,” zažertoval Labarbe. Celý rozhovor trval zhruba půl hodiny, Duboisová odchází “velmi spokojená”. “Takového člověka potřebuji, protože právě vyklízím dům po úmrtí v rodině,” vysvětluje dáma.

• 

• 

Podle odhadce, který se pravidelně účastní i tematického televizního pořadu, se lidem jeho projekt líbí, protože “si cení lidského kontaktu” a “nemají nutně chuť jezdit autem do velkých měst”.

Jejich motivace jsou různé. Prodávají šperky, které by mohly být ukradeny, přilepšují si ke skromným starobním důchodům nebo se jednoduše zbavují starých věcí, které jejich děti nechtějí.

Lidé také přinášejí nejrůznější předměty: stříbrné příbory, staré vázané časopisy, velkou fotografii francouzského fotbalového týmu z roku 1986 podepsanou všemi hráči nebo japonské rytiny z 19. století.

Bělovlasý Michel Cruz v teplákové soupravě a péřové bundě přijel ze sousední vesnice Sabonnaire. V červené igelitové tašce přinesl staré poškozené housle, ale zato se značkou velmi slavného italského houslaře “Matteo Groffiller, Benátky 1726”.

“Nevím, jestli je značka pravá nebo ne, musí se to ověřit,” uvedl Cruz. Labarbe je tváří v tvář nástroji opatrný. “Jsou housle, které nemají žádnou cenu, a pak jsme měli jedny, které se prodaly za 17.000 eur (téměř 406.000 korun),” říká Labarbe. “Odpoledne to pošlu znalci a zavolám vám zpátky,” slibuje odhadce.

Jako další dorazily dvě dámy, 66letá Catherine Richardová, kterou doprovází její sousedka. Richardová přinesla vázu značky Lalique, kterou našla ve vesnici u kontejneru na sklo. Může se prodat za šest nebo taky za 800 eur, odhaduje Labarbe.

Sousedka Richardové, která si nepřála uvést své jméno, přinesla ve fólii několik dokumentů, které rozložila odhadci na stole. Labarbe první z nich bere opatrně do ruky a nestačí se divit. Je to dopis psaný inkoustem, datovaný 18. února 1888 a s podpisem “srdečně Váš Paul Verlaine”.

Viditelně dojatý dražitel se na chvíli odmlčí a pak pokračuje. “To je mimořádné. To je to, co je krásné na této práci, nacházet takové věci,” říká Labarbe.

To ovšem není poslední překvapení dne, stará dáma vytahuje další listiny, mezi nimi dopis od kardinála Richelieu nebo jeden od barona Dominiquea-Jeana Larreye, lékaře z Toulouse, který je považován za jednoho ze zakladatelů akutní medicíny. Nakonec se v jemném zlatém rámu objeví autoportrét tuší od Jeana Cocteaua s názvem “Jean l’Oiseleur numéro 5”.

“Kde jste k tomu všemu přišla,” táže se Labarbe. A paní vysvětluje, že její zesnulý manžel to před více než deseti lety koupil jako investici.

Labarbe a dáma s dokumenty si domlouvají další schůzku, na které dojednají, zda a jak by nalezené poklady bylo možné nabídnout k prodeji. Odhadce a dražitel Labarbe pro dnešek zavírá svůj expertibus s leskem v očích a nadšeným prohlášením: “To byl ale den!”

ČTK, foto: https://www.marclabarbe.com/en/

• netradiční sběratelské obory

Související články