V Rusku sice sloni nikdy nežili, přesto Rusko už od carských dob patří k největším vývozcům slonoviny na světový trh. V současnosti, kdy ve světě platí zákazy obchodovat se slonovinou, se z Ruska každý rok jen podle oficiálních údajů vyveze více než 120 tun mamutích klů, upozornil server Sibir.Realii. Rubem této "zlaté horečky" se ale jeví "paleontologická apokalypsa" v podobě ničení pravěkých sídel a nalezišť.
S nadsázkou se dá říct, že Klub sběratelů kuriozit (KSK) sdružuje sběratele všeho, co se dá sbírat. Každopádně před rokem 1989 plnil funkci aukčních portálů i sociálních sítí. Pokud se chtěl sběratel setkávat, vyměňovat, prodávat a nakupovat, členství v KSK bylo jednou z mála možností, jak se dostat do kontaktu se sběrateli z různých koutů republiky. Stát se členem ovšem nebylo jednoduché, jak říká v rozhovoru současný předseda Luboš Čech, na členství se čekalo, protože počet členů byl limitován.
Svého času se bez nich neobešel žádný hudební bar nebo diskotéka. Pro generace byl symbolem i příjemným společníkem - za každou vhozenou minci se totiž odvděčil oblíbenou písničkou. Sláva jukeboxu sice ustoupila modernějším technologiím, stále však není těžké na tuto hrací skříň narazit. První jukebox byl nainstalován před 130 lety v americkém San Francisku.
V Moskvě dražili řidičský průkaz sovětského komunistického vůdce Leonida Brežněva, nejmenovaný sběratel ho podle agentury Interfax získal za 1,5 milionu rublů (543.000 Kč). Brežněv, zanícený automobilista s rozsáhlým autoparkem, vládl Sovětskému svazu od roku 1964 až do své smrti v roce 1982. Ve vládních garážích měl podle některých médií jednu chvíli až 324 automobilů.
„Desky jednoznačně představovaly západ, USA, Anglii, prostě svobodu, která tady tehdy nebyla. A burzy, na kterých se prodávaly a vyměňovaly, nikdo oficiálně neorganizoval, takže nebylo, koho za jejich pořádání potrestat, “ říká Daniel Tácha, sběratel vinylových desek, a šéfredaktor magazínů Fintag.cz a Zdravezpravy.cz, který se dlouhodobě zabývá historií ilegálních burz v socialistickém Československu. Jejich nezanedbatelný význam v narušování totalitního státu pak popsal i v dystopickém románu „Mejnstrým“.
Osobní věci letos zesnulého frontmana britské skupiny Prodigy Keitha Flinta se v aukci prodaly za téměř 350.000 liber (více než deset milionů korun). Podle dražební společnosti Cheffins tak výtěžek předčil veškerá očekávání, uvedla agentura Reuters. Kupci měli možnost získat například oblečení, nábytek, šperky nebo hudební trofeje.
Aukce jedné z nejvyhledávanějších whisky dnes přinesla nový rekord. Láhev šedesátileté skotské jednosladové whisky The Macallan 1926 se prodala v aukční síni Sotheby's za rekordních 1,5 milionu liber (44,3 milionu Kč), informovala agentura DPA. Předchozí rekord byl z aukce před jedenácti měsíci. Tehdy se láhev Macallan 1926 ze stejného sudu prodala za 1,2 milionu liber.
Sbírky muzeí v Královéhradeckém kraji ročně obohatí pět až deset depotů a také stovky jednotlivých nálezů z železa, bronzu a výjimečně i zlata a stříbra. Většinu těchto objevů archeologové získají od spolupracovníků muzeí, kteří je nacházejí za pomocí detektorů kovů. ČTK to řekl vedoucí archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové Miroslav Novák. Za depot se označuje jednorázově uložený hromadný soubor pravěkých předmětů nebo poklady mincí.
Je šťastným chovatelem, který letos v březnu prodal poštovního holuba za 1,25 milionu eur (přes 32 milionů Kč). Tím je dnes už slavný Armando. Belgičan Joël Verschoot je v důchodu, čas věnuje chovu svých šampionů a přemýšlí už o dalším rekordním obchodu. Částka dosažená v internetové dražbě překonala jeho předešlý rekord, 400.000 eur (10,3 milionu Kč) za prodej Nadine jednomu bohatému čínskému sběrateli.
Lara Maiklemová prohrabává bahnité břehy Temže a v blátě nachází ozdobný špendlík ze 16. století. Sebere jej a usuší a pak ho přidá ke své malé sbírce. Tato Angličanka, matka dvojčat, miluje tyto kovové špendlíky, které byly před staletími ručně vyrobeny. Umožňují jí cestovat časem a ponořit se do historie ve stopách těch, kdo před ní procházeli po břehu Temže. „Mudlarks“, čili prohrabávači bahna, prohledávali londýnské břehy po staletí v naději, že najdou ztracené nebo odhozené předměty, které by mohli prodat. Tradice přežívá dosud díky malé skupině nadšenců.