Dobrá investice do hodinek se musí nechat „uzrát“

Začněme u toho základního, podle čeho se většina lidí při nákupu hodinek rozhoduje, tedy ceny. Mám na investice do hodinek tisíce, nebo desetitisíce – o co bych se měl začít při jejich výběru zajímat?

Pokud máte na takový nákup budget deset tisíc, tak nemůžeme mluvit o radikální investici, ale ani o nějakém výraznějším zhodnocení. Když si někdo nechá opravit staré Primky, tak za ně dá mnohonásobně víc, než je jejich reálná hodnota – nicméně v takových případech jde spíše o citovou rovinu investice. Nicméně neříkám, že se do deseti tisíc nedají pořídit hodinky, které se časem zhodnotí. Zajímavou značkou v téhle kategorii je třeba Seiko. To jsou hodinky, které jsou relativně dostupné a v cenové relaci řekněme od osmi do dvaceti tisíc korun už vznikají speciální – nechci říct limitované, protože se pořád bavíme o produkci v řádech tisíců kusů – edice, které jsou pro zákazníky zajímavé, takže po čase z trhu prostě vymizí. A když už nejsou k dostání, začne po nich být hlad, zvýší se poptávka. Takže, když takové hodinky za dva nebo tři roky prodáte, pár tisíc na nich třeba vyděláte.

No, pořád z vašeho hlasu cítím, že to ale investičně není úplně ono. 

Máte pravdu, ta správná investice do hodinek se pohybuje v řádech stovek tisíc. V tomhle segmentu je ta cenová úroveň zajímavých kusů prostě taková, není jako u alkoholu, kde si vystačíte s tisícovkami nebo desetitisíci. Tam už se pak vyplatí, nechat je pár let „uzrát“.

„Hodinky jsou hlavně o vášni a asi se shodneme, že ta je pro jakékoliv sběratelství tím nejpodstatnějším,“ říká Jan Lidmaňský, kterého na ulici snadno poznáte podle toho, že má hodinky na obou rukách.

Podle čeho se primárně rozhodovat?

Jedním ze základních určujících faktorů je popularita značky. Když koupíte široce rozšířené Rolexy za dvě stě tisíc, ani po letech na nich nijak závratně nevyděláte, protože jich je prostě na světě hodně. Na druhou stranu je ta značka oblíbená, známá, takže jejich cena ani výrazně neklesne. Vždycky je nějak seženete a vždycky je za tu cenu nějak prodáte. A je spousta lidí, kteří šli tou cestou, že základní modely Rolexu nakoupili třeba v době, kdy byl dobrý kurz, protože věděli, že drží cenu a vydělají na tom, až zase budou „dražší peníze“. U těch dražších typů s diamanty a podobně už to ale smysl nemá, protože po nich logicky není tak velká poptávka.

Jmenoval jste Rolex. U jakých hodinek tahle strategie ještě funguje?

Těch značek, u kterých se tahle spekulace vyplatí, je několik. Sázkou na jistotu, která funguje vždy, je segment pánských ikonických reprezentativních modelů luxusních hodinek, po kterých je prostě poptávka neustále. Když někdo chce ocelové Patek Philippe Nautilus s modrým číselníkem, legendární model, který stojí cirka půl milionu, a chce je hned, tak má prostě smůlu. Počká si na ně klidně dva roky, protože produkce je malá a na každý kus je čekací listina. Takže když takový exemplář máte a chcete ho prodat, můžete si říct vyšší cenu, než jaká je v buticích. Když hodinky prodáte prostřednictvím bazaru, který se na hodinky specializuje, tak prodejce už má seznam lidí, kteří u něj ten konkrétní model poptávali a pak už jen kontaktuje zájemce, kteří by si ho mohli hned koupit.

Sběratelé ocení i unikátní kusy pro dobročinnou aukci Only Watch, které je letos součástí i Audemars Piguet.

To je další otázka, kam s hodinkami, když je chci prodat, mám v Čechách jít? S hodinkami za tři sta tisíc korun asi nepůjdu na internet…

Musíte se spojit s lidmi, kteří to dělají. Ale začal bych na fóru chronomag, kde se prodávají hodinky mezi jeho členy. Pokud se členem stát nechcete, šel bych za člověkem, který hodinky z druhé ruky opravdu prodává a má svůj kamenný obchod.

Je někdo, kdo se na to vysloveně soustředí?

Asi nejlepší v Praze je pan Lain, který má starožitnosti v Panské ulici v Praze. Ten se na obchodování se secondhandovými hodinkami specializuje. Má velmi úzkou spolupráci s hodináři, kteří hodinky, než vám je prodá, prohlédnou, protože nechce, aby člověk, který za ně u něj utratil půl milionu, přišel zpátky s tím, že něco nefunguje. A současně ručí za to, že to není padělek.

Na co si mám dát jako budoucí sběratel pozor?

Drahé hodinky jsou z 90 % mechanické. Při prodeji přes internet nikdy nemáte záruku, že jsou funkční, že to někomu nespadlo na zem, že se to uvnitř nerozbilo, že je to pořád vodotěsné… Sběratelsky cenné jsou samozřejmě jen věci v top kvalitě. Můžete mít Rolex nebo Omegu, ale když jsou pomlácené a poškrábané, cena jde prudce dolů. Protože ty případné opravy jsou hrozně drahé a je otázkou, jestli se vyplatí. Výjimku samozřejmě tvoří historické rarity.

Seiko Pressage inspirované světem koktejlů imponovaly řadě začínajících sběratelů.

Velkým tématem v oblasti prodeje hodinek posledních dvaceti let jsou padělky. Levné letenky do Asie dodnes vybízejí k nákupu „suvenýrů“ světových značek. Jak moc poničily padělky sběratelský trh s hodinkami?

Samozřejmě dost, protože především narušily důvěru zákazníků v nabízené zboží. Tenhle fenomén taky ničí investice hodinářských firem do image, kterou hodinkám desítky let budují. Vezměte si, že hodinářský průmysl je třeba jedním z historicky největších zadavatelů reklamy. Takže oni si tu image značky opravdu odpracovali. Na druhou stranu trend nákupu padělků už naštěstí pomalu ustupuje do pozadí, alespoň tedy u nás. Ještě před pár lety jsem na jednáních potkával ředitele firem s falešnými hodinkami na zápěstí – a také jsem je na to zdvořile upozorňoval. Dnes už tu ostudu chce riskovat málokdo, navíc výběr kvalitních autentických hodinek za dobré ceny je dnes takový, že chlubit se falešnými Omegami je opravdu kontraproduktivní. Jsou ale i případy, kdy člověk ani neví, že nosí padělek – stávalo se to hlavně slečnám, kterým bohatý přítel přivezl z dovolené “krásné hodinky” a když s nimi po čase šly k hodináři, čekalo je překvapení…

Osobní hodinky Paula Newmana, Rolex Daytona, se budou dražit 26. října 2017 (jejich detail najdete v úvodu článku).

Jak si investičně stojí české primky?

Primky jsou OK. Jejich nový současný majitel to dělá dobře. Zaměřit na značku pozornost jako na symbol národní hrdosti je dobrá strategie. O staré primky je dnes zájem, protože se o ně zajímá generace, která k nim má nostalgický vztah, i když ty opravdu cenné, tedy například Orlíky vyráběné pro armádu, jsou jen těžko k sehnání. Z investičního hlediska mají ale primky jeden velký handicap – vždy se bude jednat spíše o lokální záležitost. Z novinek sklidil velký zájem model Orlík Anthropoid, který vznikl pouze v 75 kusech a na hodně zájemců se nedostává. A to právě, jak už jsem zmiňoval, nahrává šponování ceny sekundárního trhu.

Dají se vedle primek najít na trhu ještě nějaké jiné rarity z let 1948 – 1989?

Určitě ano, ale neexistuje na to žádný katalog, jsou to spíš náhodné nálezy. Přes Tuzex se daly koupit zajímavé hodinky ze Švýcarska, jako Tissot a další značky, takže se u nás mohou objevit kusy, které už jsou jinde na světě těžko k sehnání. A pak jsou zajímavé speciální případy, jako třeba když se k nám dovážely hodinky Certina, ale počešťovaly se u nich disky se jménem dne, takže jsou to dnes v rámci dané celosvětové řady rarity a kdo takovou řadu sbírá, bude je chtít samozřejmě mít. Ale jinak ty cenné předválečné hodinky jako IWC Schaffenhausen a podobně, které byly v soukromých rukou, se vyvezly ještě za komunismu nebo hned po jeho pádu.

Legendární Patek Philippe Nautilus.

Co hodinky módních značek jako Armani nebo Calvin Klein, které se dnes prosazují na úkor tradičních výrobců? Má smysl do nich investovat?

Je to módní věc, která pro sběratele nemá hodnotu. Vámi zmíněný Armani je masová záležitost, ale i když vezmete v potaz luxusnější módní značky nabízející ve svém portfoliu vedle kabelek a oblečení také hodinky, jako je třeba Roberto Cavalli, Fendi nebo i Salvatare Ferragamo, kde cena takových hodinek začíná třeba na sto padesáti tisících a končí na milionu, tak se vám nezúročí. Je to prostě jen drahý módní doplněk. Výjimkou možná budou ti kvalitnější, jako je třeba Ralph Lauren, ale to je trochu mimo vlnu pomíjivé módy.

Jak tomu mám rozumět?

Tak třeba právě u Ralpha Laurena jsou v hodinkách strojky od IWC, Jaeger-leCoultre nebo Piaget a tak dále. To znamená, že pokud někomu nejde o konkrétní hodinky, ale o strojky a třeba sbírá tourbillony, které používá IWC a sbírá je tedy i v ostatních značkách, tak to pro něj ten smysl najednou může mít. Ale Ralph Lauren se nepustil do segmentu hodinek, aby hodinářsky oslňoval, ale kvůli tomu, aby nabídl doplňek, který je na správné cenové úrovni člověka, který si kupuje oblečení té značky a žije lifestyle, který reprezentuje. Naproti tomu Tommy Hilfiger nebo Hugo Boss udělají hodinek tolik kamionů, že je nenapočítáte a mají na tom velký zisk. Prodávají to za ultra dostupné peníze od tisícovky do pěti a cílí na kluka, kterému je osmnáct a hledá hodinky k šortkám pro jednu sezónu. Ty hodinky jsou pak stejně rychlá móda jako ty kraťasy a stejně rychle se unosí. Pro sběratele má větší smysl sledovat věci, které posouvají hodinářský trh dopředu.

Co je mezi sběrateli nejcennější, co převažuje?

To je těžké, každý sběratel to má jinak. Například sběratel – hodinář, tedy obdivovatel řemesla a techniky, tomu jde především o to, co je uvnitř, zkrátka aby strojek byl „masakr “. Lidé, kteří nejsou hodináři, sbírají samozřejmě většinou hlavně kvůli designu. Důležité jsou také příběhy a těch je v tomhle světě opravdu požehnaně a stojí za to si je objevit. V každém případě jsou ale hodinky hlavně o vášni a asi se shodneme, že ta je pro jakékoliv sběratelství tím nejpodstatnějším.

Pokud si chcete přednášku Jana Lidmaňského na téma „Hodinky jako investice. Jak dobře vyvážit emociální cenu a rozumnou investici. A podle čeho tedy poznat v záplavě současných značek budoucí sběratelskou klasiku?“ přijít poslechnout, registrujte se zde.

Autor: Jindřich Jirásek, foto: Archiv Jana Lidmaňského 

Související články